Tak jako Vladimír Hučín i jeho spolupracovník Vladislav Brázda, byl u OS Přerov dne 7.2.2012, ve věci žádosti o rehabilitaci za protikomunistický odboj, očištěn. V prosinci r. 1983, na popud Vladimíra Hučína, provedl zastrašující výbuch na vratech bydliště spolupracovníka StB Antonína Mikeše, s cílem zastavit jeho činnost. Oba tak budou mít možnost požádat o uznání a ocenění jako aktivní účastníci III.odboje, dle nového zákona. Připojuji článek Martina Vadase Cesta z Prahy do Přerova a zpět z webových stránek Vladimíra Hučína.
Prioritou pro mne byla a vždy je podpora spravedlnosti a hledání pravdy, bez ohledu na to, koho se týká a jak často říká i sám Vladimír Hučín podle hesla "Padni komu padni". Úvodem připomínám, že jsem 70.000,-Kč obratem podpořil ohrožení vydání první knihy o Vladimíru Hučínovi Hrdinům se neděkuje, od Vlastimila Podrackého, poté, co na poslední chvíli nakladateli Marku Belzovi, odřekl slibovanou podporu pan Girolamo Giormani. Inicioval jsem také veřejnou sbírku na podporu Vladimíra Hučína, která vynesla cca 80.000,-Kč.
Zatím jsem ve spisech StB pro Severomoravský kraj, v hodnotících zprávách vysokých představitelů StB, k mému překvapení, žádné zmínky o protikomunistické činnosti Vladislava Brázdy a Vladimíra Hučína na přerovsku, nenašel. Zato dost o činnosti CH 77, Tomáše Hradílka, Jaroslava Šavrdy a mne dosud neznámých mnoha jmen lidí, kteří projevili také velkou osobní statečnost v boji proti totalitnímu režimu. Jako by činnosti Vladimíra Hučína a Vladislava Brázdy StB nevěnovala žádnou pozornost v celospolečenské rovině nebezpečnosti jejich činnosti? Jako by je vnímala spíše jako rebelující mladíky, chcete-li, jak se tehdy říkalo "chuligány a máničky", kteří většinou jednali ze své přirozenosti mládí a neuvažovali ve vyšších mravních rovinách, hodnotách a cílech.
I protokoly StB Přerov, které jsem dosud ke kauze Vladimíra Hučína četl, potvrzují tuto moji domněnku, bohužel. Tím vůbec nemíním snižovat hodnotu jejich činnosti, jen bych byl opatrnější v hodnocení skutečného významu a dopadu jejich protikomunistické činnosti. Dost mne zaráží, že při mnohaletých soudních sporech Vladimíra Hučína ani jednou (u těch kterých jsem byl přítomen), nezaznělo jméno Karla Zejdy, který Vladimíru Hučínovi odkázal značný majetek. Neumím si představit racionální důvod, proč tuto údajnou spolupráci Vladimír Hučín při soudních procesech nevyužil a proč až po letech je jím jméno Karla Zejdy tak často zmiňováno? Dost mne zarazilo, že jedna z odcizených zbraní (kulovnice), patřila otci manželky pana Hučína. Ten byl mimochodem členem mysliveckého sdružení, kde byl členem i bývalý ministr vnitra Jaromír Obzina...?!
Také mne dost překvapilo, že se Vladimír Hučín nezúčastnil ani jednoho soudního jednání s Josefem Vondruškou u OS Liberec a nepodpořil alespoň jako veřejnost své spoluvězně. Též se aktivně vůbec neprojevil, vyjma několika prohlášení typu "Já jsem to říkal už dříve", ve věci skandálu kolem senátora a starosty Přerova, Lajtocha, což bych vzhledem k jeho antikomunistické činnosti o čekával...
Připojuji výpověďi Vladislava Brázdy a Vladimíra Hučína u kterého její forma těžko odpovídá představě o způsobech, myšlení a uvažování profesionálního zpravodajce a bývalého kpt. BIS. To posuďte sami. Ve fotogalerii naleznete záběry ze soudu, bydliště Vladimíra Hučína a Sochu Svobody z Komořan (druhá je poblíž). Jsou asi jediné na území České republiky. Před realizátorem smekám.
