Strávil jsem většinu dne za Svobodu a Demokracii v Praze. Nestihl jsem pouze z časových důvodů demonstraci na Staroměstském náměstí a debatu o vlivu dnešní doby na děti v KVH, kde už mi antigenní test na vstup nepostačoval…
Nejprve jsem podepsal dvě petice na Jungmannově náměstí u stánku KAN: Za zpřísnění lustračního zákona a O protiprávnosti komunistické ideologie, její propagace a zákazu stran a hnutí, které tuto ideologii hlásají, propagují a prosazují, iniciované bývalým poslancem Františkem Laudátem.
Na stejném náměstí jsem podpořil finančně i činnost Člověka v tísni. Překvapilo mne, že mladá studenta ve stánku nevěděla, kdo je Jan Amos Komenský…?!
Pořídil jsem malou FOTOGALERII.
President Václav Havel v ruksaku je symbolický. On nám může pomoci už jen svým odkazem. Je jen na nás, zda jej naplníme i činy – Tomáš Baťa: „NEEXISTUJE NEJDE!“
Jan Amos Komenský aktuálně k dnešku
Díky zákazu vstupu do KVH jsem po letech mohl potkat pana Josefa Švarce, likvidovaného za svobodu slova dodnes. Budoucí premiér Petr Fiala moji nabídku k setkání s ním nevyužil.
Náhodně jsem vstoupil do diskuse občanů na Národní třídě, kterou natáčeli studenti jedné vysoké školy z Prahy v rámci svého projektu. Postupně jsem dokázal svoji argumentací „umlčení opozice“ a její odchod. Studenti dále s viditelným nadšením pro mé názory a věcný způsob argumentace, natočili celé mé vystoupení. O tom, zda bude zveřejněno, rozhodne míra jejich odvahy a statečnosti. Nepochybně by zaujalo televizní diváky mnohem více než spousta rozhovorů, vysílaných ČT během dne z Národní třídy a kteří si ještě dokázali zachovat zdravý rozum.
Následně jsem se přesunul do budovy velvyslanectví Monackého knížectví na Malé straně, kde se konala debata s prof. NY University paní Nadine Strossen na téma svobody slova. Jako jedinému účastníku debaty na můj dotaz přímo neodpověděla a zareagovala obratem: „A co si myslíte vy?“ Zněl, zda souhlasí s citátem Alberta Einsteina: "Problémy, které na světě existují, nemohou být vyřešeny tou úrovní myšlení, která je vymyslela." Samozřejmě, že jsem souhlasil a odkázal na obsah těchto webových stránek v hlavních světových jazycích. Vážím si toho, že se se mnou rozloučila při mém předčasném odchodu po 1 ½ hodině.
Důvodem ochodu z debaty byla žena, která mi zavolala. Její příběh je neuvěřitelný. Osobnímu setkání s ní jsem dal přednost, právě v zájmu svobody slova, která vyžaduje i konkrétní činy a se kterou jsem strávil následné dvě hodiny. Její i lidsky nesmírně silný příběh, jsem jí nabídl ke zveřejnění. Pokud bude souhlasit, bude to dosud nejotřesnější, který jsem dosud publikoval.
Při cestě po Nábřeží a Národní třídou mně davy lidí a atmosféra připomínaly listopad 89, nesrovnatelné s „pohodou a klídkem“ na Václavském náměstí. Známí informují: „V televizi ani zmínka a na Václaváku pár stovek lidí. Prostě víc lidí bylo v tom průvodu, to byla síla. Vršek Václaváku Glen Hansard na náš státní svátek pod koněm (kámoš Hřebejka STAN) a nikoliv tisíce lidí jak tvrdí televize, tak 400. Tenhle rejža zamrz v roce 89. Je to jak změna do nikam.“
Ověřit jsem to už nemohl, abych stihl poslední autobus ze Zličína...
Jan Šinágl, 20.11.2021
Read more...