Velmi si vážím podpory mé činnosti a uznání mé práce paní Martou Kubišovou a paní Věrou Čáslavskou. Stejně tak jako si vážím toho, že jsem mohl jejich jménem položit kytice růží k rakvi zemřelého Ctirada Mašína v americkém Clevelandu 24.srpna 2011. Jsou hodnoty, které nelze vyvážit penězi, ani které lze za peníze koupit. Koupit lze i úřad presidenta, případně i kandidáta, ale to už není o skutečných hodnotách a dobrých mravech. V tomto smyslu a duchu je moje kandidatura „za korunu“ hodnotná, bez ohledu na pravděpodobnost úspěchu.
Kdybych mohl promluvit v masovém médiu, věřím, že bych k úspěchu nepotřeboval ani tu „korunu“ a kdy k němu ostatní potřebují miliony korun. Taková je doba. Moji aktivitu chápu v osvětovém, nadčasovém smyslu. Vše je o vzdělání, výchově - a osobním příkladu, činu. Slova slibů ještě nikdy nic nevyřešila a kdo jim opakovaně uvěřuje, spláče zaslouženě nad výsledkem své naivity a hlouposti. Důležité je pokusit se ještě včas dostat obyvatelstvo z pasivity a odevzdanosti osudu, dříve než přijdou stejní či jiní a opět budou slibovat nesplnitelné a proti zájmům země a jejích obyvatel. Není to o jistotě, tu máme jen ve smrti a toho nejhoršího, když nic neděláme, ale o víře, důvěře a naději.
Článek z LN dne 8.září 2012: Šinágl, president za korunu.
Odpovědi na důležitá témata: Jan Šinágl
O federativním uspořádání EU mluvím jíž roky, dnes o ní začíná mluvit i předseda Evropské komise José Barroso. Stejně tak mluvím roky o přímé volbě politiků, dnes o ní začíná mluvit premiér Petr Nečas.
Osamělé volání na poušti a fackovací panák – Dopisy redakci LN 12.9.2012
Zítra u OS Beroun od 9:30 hod. bude projednávána má žalobu na Českou republiku s požadavkem 500.000,- Kč odškodnění. Je to poprvé, co požaduji finanční odškodnění. Původ má u rodiny pana Wolfganga Habermanna z Lubníku u Lanškrouna – text z termínového kalendáře na mém webu: „Rodina pana Habermanna byla takřka 400 dní bez vody - s dvěma malými dětmi. Tentokrát ho nemohu podpořit. Mám ve stejný den soud v Berouně, díky stejně soudkyni, která rozhoduje ve věci žaloby pana Habermanna. Poté co družka pana Habermanna se při svědeckém výslechu málem zhroutila a opustila soudní síň s pláčem, díky neuvěřitelně hloupým a urážejícím otázkám soudkyně JUDr. Věry Adámkové, jsem ji řekl, že se stala soudkyní omylem. Následovala pokuta 5000,-Kč, kterou jsem nezaplatil, protože ji soudkyně neuměla správně administrativně vyřídit. Dostal jsem se poté do bankovního registru dlužníků. Výsledkem je žaloba na stát ve výši 500.000,-Kč. Škoda, že nemohu tentokrát pana Habermanna, jako vždy, podpořit svoji osobní účastí a k nelibosti soudkyně Adámkové. Jsou tyto termíny náhoda, dost možná, ale v české justici je možné i nemožné. Bohužel letadlo nevlastním, panu Habermannovi a jeho rodině držím palce! J.Š.“
Včera uspořádala naše Praskoleská společnost sv. Prokopa velmi úspěšné vystoupení Štěpána Raka a Alfréda Strejčka VIVAT CAROLUS QUARTUS – o pohnutém životě a myšlenkách Karla IV. Jsou stále aktuální – poslední slova která vyslovil na smrtelném loži byla: „NIKDY NEPŘESTÁVEJTE HLEDAT SPRAVEDLNOST.“
Kéž by náš národ už konečně začal střízlivět – i z komunistické, hluboké kocoviny!
Jan Šinágl, 17.9.2012
Tři z mnoha odpovědi Karla Schwarzenberga – „Setkání v lázních“, Pátek LN 7.září 2012
To Vám bylo deset a už jste tohle věděl?
Tehdy dvacetiletý nevěděl tolik o sexu jako dneska desetiletý a desetiletý věděl o politice víc neř dnešní dvacetiletý. To byl ten rozdíl, víte?