Také připojuji jednu báseň, jako uvádí Martin Vadas od Jaromíra Šavrdy ve svém článku - ze stejného období, ale z "druhé strany barikády". Je od vězněného sedláka Krejčího, kterou jsem nalezl v životopisné knize Rudolfa Berana. Tento agrární politik zemřel ve věznici Leopoldov. Čest památce sedláka Krejčího i Rudolfa Berana.
Ještě mnoho toho nevíme o naší nedávné minulosti, díky zločinnému systému, který zemi ničil a jehož neblahé dědictví a jeho pohrobci v ničení země stále pokračují. Nejvyšší čas se tomu postavit, nemají-li být "vytunelováni" i občané, což už se ostatně děje ve stále větší míře!
Právě jsem našel ústřižek z novin ve své poštovní schránce "Policie: Filip žádný trestný čin nespáchal". Žebráčtí komunisté jsou viditelně stále "na stráži" (alespoň mi nerozbili okno, jak se stalo kdysi po mém návratu z hradu Točník, kde jsem byl protestovat s US vlajkou proti hnutí NEZ, které brojilo proti US radaru v Brdech a kde byla přítomna i ruská televize - zájem o rozhovor se mnou kupodivu neprojevila). Při mé volební kampani v posledních volbách do Parlamentu se také soudruzi "snažili", kdy opakovaně přes noc mizely mé volební plakáty z žebráckých veřejných výlepových ploch. Inu není nad komunistickou "demokracii". Dnes vzpomínám nedožitých 83 let mé maminky - také si užila své od komunistů!
Jan Šinágl, 11.2.2012
Poslední únor 1954
To nebyl den jako je jiný,
byl to den smutný, podmračený.
V poledne s kosou při zvonění,
přišla k nám smrt ke kosení.
Zkouší tu, zkouší tam vybírá,
ten kdo z nás největší, umírá.
Patnáct let protrpěl v žaláři,
oběť zlé doby na oltáři,
podlehl zvlčilým běsům,
modlitba naše letí k nebesům,
vroucně se přimlouvá u Pána,
aby přijal duši Berana.
Do smutku se halí věznice,
smutkem se zachvívá vesnice.
Po celý život jen pro své pracoval,
za to teď v okovech, život svůj dokonal.
Báseň uvězněného sedláka Krejčího k úmrtí Rudolfa Berana
Komentáře
Přeji hezký večer a klidně si dál žijte podle svého narcistického hesla "Kde je Šinágl, tam je pravda". Jistě Vás tak bude stále širší veřejnost brát čím dál tím "vážněji". :)
K tomu e-mailu... Vy jste mi chtěl poslat e-mail? Ale to je od Vás milé. :) Existují dvě možnosti - buď neumíte správně opsat e-mailovou adresu nebo - což se jeví jako více pravděpodobné - si záměrně vymýšlíte nepravdy, abyste měl "důvod" neodpovídat na Vám zjevně nepříjemné otázky. Ale to nevadí. Ať si každý vytvoří svůj vlastní názor. Osobně však mám zcela jasno.
HRÁL TO NA OBĚ STRANY. ABY TO MĚL U SNB TROCHU LEPŠÍ, UDAL PODLE PROTOKOLU 315 PO SOVĚTSKÉ OKUPACI ASI 10 LIDÍ Z NEDOVOLENÉHO OZBROJOVÁNÍ - TAJNÉHO DRŽENÍ STŘELNÝCH ZBRANÍ. PO VÝSLEŠÍCH ANEBO DOMOVNÍCH PROHLÍDKÁCH SKONČILI U SOUDU NEBO V KRIMINÁLECH.
Zdroj:
Ústav pro studium totalitních režimů ČR, výslech svědka Hynka Vykoukala, obvodního esenbáka, Přerov Leninova 16, dne 26.10.1976 v 10:00 v Přerově, strana 315 protokolu StB Ostrava, který k tomu svého sportovního přítele Hučína v jejich sportovním klubu dva roky vytěžoval a pachatele pak zatýkal.
Všichni, kteří postupně po létech zjišťují, že náš kamarád Hučín, kterého jsme podporovali, je prolhaný člověk hrající to na obě strany, a toto své poznání si dovolíme oznámit ostatním, jsme namísto objektivního zkoumání napadáni jeho posledními kamarády ze závisti, estébáctví a zrádcovství... jak bolševické... umlčet nepohodlné...