*9.12.1952 Beroun. Působím jako angažovaný občan a nezávislý publicista. Jsem občanem České republiky, občanem Švýcarské konfederace, kritický k polistopadovému vývoji v České republice a stávajícím poměrům ve společnosti. Zkušenosti ze švýcarského exilu využívám na podporu demokracie a obnovy demokratických poměrů, které mají v České republice stále blíže k totalitě než k vyspělé demokratické společnosti jak v oblasti politické, tak ekonomické, kulturní a mediální.
Vyučil jsem se strojním zámečníkem v ČKD Hořovice (1968-1971), kde jsem pracoval později jako externí montér na dieselagregátech. Po pracovním konfliktu s ČKD Hořovice v roce 1977, kdy jsem odmítl pracovat na podřadném pracovišti po dobu delší než 30 dní, dle zákoníku práce, což bylo v rozporu s uzavřenou pracovní smlouvou, kdy jsem po 30 dnech zůstal doma, protože mi zaměstnavatel odmítl dát práci, dle pracovní smlouvy, jsem byl nucen podnik opustit. Byl jsem tedy ve stejné situaci, jako můj otec v 50.letech – viz níže. Také nemohl po svém propuštění sehnat práci ve svém oboru, která by odpovídala jeho vzdělaní a schopnostem. Po několika marných pokusech (ČKD Hořovice mělo dlouhé prsty), získal jsem místo rýsovače v BUZULUKU Komárov. Zde jsem také mohl vystudovat večerní Střední školu pro pracující se zaměřením na strojnictví. Maturitu jsem vykonal v červnu 1982. pak už jsem měl jenom jeden cíl – Západ.
Odjel jsem s CK ČEDOK na Západ, po mnoha letech bezúspěšné snahy zemi opustit. To se mi podařilo 1.září 1982, kdy jsem opustil Československo. V exilu ve Švýcarsku jsem žil 20 let - ve městě Kriens u Luzernu až do svého návratu do ČR v roce 2002. Pracoval jsem postupně jako mechanik u firmy WIBA AG (sportovní zařízení a vybavení), programátor numericky řízených strojů u firmy Schindler výtahy AG, technik u SW a HW firmy ALSO Comsyt AG. Ve Švýcarsku jsem byl členem Sokola Luzern, Sokola Zürich, Svazu spolků Čechů a Slováků žijících ve Švýcarsku a TC Kriens, kde jsem ke konci pobytu působil jako president klubu (400 členů, 18 družstev). Jako náčelník župy švýcarské jsem nacvičoval s mládeží pro Sokolské Slety v roce 1986 v Curychu a v roce 1990 v Paříži, dopisoval jsem do krajanského tisku. Ovládám německý jazyk, domluvím se anglicky. Do ČR jsem se vrátil natrvalo v roce 2002, pomáhat obnově občanské společnosti a navázat tak na dřívější tátovu činnost. Jsem autorem četných petic a podání řadě českých a evropských institucí – viz web www.sinagl.cz a jeho bohatý archiv.
Jsem členem TC Žebrák, kde momentálně vedu tenisovou školku pro nejmenší. Už 13 let působím jako zástupce hlavního vedoucího na Letních táborech pro mládež v Praskolesích. Jsem členem Praskoleské společnosti sv. Prokopa, předsedou občanského sdružení SODALES SOLONIS o.s. a členem předsednictva Sudetoněmeckého krajanského sdružení v Čechách, na Moravě a ve Slezsku.
Hlavní těžiště mé práce spočívá v publikační činnosti a účasti na soudních jednáních, na která mne zvou obžalovaní či žalující občané a která se snažím zdokumentovat a publikovat na Internetu. Často se jedná o nedobrou práci české justice i policie na kterou doplácejí nevinní občané. Zdokumentoval jsem podrobně mnoho případů, kdy byli občané neprávem odsouzeni a později osvobozeni. Mám z pohledu běžného občana značný přehled o současném nedobrém stavu spravedlnosti v České republice, kdy práva občanů před mocnými, vlivnými a úřady nejsou zdaleka ve stejné rovině. Proto jsem zkusil kandidovat na úřad ombudsmana České republiky, abych se svým dílem pokusil přispět a napomoci zlepšení tohoto stavu.
