Teprve před několika dny jsem se dozvěděl důvod pro sdělení ÚDV, ze 14.12.2012 … nebyly zjištěny skutečnosti o tom, že byl spáchán trestný čin. Věc byla ukončena …. Paní Agniszka Holland při výslechu nepotvrdila svá slova, otištěná v LN dne 25.února 2012, v rozhovoru s názvem Vy Češi se dovedete smát i nad vlastní mrtvolou, autorky Veroniky Bednářové, takže se nic nevyšetřovalo. Jako autor TO se k tomu nemohu nevyjádřit, aniž bych jakkoliv měl v úmyslu zpochybňovat mravní kredit paní Holland a novinářky LN. Připomínám mé trestní oznámení ze dne 8.5.2012 a můj další článek k tématu ze dne 28.12.2012.
Mimochodem se paní Holland vyjadřovala k poměrům ve věznici Ruzyně v té době v souvislosti s Hořícím keřem vícekráte, i v rozhovoru pro REFLEX s názvem Palach je můj osud, autora Petra Vavrušky, ze dne 9.2.2012. Vyjímám z něho:
To už jste tady měla tak pevné vazby?
Už jsem byla hodně zapojená do společenského a kulturního života. Tedy zatím na úrovni fakulty, ale cítila jsem se tam velmi dobře. Dokonce mě během stávky zvolili do výboru. Proto jsem požádala o občanství, ale rychle jsem se ho vzdala poté, co mě Češi na začátku roku 1970 zatkli.
Za co to bylo?
Pomáhala jsem takzvaným taternikům, Polákům, kteří pašovali přes hranice nejrůznější opoziční literaturu. Nejdříve mě Češi vyslýchali a sledovali, což bylo nepříjemné a trvalo to několik měsíců. No a pak jednoho rána přijeli ke mně do bytu do Zahradního Města a zatkli mě. Myslela jsem si, že mě vezou do Bartolomějské k výslechu, a najednou vidím, že jedeme přes Vltavu a skončili jsme v Ruzyni ve věznici. Tam jsem strávila sedm týdnů.
To musel být šok.
Bylo to dost drsné, ale zajímavé. No a po propuštění z vazby byl soudní proces. Taky pozoruhodný. Dostala jsem půldruhého roku s podmínkou.
A tehdy jste si rozmyslela české občanství?
To už jsem se rozhodla ve vězení. Tam to bylo, upřímně vám řeknu, dost na hovno. Panovaly tam úplně stalinské poměry. Nejdříve mě bachaři ponižovali, zavřeli mě na několik dnů do „díry“, což bylo nesnesitelné. Pak mě třeba vysvlékli a nechali nahou stát tři hodiny. Neustále mi vyhrožovali. Muž mi poslal do vězení balíček cigaret, ale protože byl nekuřák, zapomněl přibalit sirky. Nikdo z těch bachařů mi nepřipálil. Měla jsem sama na cele dva týdny cigára, ale mohla jsem se na ně akorát dívat. Později jsem ty podmínky ve vězení srovnávala s kamarády, kteří seděli ve Varšavě a měli se lépe. Nezažili takovou tupou nenávist od bachařů jako já v Praze.
Po skončení promítání Hořícího keře na FFUK v Praze, jsem měl možnost s paní Holland krátce hovořit dne 18.1.2013 i ve věci mého TO. Potvrdila mi, že o tom ví a současně jsem vycítil její nezájem o tomto tématu hovořit. Respektoval jsem to. Bylo to její právo. Současně mi to ale utvrdilo v přesvědčení, že slova o znásilnění na Ruzyni v LN zřejmě řekla. Nepochybně má i autorka rozhovoru zvukový záznam a jistě i autorizaci, jak je standardní při rozhovorech s takovými osobnostmi. Neměla vůbec žádný důvod si vymýšlet v tak renomovaných novinách a riskovat tak ztrátu místa a dobré pověsti. Teoreticky bych mohl autorku kontaktovat, požádat ji o zvukový záznam a v případě potvrzení autentičnosti slov podat TO pro křivou výpověď na paní Holland. ÚDV by tak měl ÚDV volné ruce k dalšímu vyšetřování. To by ovšem vyžadovalo souhlas paní Holland…?
Vydíte, jak jsou někdy cesty spravedlnosti složité. Na druhé straně je smutné, že ÚDV nevyšetřovalo na základě mého TO poměry na Ruzyni, bez ohledu na výpověď paní Holland, kdy i jiná svědectví potvrzují, že ke znásilňování a jiným trestním činům na Ruzyni skutečně docházelo.
Stále nad naší zemi leží stín neochoty vyrovnávat se se zločiny komunismu a především odhalovat žijící pachatele, už většinou na penzi s vysokými výslužkami a důchody. Cesty spravedlnosti jsou někdy složité a podivné. Vždy to bude o osobní statečnosti zúčastněných - na všech úrovních.
Mimochodem Hořící keř se nyní bude promítat i na festivalu v Kanadě. Těžko se Kanaďané dozví, že tento film se mezi běžného diváka v České republice nedostal a že média byla velmi skoupá. Představa, že bachaře-zločince z Ruzyně potkávám jako jiné slušné občany, mne děsí. Dozví se pravdu až naši potomci, až všichni pachatelé, svědci a oběti zemřou? I svazek Antonína Zápotockého v holandských archivech bude veřejnosti přístupný až od 1.1.2066?! Můžeme jen spekulovat, vzájemná dohoda zemí a vlád...?
Politika potřebuje jako sůl návrat morálky a morálních, jinak nás špína zadusí, přijde kolaps hospodářství a po něm bída. Ta je vždy osvědčená základna pro vznik stejných či podobných poměrů, kterých jsme si od roku 1948 užili dost, jejichž metastázy přežívají dodnes a objevují se stále více na povrchu. I proto podporuji a budu volit Hnutí ANO 2011!
Jan Šinágl, 13.9.2013
Byl prezident Antonín Zápotocký válečným zločincem…?!
Komentáře
RSS informační kanál komentářů k tomuto článku.