Nadšení přicházejících lidí, napříč generacemi, připomínalo atmosféru listopadu 89 – i množství policistů od hlavního nádraží až po všechny přístupové cesty ke Staroměstskému 
náměstí. Bylo cítit, že si lidé přejí změnu. Přijeli ze všech koutů země. Jeden dokonce s originální čs. vlajkou z roku 1945 – viz foto.
Bohužel byli zklamáni. Spolek HON tuto jedinečnou šanci nevyužil a navázal na tradici Milionu chvilek pro demokracii. První dva řečníci byli dobří. Po nich vystoupili dva političtí vězni, kteří působili spíše jako „pouťové atrakce“, při vší úctě. Následně vystoupila osoba, která mi silně zjevem i projevem připomínala komentátora jednoho konspiračního webu (o všem možném bez hodnověrných důkazů). Po jeho několika „komentářích“ jsem odešel a nebyl jsem jediný. Lidé byli zklamáni, čekali a nedočkali se. Nic nového se nedozvěděli, jen konstatování, žádná vize, motivace k řešení a další postup. I demonstrovat se musíme učit.
Média jako obvykle nezajímalo co kdo řekl, ale jen co se dělo. Do jaké míry nedůstojné chování účastníků bylo způsobeno jimi, či jim bylo „pomoženo“ jinými nemohu posoudit, ale ani ne vyloučit. Víme v čem
žijeme. Nicméně to byl další signál, že situace začíná být neúnosná. Potvrdily to i mé rozhovory s mnoha policisty, kteří s mými názory souhlasili a takřka omluvně mi naznačovali, že dělají pouze svoji práci. Zajímavý postřeh – chvilku jsem se vzdálil vykonat nouzovou potřebu, zapomněl mobil na venkovním stole zavřené restaurace na pár vteřin, vracel jsem se pro něj a sešel se s jedním demonstrantem, který na mobil upozornil policistu se kterým přišel, aby to řešil. Ještě jednou díky oběma.
Pořadatelům jsem nabídl, že vystoupím jako řečník. Tisková mluvčí HONu mně sdělila, že to oznámí vedení, řečníků mají dost a že mne když tak zavolají. Nepochybně bych řekl věci formou a obsahem, které by účastníky oslovily a jaké právem očekávali. Připomněl bych i to, že stojíme poblíž Mariánského sloupu a legendu která ho doprovází: „Dokud bude Mariánský sloup 
stát, bude v Čechách dobře“. Jeho barbarských zbouráním a zničením to po nadějném začátku začínalo jít s námi „s kopce“. Věřme, že jeho znovuvybudováním a posvěcením dne 15.srpna 2020 se - s pomocí Boží a Panny Marie – začne Čechám opět blýskat na lepší časy.
Připojuji 10 ilustračních fotografií, které mají jistou vypovídající hodnotu – ať už jednoho účastníka převlečeného za prezidenta Miloše Zemana (tuto fotku jsem v hlavních médiích nezahlédl), či některé transparenty.
Pořídil jsem i jednu fotografii domu v Pařížské ulici s nápisem, který mne zaujal: POSTAVENO. V tom jednom slově je vše! To poctivé stavění a být na ně hrdí, nám zatím moc nejde. Mnohem lépe nám jde zatím kradení – už 30 let!
Nejvyšší čas vzít si z našich předků příklad, začít dělat poctivě, být na svoji práci hrdý a nezanechat našim potomkům zpustošenou zemi - hospodářsky i mravně.
„OBČANÉ ZAPŘAHAT!“, řekl by i dnes Jan A. Baťa.
Brunclíkův meč na Karlově mostě ještě nezrezavěl - revoluce mysly revolucí myslí!
Jan Šinágl, 19.10.2020
Read more...