Pořídil jsem Fotogalerii a obrazový záznam všech vystoupení – viz níže. Hejtman Zlínského kraje ani primátor Zlína nepromluvili (možná na místě byli). Dostavil se, byť s malým zpožděním, i ministr kultury ČR Martin Baxa, který také promluvil, Plzeňan, stejně jako Miroslav Zikmund. Na závěr naposledy zahoukaly obě dobové Tatrovky Miroslavu Zikmundovi na jeho poslední cestě. Veřejnoprávní ČT byla na místě, po pár minutách odešla, v Událostech ČT ani slovo…
Autor náhrobku akademický sochař Otmar Oliva to nemohl říci a vyjádřit lépe – náhrobek je ve formě zvlněné, dramatické krajiny, kde střelka ve formě Kříže ukazuje směr. Každý máme volbu svého směru. Váží tunu, má v průměru 130 centimetrů a výšku 30 centimetrů, vyroben z žuly z Mrákotína. Přítomná byla i jiná média, ale to podstatné co zajímá diváky, asi jinde naleznete. S panem Zikmundem jsem se nikdy osobně nesetkal, pouze jako malý kluk a čtenář knih Hanzelky a Zikmunda. Je mi ctí mu alespoň touto formou moci poděkovat.
Miroslav Zikmund odjel do nebe k parťákovi Jiřímu Hanzelkovi…
***
Už 20 let existuje „Klub H+Z“, který odvádí skvělou práci – část jeho publikací můžete vidět ve fotogalerii.
Stihl jsem i večerní koncert na počest obou cestovatelů. Nádherný koncertní sál architekty Evy Jiřičné zažil hezký večer, byť nebyl zcela zaplněn. Přenocoval jsem v bývalém Společenském domě, postaveném za Tomáše Bati v letech 1930-1933. Původně měl hotel kavárnu, restauraci, společenské sály, tančírnu, kdy na poslední etáži byla kavárna s vyhlídkovou terasou. Měl 300 pokojů a kapacitu 700 osob. Později byl přejmenován na hotel Moskva, dnes probíhá „odjmenování“ na Hotel Zlín. Posnídal jsem v prostorách spolu s ministrem Baxou a bývalou ministryní školství Valachovou. To už by ale byly jiné příběhy…
Miroslav Zikmund s Jiřím Hanzelkou vykonali obrovský kus práce. Byli to výjimeční muži. Eduard Ingriš (autor slavné písničky Niagara), velmi oběma cestovatelům pomáhal jako exulant svými informacemi a dokumenty. V jejich knihách z dob totality zmíněn nebyl (stejně jako „Zpráva č.4“), ale po roce 1989 Miroslavem Zikmundem oceňován. Nina Ingriš o tom podrobně vyprávěla na svých besedách. Věřím, že to bylo napraveno po roce 1989 v nově vydaných publikacích. Doufejme, že doby, kdy mnozí byli nuceni mlčet či „šlapat po ostatních“, aby mohli vykonávat svoji práci, se už nevrátí. I Emil Zátopek morálně selhal, byť byl vynikající sportovec.
Dnešní doba si žádá silných charakterů a osobností, máme-li ji zvládnout a zabránit, aby ona ovládla nás. O budoucnosti každé země vždy rozhoduje kvalita charakterů – jak „nahoře“, tak i „dole“. Neexistuje nejde! Pokud si dobře vzpomínám, první cestu Hanzelky a Zikmunda 22.4.1947 ještě stihla zasponzorovat i firma Baťa …
„Neexistuje nejde!“ Tomáš Baťa
Jan Šinágl, 30. 4. 2022
***
Co viděli Hanzelka a Zikmund v SSSR? Otřesné svědectví si nenechali pro sebe…
Neuvěřitelný, trvající duch Zlína, Památníku Tomáše Bati a Lesního hřbitova
Read more...