… Pod jakým „praporem“, heslem, by se neslo vaše prezidentování? Masaryk měl Nebát se a nekrást…
S tím jsme pěkně zatočili! V devadesátých letech jsme je zkrátili na Nebát se krást. A pak ještě Bát se nekrást – to v tomto tisíciletí. A já? Víte, asi bych si ponechal to staré Schwarzenberské rodové heslo NIL NISI RECTUM – Niv než právo. To by my vystačilo.
Nečekal jste, že to bude trvat tak dlouho?
Nejsem pitomec, abych si myslel, že to bude u nás po roce 1989 rychlé. Viděl jsem, jak dlouho trvalo v Rakousku a v Německu, než se ten smrad nacismu z lidí dostal. Nicméně jsem doufal, že aspoň u toho vnuka to zažiju. Vidím, že bude ještě dlouho trvat, než se z toho vybabráme. Ale to mě poučil Václav Havel. Začátkem 90. let jsem měl přednášku v Litvínově a viděl tu strašně zpustošenou krajinu, rozpadlé baráky. A na cestě zpátky jsem dostal hlad. Najednou v dáli zasvítila hospoda. Zastavili jsme tam a u vchodu nápis „Cikánům vstup zakázán“. Otočili jsme se a mazali do Prahy. Vyprávěl jsem to prezidentovi a pan Václav se na mě zamyšleně podíval a říká: „Víš, ty jsi tady dlouho nežil - baráky opravíme, komíny odfiltrujeme, ale ty škody v duši, to bude dlouho trvat.“ A měl pravdu. Jako obyčejně.
Prvnizpravy.cz: A prakticky? Jak byste si představovali správu země?
David Hübsch: „Opět odkážu na svůj projev. Monarchie by měla být státem malým co do státních institucí a efektivním ve vytváření prostoru pro aktivity lidí. Jejím cílem by měla být co největší soběstačnost rodin a neměla by se vázat na vliv nadnárodních institucí a globální ekonomických hráčů s otrokářskými tendencemi. Pokud jde o správu země, měla by být postavena na pravidle – co se může rozhodnout dole, nechť se rozhodne tam. Chceme se vrátit k selskému uvažování našich předků. Nejdříve musí prosperovat náš dvůr a sedlák musí nejprve uživit sebe, svou rodinu, své děvečky a čeledíny, a teprve potom může přemýšlet, co nakoupí od jiných sedláků. Být zadlužen lichváři je zločin na dědicích a lichváře ve své vsi nestrpíme. Většina lidí už dnes po všech těch revolucích, po všem tom vyvlastňování majetku, a já nevím po čem všem ještě, začíná chápat, že selský rozum je nutný. Dříve se lidé starali o svůj majetek, uměli si spočítat své náklady, své zisky, uměli hospodařit a přitom věděli, že jednou vše opustí a budou skládat účty. Monarchie nebyla o ničem jiném – vždyť šlechta, to byli národohospodáři. Samozřejmě, že hájili svůj vlastní zájem, ale tím hájili i zájmy poddaných, protože žádný šlechtic si nemohl dovolit, byl-li normální, odírat své poddané, aby mu vznikla selská bouře. Dostal by se tak do nemilosti u krále, a on by se ptal: „co to děláš, ty vole, vždyť se tím stáváš škůdcem zemského míru“. Tedy šlechta, to byli národohospodáři, takoví větší sedláci s oním selským rozumem. Dnes jsou ovšem skoro všichni lidé, kteří nepatří k úzké elitě, bezzemky. Postavení středověkého člověka z hlediska svobody bylo mnohem lepší než je tomu dnes, kdy je téměř každý bezzemkem a musí přemýšlet, jestli vůbec bude mít děti, jak je uživí a z čeho. Pak se pere o sociální dávky, protože mu nic jiného nezbývá, protože je vazalem systému. Od dob osvícenství se zde buduje nový otrokářský systém z lidí, kteří mají legitimizovat svobodu elit, byť sami jsou naprosto nesvobodnými.“
Protialkoholní stanné právo aneb chvála prohibici - … Žíly České republiky jsou ucpány korupcí, mozek stižený nacionalistickou paralýzou se již dávno omezil na funkce rozmnožovací a vyměšovací, plíce nemocné rakovinou postkomunismu sotva lapají po dechu, průdušky stižené astmatem zvyšování daní dusí celý organismus a srdce tohoto nemocného tak tak bije, či spíše jen šelestí na dluh. …
Sedmnáct mrtvých coby výstupní kontrola kvality alkoholu
Bludný kruh „boje“ bezmravné společnosti proti korupci
Sbírka na podporu filmu o Pavlu Wonkovi
* * *
Komentáře
Kubík