Při vědomí své zodpovědnosti před Bohem a lidmi, při vědomí své příslušnosti ke křesťansko-západní kultuře, při vědomí své německé národnosti a v poznání společných úloh všech evropských národů, usnesli se zvolení zástupci milionů vyhnanců, po zralém uvážení a prezkoumání svého svědomí, podati vúči německému národu a vúči celému světu, slavnostní prohlášení, které stanovuje povinnosti a práva, jež němečtí vyhnanci považují za svúj základní zákon a za nezbytný předpoklad pro vybudování svobodné a sjednocené Evropy.
1. My vyhnanci zříkáme se pomsty a odplaty. Toto odhodlání je nám vážné a svaté při pomýšlení na nesmírné utrpení, jež lidstvu prineslo, zvlášte poslední, desetiletí.
2. Budeme podporovat všemi silami každé počínání, zaměřené na utvoření sjednocené Evropy, v níž by národy mohly žít beze strachu a bez útisku.
3. Tvrdou a neúnavnou prací zúčastníme se na výstavbe Německa a Evropy.
Ztratili jsme svůj domov. Bezdomovci jsou cizinci v této zemi. Bůh vsadil lidi do jejich domovů. Odloučit člověka násilím od jeho domova, znamená usmrtit jej duševně.
My jsme tento osud utrpěli a zažili. Cítíme se proto povoláni žádati, aby právo na domov, bylo uznáno a uskutečněno, jako jedno ze základních lidských práv, daných člověku Bohem.
Dokud toto právo pro nás není uskutečněno, nechceme však státi stranou, odsouzeni k nečinnosti, nýbrž chceme tvořit a působit v nových, vytříbených formách bratrského a ohleduplného spolužití, se všemi členy našeho národa.
Proto se domáháme a žádáme dnes, jako i včera:
1. Stejné právo jako občané státu, nejen před zákonem, nýbrž i v každodenní skutečnosti.
2. Spravedlivé a rozumné rozdělení břemen poslední války na celý německý národ a poctivé provedení této zásady.
3. Promyšlené začlenění vyhnanců všech povolání do života německého národa.
4. Učinné včlenění německých vyhnanců do výstavby Evropy.
At´ národy světa pocítí svou spoluzodpovědnost za osud vyhnanců jako těch, kteří byli nejtíže zasaženi utrpením naší doby. At´ národy světa jednají tak, jak to jejich kresťanským povinnostem a jejich svědomí odpovídá.
Národy světa musí poznat, že osud německých, jakož onen všech vyhnanců, je světovým problémem, jehož řešení vyžaduje nejvyšší mravní zodpovědnost a zavazuje k mohutnému výkonu.
Vyzýváme národy a lidi dobré vůle, aby přiložili ruku k dílu, aby z viny, z neštěstí, z utrpení, z chudoby a z bídy, pro nás všechny byla nalezena cesta do lepší budoucnosti.
Stuttgart 5.srpna 1950
Zřeknutí se pomsty a odplaty: 61. vzpomínkový akt k Chartě vyhnanců na Schlossplatz (Zámecké náměstí) ve Stuttgartu
5,srpna 1950, už 5 let po bolestivých zkušenostech při vyhnání, zřekli se vyhnaní v oficiálním dokumentu “pomsty a odplaty”. K tomu vyhlásili jako společný cíl jednotnou Evropu“, ve které národy bez obav a přinucení budou moci žít”. V této Evropě by mělo být zakotveno jako hlavní bod “právo na domov”.
“Toto prohlášení, které vyhnaní vydali bezprostředně po traumatizujících událostech nebylo pro ně snadné”, řekl včera jeden z účastníků 61. vzpomínkového aktu na stuttgartském Zámeckém náměstí. Tenkrát osobně zažil vzrušenou atmosféru 100.000 vyhnaných na tomto náměstí. Potěšilo ho, že tento den neupadl v zapomnění a že přijelo tolik účastníků. Petr Haug, předseda zemské frakce Baden-Württenberské CDU, ocenil značný přínos vyhnaných. Vidí v něm základní kámen pro jednotnou Evropu. Blesk, bouřka a déšť, která skoro symbolicky tento akt doprovázely, nemohly řečníky a muzikanty odradit dát tomuto aktu důstojný rámec. I 66 letech po vyhnání byl nepřehlédnutelný tichý smutek účastníků.
