Připomeňme si film Hřbitov pro cizince, abychom opět nezačali zapomínat a připomněli si ty, kteří skutečně bojovali za svoji vlast a jak se jim po válce "odměnila". Jak by asi dopadli Gabčík s Kubišem, kdyby se dožili teroru komunistů… 3x jsem donutil ČT, aby byl tento skvělý dokument zpřístupněn v iVysílaní. Doufejme, že už v něm zůstane natrvalo pro paměť země, abychom nezapomínali. „Moskviči“ nikdy nespí. J.Š.
***
Ve významný „Den národního vzdoru“ se na Vychovatelně konalo připomenutí 80. výročí atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Při vší úctě ke všem, co se na přípravě atentátu podíleli, měl vzpomínkový a pietní akt k profesionálnímu provedení a využití nabízejícího se potenciálu, zvlášť s ohledem na dnešní dobu, žalostnou úroveň. V podstatě jen „obrázky a popisky“, bez silné myšlenky v čemž pokračovala i ČT v Událostech ČT – o projevech ani slovo. Jen někteří řečníci to u Památníku připomněli ve svých projevech. Níže jsou všechna jejich vystoupení, doplněná touto malou fotogalerií. Věřme, že chlapci, který omdlel vedle mne, se už daří dobře. Hezké bylo, jak mu ministryně obrany ČR okamžitě přinesla láhev s vodou. Kde zůstala vojenská hudba? Skotští dudáci zahráli jen na úvod? Při kladení věnců a květin žádná hudba, navíc rozděleno na dvě části „významné a nevýznamné“ zástupce. Dcera genmjr. letectva Jana Romana Irvinga, pilota RAF, byla také mezi „nevýznamnými“a posledními… Gripeny nahradily vrtulníky - jediný Hawker Hurricane zapůsobil nejvíce! Řečníci používali nesprávně „říšský protektor“, místo zastupující?! Starší mládež byla zklamaná, malé děti byly nadšeny. Praneteř Jana Kubiše Dagmar Raupachová byla zklamaná, že u Památníku nevystoupila s projevem a jak je běžně zvykem v celém světě při podobných pietních aktech. Podrobnosti níže.
***
Jak Reinhard Heydrich zachránil život mému tátovi
***
Jana Černochová – jen konec projevu byl dobrý, Ukrajinu nezmínila.
Jaroslav Naď – slovenský ministr obrany promluvil dobře, na Ukrajinu nezapomněl.
Jan Lipavský – dobrá reprezentace MZV ČR.
Liz Truss – ministryně zahraničí Velké Británie - Angličané nikdy nezklamou.
Zdeněk Hřib – dobře promluvil za Prahu.
Vladimíra Ludková – místostarostka Prahy 8 – projev jak má být
***
Šel jsem náhodou kolem, kdy TV NOVA natáčela rozhovor s pravnučkou Jana Kubiše Dagmar Raupachovou. Se zájmem jsem poslouchal její vyprávění. V momentě, kdy se zmínila o presidentu SRN Waltru Steinmeierovi, jeho návštěvě v Terezíne a omluvě za nacistické zločiny, jsem do rozhovoru spontánně vstoupil s tím, že i prezident ČR by se měl omluvit za poválečné zločiny spáchané na našich spoluobčanech německého původu. Souhlasila. Po skončení byl mladý redaktor TV NOVA rozčilen, co jsem si to dovolil vstoupit do živého vysílání. Omluvil jsem se mu s tím, že jsem to netušil, jedná se o pravdu a nabídl mu moji navštívenku. Odmítl. Profesionál by takovou situaci přivítal, využil a zvládl. Mladík má zřejmě našlápnuto na úspěšnou kariéru jako (ne)závislý redaktor a rozšířit jejich četné řady… Paní Raupachové jsem za nepřímou záchranu života mého táty parašutisty poděkoval, byla dojata. Následně jsem potkal dva mladé novináře z Berlína, z nichž jeden hovořil plynně česky. To už bylo o něčem zcela jiném.
Až bude v létě otevřeno Muzeum bratří Mašínů na jejich rodinném statku v Lošanech, budou také média tak mohutně zastoupena? Odboj proti nacismu má u nás stále prioritu, odboj proti komunistům a vlastní zločiny po válce, stále upozaďujeme. I to je důsledek toho, že jsme v roce 1938 nebojovali, kdy celá země chtěla bojovat. V době okupace nacisty žádný národ nebojoval, jen jednotlivci, ostatní měli strach. Ten už po válce neměli, kdy mohli beztrestně mučit, vraždit a krást majetek vyháněných, nevinných, milionů českých Němců. Významný den Národního vzdoru je proto čistý anachronismus, kdy předstíráme co bychom chtěli být, ale nikdy jsme nebyli. Podobné lze říci o výstavě v Národním muzeu, kde byla zahájena výstava „Nikdy se nevzdáváme“.
I proto máme 100 let armádu, která nikdy nebojovala, odevzdala zbraně nepříteli a jejich masovou výrobou ho ještě vydatně podporovala. Není divu, když jí velel takový zločinec, jakým bezesporu byl president Edvard Beneš.
Téma zajímavě doplňuje článek Po osmdesáti letech, kupodivu nepodepsán?
Ukázka z deníku Jana Kubiše „Beneš působil na ty nezkažené“(LN 27.5.2022) je také vypovídající. Kubiš nemohl tušit, jak tento „král rulety“ je sám zkažený.
Mimochodem nezapomínáme tak trochu i na naše ženy v RAF, manželky, či přítelkyně našich pilotů, které odváděly také skvělou práci?
Měl jsem na sobě tričko s vlajkou USA a citacemi z Ústavy USA, s krvavými skvrnami, symbolizujícími, že svoboda nebyla nikdy zadarmo. Budilo zájem napříč generacemi a mnozí se mne ptali, kde se dá koupit? Darovali mi ho Ctirad Mašín a James Jakoubek z Clevelandu. Po pohřbu Ctirada v roce 2011, jsem si chtěl zakoupit nové. Bohužel už nebyl čas před odletem do Evropy. Starší Američané, manželé, kterým jsem dal svoji navštívenku, mi ho poslali, bez zpáteční adresy. To jsou Američané. Ve vládním speciálu MO už na mne nezbylo místo, ačkoliv jsem se hlásil mezi prvními. Jako jediný jsem zpracoval třídílnou reportáž. Letenky za cca 40.000,-Kč na poslední chvíli jsem nelitoval.
***
Dodatky k lidskému profilu prezidenta Edvarda Beneše
***
Připomínám výrok velvyslance USA v Československu Steinhardta krátce po únoru 1948: „Z amerického hlediska se zdá být opovrženíhodné, že s výjimkou několika studentů ani jedna osoba, od presidenta republiky po nejposlednějšího občana, neutrousila na obranu svých politických svobod ani slovo.“
Emoce ubírají působení zdravému rozumu a usnadňují manipulaci skutečně mocných s veřejností. O ničem jiném a působení současných (ne)závislých médií to není. Proto je tak důležitá svoboda slova a tisku – nezávislá, skutečně svobodná!
Jan Šinágl, 29.5.2022
Mezinárodně uznávaný nezávislý novinář, publicista, politolog, t.č. postihován v zemi EU (za svobodu slova a právo veřejnosti na informace) na majetku i zdraví. Angažovaný občan, dvacet let hájící pravdu, spravedlnost a zachování demokratických hodnot. Občan České republiky a Švýcarské konfederace, respektovaný demokratickými občany Evropy. 30 let života v totalitě, 20 let v demokracii, 20 let v postotalitě.
Read more...