Ke smrti Pavla Wonky přispěla nejen svým nelidským a protiprávním 
odsouzením na smrt nemocného člověka, ale i tím, že nezajistila podle § 70 trestního řádů okamžité informování rodiny o jeho odsouzení. Tím znemožnila VONSu a přátelům zalarmovat veřejnost a západní média. Pavel Wonka tak umíral týden bez toho, že by o jeho uvěznění jeho blízcí věděli. Žádný zákon soudkyni Horváthové nezakazoval, aby se Pavla Wonky v invalidním vozíku přímo v soudní síni zeptala jak se cítí, jaký je jeho zdravotní stav, jak je léčen a jak bude zajištěna další lékařská péče. Pavel Wonka sotva mluvil…
ZDE si můžete poslechnout můj telefonní rozhovor s JUDr. Marcelou Horváthovou z 15.září 2010. Není třeba komentáře!
Dodnes tato „soudkyně“ vážně tvrdí, že Pavla Wonku před vynesením smrtícího rozsudku vůbec neznala, ačkoliv ho znali všichni policisté, soudci a prokurátoři a nejen ve Vrchlabí, Trutnově a jeho okolí. Navíc vydala usnesení v neveřejném jednání, kdy dne 4.3.1988 - tedy 53 dní před jeho smrtí 26.4.1988 – kdy zrušila žalobu podanou na Pavla Wonku pro porušování domovní svobody. Pavel Wonka se tehdy „vloupal“ do svého bytu a svého „osvobození“ se dočkal až po 5 letech! Kdopak by si nepamatoval – a zvláště soudce - člověka, který se „vloupá“ do svého vlastního bytu a který navíc roky „ohrožuje“ stát svými oprávněnými, zákonnými požadavky a upozorňování na porušování zákonů samotnými komunisty. Paní soudkyně Horváthová veřejně lže, pokud nepřipustíme její sníženou intelektuální vyspělost či duševní demenci.
Odsoudit a poslat do vězení člověka v takovém stavu byla zrůdnost. Musela si jí být vědoma i soudkyně, která bez zábran a odporu přispěla k likvidaci člověka, který se nebál říkat veřejně pravdu o totalitním režimu, jeho služce justici a používat svá zákonná občanská práva.
ZDE – je vyjádření Jiřího Wonky k vystoupení soudkyně JUDr. Marcely Horváthové v pořadu ČT „Ta naše povaha česká.“ – viz přepis níže.
ZDE – je Usnesení JUDr. Marcely Horváthové o zrušení obžaloby ze 4.3.1988 za „vloupání“ Pavla Wonky do vlastního bytu.
ZDE – je ukázka právní vyspělosti a charakteru navrhovatele Pavla Wonky – v právní věci: O neplnění povinností plynoucí ze zákona, kde odpůrci jsou Vláda České socialistické republiky a Vláda Československé socialistické republiky. Nebylo nikdy projednáváno – jak by také mohlo.
Obávám se, že i dnes by Pavel Wonka patřil k těm několika málo statečným občanům, kterými se česká justice cítí být ohrožena a které je také likviduje – jen je to zatím nestojí život – fyzická likvidace byla nahrazena finanční či mediální.
Vyspělé společnosti si takovýchto skvělých lidí a osobností váží. Jejich počet ve společnosti určuje míru kvality demokracie, zákonnosti a vyspělosti společnosti.
Pavel Wonka by si nepochybně zasloužil udělení nejvyššího státního vyznamenání – jednou určitě vyznamenán bude – ovšem nikdy od těch prezidentů, kteří nejsou schopni pochopit a ocenit např. činnost odbojové skupiny bratří Mašínů, kteří nemlčeli a jednali, když komunisté bez zábran a odporu roky vraždili, mučili, zavírali, okrádali, vyhazovali schopné ze škol, úřadů a donutili statisíce nejlepších lidí k opuštění rodné země! Ti všichni nám nyní chybějí…
Za komunistické totality se dělo mnoho zločinů a zvěrstev mocných, nesmělo se o nich psát a nebyly trestány. Dnes se o zvěrstvech a lumpárnách mocných psát může a trestány opět nejsou. Není divu, protože stejní či jejich potomci, zůstali u moci ať už veřejně či skrytě. Demokracii využili, resp. zneužili k nabytí moci, bohatství a beztrestnosti. Máme zde demokracii pouze na „papíře“. Ve skutečnosti vládne postkomunismus, resp. už neokomunismus s mafiánskými praktikami a zločinnými spolčeními. Dobrovolně neodejdou dokud bude co krást – a nechají se beztrestně krást na úkor poctivě pracujících občanů.
