Budeme-li neustále odmítat celou pravdu o naší minulosti a vytvářet dějiny jaké často nebyly, budou se nám připomínat s patřičným dopadem na naše charaktery a opakování stále stejných chyb a selhání. Politika se stala náboženstvím a naopak. Jsou dvě cesty k pravdě v politice: Najít pravdu sbíráním faktů, nebo „pravdu“ vytvořit setím pochybností. Život v pravdě vede k tvorbě smysluplných a potřebných hodnot. Život ve lži jen k zákonité, postupné zkáze mravní a následně i materiální. Každý máme volbu jakou cestu zvolit a po které se vydat. J.Š.
***
Velkolepá kniha s názvem „Práce je čest! Plzeň a Škodovka za protektorátu“vás prostě dostane. Obsahuje na osm stovek snímků od začátku německé okupace v březnu 1939 do konce války v květnu 1945 a její autor na ní strávil dva a půl roku života. Vznikl tak jakýsi „fotografický kaleidoskop“ válečného života. Komunismus a nacismus je naprosto stejný.
„Kniha obsahuje to, na co by lidé rádi zapomněli a dělali, že to nebylo,“ říká Zdeněk Roučka. Jeho kniha tak vyvrací mýtus, šířený hned po válce zejména komunistickou propagandou, že naprostá většina lidí během války kladla Němcům odpor a celou válku čekali na osvobození.
V knize stojí v kontrastu snímky z transportu tří tisíc Židů do koncentračních táborů či několika desítek obětí nacistického teroru po atentátu na Heydricha, proti fotografiím spokojených dělníků, kteří měli zdravotní péči na vysoké úrovni a dostávali „Heydrichův velkolepý dar“ - ozdravné pobyty v lázeňských hotelích.
Škodovka měla postavenou největší jídelnu pro 2000 lidí, kde se každou sobotu pořádali Pestré zábavy, kam jezdily největší protektorátní hvězdy. Stejně jako za komunismu, když největší hvězdy jezdily bavit dělníky. Jezdily po celé republice i za totálně nasazenými do Říše. V roce 1939-194 pracovalo v Německu 100.000 Čechů. Pracovali dobrovolně, protože platy byly atraktivní, byli nezaměstnaní, uměli německy a nebyli to Židé, takže je Německo vítalo s otevřenou náručí.
Protektorátní liga normálně běžela. Když hrála Sparta v Plzni, burácelo na stadionu 20.000 lidí. Hajlování fotbalistů bylo běžné. Byli na něj tak zvyklí, že i po válce se jim někdy cukala ruka…
Read more...