Nyní žiji v Žebráku na Berounsku v domku po rodičích. Nejsem výdělečně činný, žiji ze svých úspor. Jsem svobodný, bezdětný.
České občanství jsem nabyl opět v listopadu 2009. Odňato mi bylo automaticky nabytím švýcarského občanství v roce 1997, bez mého vědomí a v rozporu s Ústavou České republiky.
V parlamentních volbách 2010 jsem kandidoval za stranu OBCANE.CZ, jako nezávislý kandidát za Středočeský kraj.
Rozhovory ze 4.dubna 2007, pro noviny ECHO, vycházející na berounsku „Za službu národu se neplatí“ a ze 28.7.2007 "Nepohodlný muž Jan Šinágl" pro Velkou Epochu. Možná vás budou zajímat i dnes..?
* * *
Údajné členství mého otce v StB
V archivu USTR v Praze se nalézá operativní svazek č. 306, archivní číslo 31513, heslo "RADIO" (Jan Šinágl, 26.1.1922). Můj otec rezolutně odmítl spolupráci s komunisty (dle vyprávění mé mámy měl říci na nabídku spolupráce s StB: „Tak to mi dejte rovnou hlavu na špalek!“ V 50. letech. Byl na hodinu vyhozen z práce - jako vedoucí odbytu, byl velmi oblíben mezi dělníky, moje matka byla následně přinucena opustit kancelář, pracovala po celý život v lakovně, na jejím zdraví se to podepsalo). Ve spisu zmiňovaný "ztracený" soustruh (jehož ztráta byla mému otci dávána za vinu a což bylo i jednou ze záminek „vyhazovu“), se nacházel na soukromém pozemku předsedy ZO TOS Žebrák pana Karla Zvonaře ze Zdic. Odpovědným orgánům to bylo mým otcem také sděleno - možná je tam dodnes…? Pan Zvonař samozřejmě „vyhozen“ nebyl. Ve své funkci zůstal až do smrti. Můj otec poté co nemohl sehnat jeho vzdělání a schopnostem odpovídající práci, se zaučil soustružníkem. V ČKD Hořovice pracoval jako soustružník až do doby, kdy mu byl přiznán předčasně invalidní důchod (nesprávná diagnóza, ztráta ledviny, podpořená i nevhodným povoláním - v mládí při fotbale zákeřný faul na koleno, hrozila amputace, následovalo postupné znehybnění nohy i s dopadem na páteř). Poté se věnoval svému největšímu a nejmilejšímu koníčku – zahrádce a zahradničení, kde si i trochu přivydělával, jako v širokém okolí uznávaný a oblíbený odborník a znalec. Znám byl i jako „advokát chudých“. Dobře znal komunistické zákony a využíval je na obranu občanů v boji proti hlouposti a byrokracii. V ČKD Hořovice organizoval po dlouhá léta tábory pro děti. Jeho dělnické mítinky v roce 1968 byly podle očitých svědků nezapomenutelné. I po tomto roce pokračovaly v jiné formě. I v době normalizace byly navštěvovány více, než povinné schůze KSČ. Pamětníci na tyto mítinky dodnes rádi vzpomínají. Můj otec byl za každé doby zvyklý nazývat věci pravými jmény. Nikdy ze svých zásad ani v nejmenším neslevil. Vždy se jakékoliv formě zla a nepravostí postavil! Pokouším se ve jménu jeho památky a odkazu žít a pracovat. Doufám, že mi rodiče drží palce a že je nezklamu.
V Žebráku dne 2.prosince 2011
Jan Šinágl v.r.
Wer ist Jan Šinágl eigentlich und weshalb tut er es?
Komentáře