Dvě generace totalitní devastace charakteru a duše obyvatel země nelze změnit ze dne na den. Věšet hlavy, naříkat a nic nedělat je jen další důkaz dobře odvedené práce totalitního systému na duši národa. Další vývoj bude určen tím, kolik Pavlů Wonků se v našem národě objeví a dokáží se probojovat do čela společnosti. Pouze lidé s takovým pevným charakterem a zásadami mohou odpovědně a kvalitně vykonávat potřebnou práci na místech s nejvyšší odpovědností.
„Sametem“ se nahromaděné zlo nemohlo nikdy odstranit, nutně posílilo. Míra jeho dalšího „úspěchu“ bude závislá na postojích každého občana, každý den. Budou-li postoje „ovčanské“, budeme se nadále propadat do zkázy, budou-li naše postoje občanské, nemáme sice žádnou jistotu, ale NADĚJI – a tu bychom si neměli nechat vzít za žádných okolností, nechceme-li naše životy promarnit, stydět se před našimi potomky a budoucí generace za nás!
Jan Šinágl, 16.9.2010
- - - - - -
Vyjádření Jiřího Wonky k vystoupení JUDr. Marcely Horváthové stále soudící soudkyně v tel. pořadu "Ta naše povaha česká."
Po pádu totalitního režimu jsem si jako mnoho jiných myslel, že budou důsledně uplatněna slova Ferdinanda Peroutky z r. 1947 – „První věc, kterou národu je třeba je duchovní pořádek a uznání, že zlo je zlem. Neodhalené, nepotrestané, neobjasněné a omlouvané zlo je schopno plodit další zlo.“
Dále pokračuji citací z článku Lidových novin ze dne 2.5.1998 od novinářky Petrušky Šustrové, kde se píše:
Začátkem devadesátých let byla sestavena komise k objasnění Wonkovi smrti. Pamatuji, že na práci této komise docela dobře, protože jsem byla členkou. Velmi záhy jsem zjistila, že v ní převažují lidé, kteří pociťují jakousi solidaritu s těmi, kdo k Wonkově smrti přispěli, že jsou v ní kritické hlasy v menšině.
Jsem naprosto otřesen vystoupením soudkyně, tím jejím cynismem. Je naprosto příšerné, že něco tak obludného a příšerného co dokázalo odsoudit Pavla Wonku na invalidním vozíku, dodnes soudí. Podle § 70 tr. řádu měla o vzetí do vazby bez průtahů vyrozumět rodinné příslušníky obviněného a to soudkyně nikdy neudělala. Již tím hrubě porušila zákon.
Dále neskonale lže, když nevěděla kdo je Pavel Wonka, jeho jméno bylo v justičních kruzích dostatečně známo. Mám v ruce usnesení soudkyně Horváthové z 4.3.1988 - měsíc a půl před 20. dubnem kdy ho soudila. Pavel byl ve vykonstruovaném procesu poprvé odsouzen jak říkal, že vniknul do vlastního bytu. Po 5.letech se mu podařilo rozsudek zrušit a celé stiháni bylo zastaveno paní soudkyní. V usnesení se píše, že Pavel byl rozsudkem městského soudu v Praze sp. zn. 1T5/ 87 ze dne 26.5.1989 odsouzen, za pobuřování.
