Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

Berthold Brecht: „Kdo nezná pravdu je jen hlupák, ale kdo ji zatajuje, je zločinec.“

Abraham Lincoln: "Nic není spořádané, co se neřídí spravedlivostí."

Německý ministr zahraničí navštívil včera Prahu u příležitosti 20.výročí podepsání Česko-Německé Deklarace. ČT 1 v hlavních večerních zprávách informovala jen krátce, téměř na konci zpráv (až od 35 minuty?!) a s optimistickým tónem zakončila, že také už i z Mnichova zaznívá „hezčí písnička.“ Ze samotné návštěvy bylo ukázáno velmi málo, zato byl ukázán tehdejší předseda vlády Helmut Kohl, jak je značně nedůstojně až primitivně, slovně napadám na ulici. Řekl bych, že je nejvyšší čas, aby také z Prahy zazněla „hezčí písnička“, jinak se společné, hezky znějící melodie těžko kdy dočkáme. Na můj vkus čekala německá delegace ve vládním salonku na příchod české strany příliš dlouho. Bylo to na hranici dobrého vkusu a dobrých mravů, nicméně německá delegace nedala nic najevo a v klidu, ve stoje, čekala několik minut na příchod Petra Nečase s jeho doprovodem. S německých ministrem jsem mohl díky této pauze krátce hovořit.

Předal jsem mu tyto dokumenty, moji visitku a popřál mnoho zdaru. Premiérovi Nečasovi jsem je v české verzi nenabídl. Nabídnul jsem mu je již během návštěvy bavorského ministerského předsedy Horsta Seehoffera v Praze, v roce 2011, během tiskové konference. Tehdy neprojevil naprosto žádný zájem, ani pohledem, přesto, že jsem ho oslovil. Naproti tomu bavorský premiér si obálku bez problémů převzal a s úsměvem poděkoval.

Nepřekvapilo mne, že jsem měl opět potíže, jako jediný přítomný nezávislý zástupce médií. Musel jsem vládním úředníkům připomenout, že cenzura práce pracovníků médií je ze zákona nepřípustná s poukazem i na článek č. 23 Ústavy ČR. Teprve poté jsem mohl opět nerušeně pracovat. Nemyslím, že to byl ze strany úředníků zlý, cílený zájem, ale daleko spíše pozůstatky stále ještě v podvědomí zažitých totalitních zvyklostí a postojů - být bezdůvodně horlivý a omezit tak možné potíže s nadřízenými na co nejmenší míru.

Možná přesto budou mít potíže, což by mne mrzelo. Měla je i ochranka v Parlamentu, kam mne loni v létě odmítala vpustit, pokud neodevzdám tužku a papír. Tomu se mohu opravdu jen pousmát, kdyby to nebylo tak trapné a smutné. Nedivím se, že mi předsedkyně Sněmovny Miroslava Němcová na moji stížnost dosud neodpověděla, přes opakované připomínání. Důvodem „obav“ je zřejmě stále strach z toho, že v rámci osvěty pro stále zatemněné komunistické hlavy poslanců za KSČM, jim opět z tribun pro veřejnost a pomocí letáků, připomenu jejich zločiny a jejich stále lhaní.

Fotogalerie z Úřadu vlády ČR dne 6.3.2012

Události ČT 1, dne 6.3.2012 (od 35 minuty, možno posunout).

Jak vážně a upřímně to Vláda České republiky myslí s EU dost názorně vypovídá takřka prázdný reklamní stojánek s prospekty a dokumenty o EU v recepci Úřadu vlády – jen poslední, malý prospekt na návštěvu cukrárny a pekárny – alespoň tam zastupuje EU jeden „Berliner“. Pro ty kdo, neznají – označení pro koblíšek, který k nám přišel z Německa, tedy z Berlína, možná i díky sudetským Němcům, stejně jako přinesli do Čech první hudební nástroje a mnoho dalších užitečných věcí a nápadů, tunelování, podvody a krádeže to nebyly…

Adam Michnik kdysi řekl, na komunismu je nejhorší to, co přijde po něm. Také řekl, že Poláci v devadesátých letech velmi přemýšleli, jak to co nejlépe udělat, aby polská veřejnoprávní televize a polský veřejnoprávní rozhlas jednou dosáhly úrovně britské BBC. Po dlouhém zkoumání přišli na to, že to není možné. Proč? Neboť mají málo Britů!

Jan Šinágl, 7.3.2012

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v levém sloupci zcela dole)