Nápis na Pamětní desce:
Porozumnění místo vyhnání, usmíření místo odplaty.
Tváří v tvář zničujícím následkům války, útěků a vyhnání, byla německými vyhnanci z domova a utečenci, dne 6.srpna 1950, před troskami Nového zámku, veřejně vyhlášena “Charta německých vyhnanců z domova”. Z jejich bolestivých zkušeností by v budoucích generací měla vyrůst jednotná Evropa, celosvětové porozumnění a uznání práva lidí na domov.
Komentáře
Bylo mnoho takových, kteří vůbec odejít nemuseli; šli jen proto, že museli jít jejich příbuzní.
Bylo samozřejmě i oho takových, kteří byli vyhnáni bez výběru, tzv. „divokým“ odsunem, který neměl nic společného ani s Benešovými dekrety, ani s odsunem řízeným státem. Tyto excesy byly politováníhodné , ale těžko lze vyčítat státní moci, že jim v daných podmínkách nedokázala zabránit. Za všeobecný zmatek, který vládl, a za celkové zhroucení infrastruktury rozhodně nemohli Češi. Ti dělali co šlo - a napravovali škody, jejichž příčinou nebyl nikdo jiný než Němci.
Také chci připomenout jednu okolnost, o které se tvrdošíjně mlčí.
Vyhnání Němců předcházelo vyhnání Čechů!! A to byla ryze etnická čistka. Rodina mé tchyně byla takto vyhnána z Bíliny. A když po válce Němci nuceně opouštěli své majetky, v mnoha případech to byly majetky, které pouhých pár let předtím patřily Čechům. Sice si je ti Němci „legálně“ koupili od Treuhandamtu a poctivě zaplatili - ale kdo kupuje to, co je ukradené, navíc vědomě, musí s problémy počítat...
Cokoliv si kdy přečtu o problému vyhnání Němců, vždycky mne to vytočí. Ještě jsem se nesetkal s názorem, který by tu věc nezkresloval. Většinou dost podstatně.
Především chci zdůraznit, že Němci nebyli vyhnáni PAUŠÁLNĚ a nebyli vyhnáni VŠICHNI – i když zejména Landsmannschaft to takto důsledně interpretuje. Jako etnickou čistku.
Přinejmenším ti Němci, kteří byli odsunuti rozhodnutím státní moci, nebyli odsunuti bezdůvodně. Kdo má a kdo nemá být vyhnán, se posuzovalo poměrně svědomitě a spravedlivě. Proto například můj děd vyhnán nebyl. Jak to? Nu docela prostě proto, že v době před okupací i během ní se choval k Čechům slušně a k českému státu loajálně... A stejně jako on mohly v ČSR zůstat desetitisíce dalších Němců!
Čili vůbec nešlo o ETNICKOU čistku! Kritériem přeci zdaleka nebyla jen národnost! Stát se zbavoval lidí, kteří se jej sami ZŘEKLI tím, že optovali pro říšské občanství, když se jim to zdálo být výhodnější - a kteří tutíž už nebyli jeho občany. Posílal je celkem logicky do státu, jehož občany se z vlastní vůle stali a kam tudíž patřili.
Byli to navíc lidé, kteří de facto i de jure spáchali VLASTIZRADU svým jednáním v době ohrožení státu, který už v letech před válkou cíleně rozbíjeli (ve většině případů velmi aktivně a často dokonce násilně) a kteří při vojenských akcích proti ČSR aktivně pomáhali cizí moci.
Pro takové jednání platí v zákonodárství většiny států světa ty nejpřísnější tresty. Včetně provazu či kulky.
Můžou být rádi že byli vyhnáni a díky tomu žít v normální zemi.
Já sem kupříkladu několikrát žádal o zbavení občanství nebot se necítím čechem a pořád si ho nechtěj vzít.
Hned bych si to s Němcema vyměnil.