Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

Buďme optimisté, blbost a hloupost jsou věčné, ale věčně naše životy ovládat nemohou. Bylo by to popření přírodních zákonů.

Příběh první: Jdu si koupit knihu. „Máme, ale musíte si ji objednat“. Opustím na pár metrů prodejnu, telefonicky si jí objednám, vrátím se do prodejny, zaplatím hotově a knihu si mohu osobně odnést. Prodavač se mi omluvil.

Příběh druhý: Přijelo auto s uzeninami. Objednat je nutno den předem a vyzvednout u „okénka“. Kdo si neobjednal, na místě už nemůže, jen se koukat na zboží, které nelze objednat v přítomné, ale pouze v době minulé, na rozdíl od restaurací. Kdy budeme hlásit předem supermarketům, co si a kdy přijdeme koupit?

Příběh třetí: Potřebuji nascanovat knihy. Nemohu je osobně odevzdat, pouze poštou nebo přes kurýra, ale vyzvednout si knihy a jejich scany už mohu.

Je neuvěřitelné, jaké množství negativních zpráv chrlí o covidu média takřka 24 hodin denně. Na psychiku starých lidí, pro které je televize v podstatě jediný kontakt se světem, to má devastující účinky na jejich psychiku a už tak oslabený imunitní systém paralyzuje. Negace, beznaděj, předpovědi dalších tisíců mrtvých, Hiobovy zprávy, tak starým lidem pomáhají doslova „do hrobu“ -  i když jsou zdraví. Žádna naděje, víra ve vítězství, předemporaženectví. Dědictví dějin, proto pořád prohráváme, hádáme se, neschopni jednoty ve společném cíli. Je na čase to změnit – změnou sebe samého.

Kdyby si dal někdo práci a vypracoval statistiku negativních a pozitivních zpráv ve věci koronaviru, obávám se, že ty pozitivní by dosahovaly řádu pár procent, či promile. Je to znakem, že nemocná je především společnost, která se takto nepřirozeně chová. Ať už se jedná o cílený záměr, či nikoliv, je to výsledek všeobecného zhloupnutí společnosti z bezbřehého konzumu a touhy po maximalizaci zisku.