Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

Poslední slova Františka Pecháčka pronesená ke spoluvězňům zněla: „Sbohem, bratři, vím, že jdu na smrt, ale nebojím se jí. Statečný muž umře jednou, jen zbabělci umírají stokrát. Umřu s klidem, protože vím, že naše oběti nebyly marné.“

***

O pietním aktu na webových stránkách Sokola nebyla v den pietního aktu žádná zmínka. Věřme, že zpravodajství bude následovat. Události ČT informovaly jako devátou zprávou dne. O akci „Tyršův Děčín (16-18.9.2022 neinformovaly). Pořídil jsem FOTOGALERII, včetně Noci sokolských světel a video níže s celým průběhem pietního aktu.

Postrádal jsem připomenutí sokolské myšlenky a její aktuální význam i pro dnešní situaci v naší zemi. Ze zahraničních hostů Sokola jsem zaregistroval pouze švýcarský SOKOL, zastoupeného jedním praporečníkem. Očekával jsem, že položí i věnec jménem zahraničního Sokola, bohužel se tak nestalo. AČR položila ostudně malý věneček. Věřím, že podstatné jsem řekl na konci videa – i jménem zahraničních Sokolů, jako bývalý náčelník Sokola Luzern, župy švýcarské a člen Sokola Zürich v zahraničí. O dnešním stavu Sokola svědčí mj. i to, že v prostoru pietního aktu nebyl odstraněn ptačí trus na oknech, o jejich čistotě raději nemluvě. Oceňuji, že byla zpěvákem zazpívána čs. státní hymna, byť její zahrání vojenskou hudbou za zpívání všech účastníků by bylo o něčem zcela jiném. Byl jsem samozřejmě připraven případně zazpívat i její slovenskou část, jako v Národním divadle při rozloučení s Věrou Čáslavskou, či nedávno v Lošanech při odhalení Památníku III. odboje. Proto jsem připomněl, že Sokolové žili, bojovali a umírali za Československo.

***

Pardubice ENTERIA ARENA 18.6.2022: SOKOLGYM 2022 – utajené médii, měla by vidět celá země!

O komunistických ideálech a o skutečných příčinách našeho neštěstí - platíme dodnes!

Památný den sokolstva zamlčel zločiny komunistů na obrazovkách veřejnoprávní ČT…

Poznal jsem Sokoly a ostatní uprchlíky z doby první republiky, kteří odešli do exilu před rokem 1948, poté emigranty do roku 1968, poslední vlnu z 80. let a samozřejmě Sokoly z USA, kteří už vyrůstali ve svobodné zemi. U každé vlny byl viditelný rozdíl v chování a myšlení většiny, kdy se projevoval vliv prostředí, kde krajané vyrůstali po většinu svého života. Nezapomenu na zakladatele Sokola Luzern, jeho dlouholetého starostu, bratra dr. Jaromíra Vlčka, baťováka srdcem a duší, od kterého jsem se hodně naučil. Stejně tak na bratra Rudu Němečka, redaktora časopisu Svazu spolků Čechů a Slováků ve Švýcarsku „Zpravodaj", dlouholetého poltického vězně a představitele K-231 v exilu, či na JUDr. Jaroslava Anděla, kterého řadím k největším osobnostem čs. exilu. Naposledy jsme se setkali v nemocnici na Vinohradech, kdy mi náhle začal tykat a při odchodu mne požádal, abych mu pustil CD s Mozartem…

Bohužel tito skvělí lidé postupně odcházejí a nemá je už kdo nahradit. I StB měla své lidi mezi krajany. Z ABS mi poslali na některé z nich svazky StB. Nestačil jsem se divit, jakých lidí jsem si - i jako sokolských činovníků, vážil. Byli a jsou jen klasickým obrazem českého plebejství, provincionalismu a maloměšťáctví. V roce 1968 šlo převážně o emigranty, kteří odcházeli z ekonomických důvodů, lidsky pochopitelných. Exulantů z politických důvodů bylo zákonitě mnohem méně. Do různých spolků vstupovali hlavně ti, co se nedokázali integrovat ve švýcarské společnosti. Byly pro ně „hospodou“, což lze lidsky pochopit, hlavně u starších emigrantů. Pokusil jsem se Sokoly ze Švýcarska oslovit: „Pomlouváš nás, nebudeme se s Tebou bavit“, zněla odpověď, jakoby pravda byla pomluvou. Stejně reagovali komunisté na jiný názor. Seděli u stolu sami, pochutnávali si na bohatém bufetu, s ostatními nekomunikovali. Přitom jsme se roky znali a prožili při sokolských akcích spoustu nádherných okamžiků. Mnoho toho ze švýcarské demokracie nepochytili. Ani za 50 let se nedokázali zbavit negativ českého charakteru…

Akce „SOKOL“ vyhlášená Heydrichem, 1500 zatčených činovníků Sokola

V noci ze 7. na 8. října 1941 na základě výnosu zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha gestapo zatklo v rámci „Akce Sokol“ na 1500 sokolských činovníků. Ještě během této noci podepsal Reinhard Heydrich úřední výměr o rozpuštění České obce sokolské, kterou nacisté považovali za nejnebezpečnější domácí organizaci, jejíž organizační aparát sloužil v masovém měřítku odbojovému hnutí.

Zatčení sokolové byli vězněni, mučeni a deportováni do koncentračních táborů. Plných 93% z nich do konce války zahynulo. 

Sokolové byli vždy hrdými a odhodlanými vlastenci. Zapojili se do činnosti československých legií již za první světové války, což výstižně dokládá citát T. G. Masaryka: "Bez sokolů by nebyly legie, bez legií by nebylo Československo". Sokolové se zapojili se i do bojů druhé světové války na všech frontách. Porážka nacistického Německa pro ně byla nejen cestou k osvobození okupované vlasti, ale i k uchování tradičních sokolských ideálů. V letech 1939 až 1945 bylo celkem vězněno 11 611 členů obce sokolské. 1 212 sokolů a sokolek nacisté popravili, v koncentračních táborech, káznicích a věznicích zemřelo dalších 2 176, další stovky obětí byly z řad dorostenců a dorostenek, posléze i při povstání na konci války.

Jako symbol Památného dne sokolstva byl vybrán František Pecháček, sportovec, československý olympionik, sokolský činovník, autor legendární sletové skladby mužů z roku 1938 nazvané "Přísaha republice". Jako jeden z čelných představitelů domácího odboje byl v roce 1944 umučen nacisty. Poslední slova Františka Pecháčka pronesená ke spoluvězňům zněla: „Sbohem, bratři, vím, že jdu na smrt, ale nebojím se jí. Statečný muž umře jednou, jen zbabělci umírají stokrát. Umřu s klidem, protože vím, že naše oběti nebyly marné.“

https://encyklopedie.praha2.cz/udalosti/1710-pamatny-den-sokolstva-akce-sokol

Za popravené Sokoly jmenované na Pamětní desce v Tyršově domě, se dostavili pouze tři rodinní příslušníci jednoho z nich – JUDr. Karla Evalda. Byl popraven 8. září 1942.

Vlastenecký duch Sokola vymizel. Nelze ho obnovit jen vzpomínáním a nostalgií. Sokol pěstoval charakter a vlastenectví díky tomu, že přebíral výchovu mladé generace prakticky od kolébky. Není-li výchova od počátku, nelze ani dosáhnout potřebných cílů. SOKOL o děti pečoval, vychovával je ve smyslu „Ve zdravém těle, zdravý duch“. Neopečovával je jako dnešní společnost, kdy z nich vyrůstají spíše „bráči než dávači“. Věřme, že doba končícího blahobytu a zákonitého úpadku mravních hodnot, přinese potřebný impuls i Sokolu, aby se stal opět mravní páteří země a silou, která obstojí před novými výzvami doby a života. 

Jan Šinágl, 8.10.2022

P.S.

Loni jsem se, jako čestný člen Sokola Žebrák, chtěl zúčastnit jeho Valné hromady. Nebyl jsem vpuštěn z důvodu "uzavřené společnosti". I to vypovídá o stavu dnešního Sokola.

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v levém sloupci zcela dole)