Dále soudkyně rozšiřovala před lety pomlouvačné materiály proti naši rodině a zapůjčila je p. Pinkavovi, který mi je předal. Podal jsem na ni trestní oznámení, ale ona vše popřela. Byl jsem za moji snahu dostat z justice takovou soudkyni jejíž jednání považuji za zločinné 3x trestně stíhán a jednou na týden uvězněn. Nikdy jsem si nemyslel, že zločinní soudci, kteří mají na svědomí mého bratra budou ještě po 20. letech soudit, např. u OS v Náchodě je předsedkyní JUDr. Olga Galová, která odsoudila ve vykonstruovaném procesu "Mileta" a byla tak drzá, že před svědky v r. 1990 prohlásila, že si s mým bratrem dělali naschvály. Pavel Wonka oprávněně říkal, že největší zločinci jsou soudci, ti dávají tu poslední tečku.
13.9.2010 - Vrchlabí Jiří Wonka v.r.
- - - - - -
Nevina soudkyně Horváthové
…Pavel Wonka bojoval za politickou svobodu a byl proti všemocnému režimu sám. Všichni věděli, oč jde, paní soudkyně Horváthová nepochybně taky. Tomuto člověku nepodat pomocnou ruku bylo lidsky zcela nezodpovědné a soudit ho přísně podle příslušného zákona ještě horší.
Ptáte se, co měla dělat soudkyně Horváthová. Nejsem právník, nevím, záleží to na tom, co dělat mohla. Ale z jejích dnešních slov se nezdá, že jí tehdy přišlo na mysl Wonkovi pomoci, Způsob kterým dnes hovoří o Pavlu Wonkovi, se neliší od způsobu, jakým se před listopadem 1989 hovořilo o třídních nepřátelích: způsobil si to sám (hladovku – ale kdo si hladovku nezpůsobí sám?). Dobrá, paní soudkyně věděla, že je na smrt vysílený hladovkou, která byla mimo jiné protestem proti tomu, jak s ním zacházeli, a ona ještě dnes hovoří, že jeho zdravotní stav byl takový jeho vinou, a roznáší do světa pomluvu, že spolupracoval s StB. Ještě dnes o Wonkovi hovoří spíš jako o třídním nepříteli než jako o normálním občanu.
http://www.virtually.cz/index.php?art=14920
- - - - - -
Z článku „Zákon ještě není spravedlnost“ – ČESKÝ DENÍK 17.3.1999
Ani několikahodinové Respektováni, něhož diváci uvidí jen králky sestřih nerozhodlo o vině či nevině soudců. Stád s výjimkou jednoho. Do jámy lvové přišla i JUDr. Marcela Horváthová, která odsoudila Pavla Wonku k trestu, jehož výkon způsobil jeho smrt. Hezká, mladá žena v něžné blůzičce se v dramatickém tichu jímavě obhajovala -jméno Wonka jí nic neříkalo, věc nepovažovala za politickou a nakonec soudila jen recidivistu, klerý porušil podmínky ochranného dohledu. Tato soudkyně se nezpovídala poprvé, mučivé hodiny prožila i v ústavněprávním výboru Parlamentu, než ji opět zvolil do funkce soudce. Sorry, paní doktorko, smrt Wonky zavinil totalitní režim, nikoliv Vás talár. Že Respektování neskončilo tímto smírem zavinil tentokráte bývaly člen VONS Petr Uhl. Připustil, že paní doktorka v Trutnově nemusela znal krkonošského právního rebela Pavla Wonku a politické potadí jeho předchozích odsouzení, ale měla znát zákon. Podle § 70 trestního řádu je třeba o vzetí obviněného do vazby bez průtahů vyrozumět rodinné ppříslušníky obviněného i vedoucího na pracovišti. Kdyby se tak stalo, pak by bezpochyby rodina informovala VONS a jeho kampaň by pravděpodobné zabránila takovému jednáni s Wonkou, které mu způsobilo smrt. Bylo to, jen "malé“ porušení práva, běžné a rutinní v té době, kdy soudci nečinili jen velké z menších porušení i socialistických zákonů, ale i ta nejmenší - jedno z nich stálo Pavla Wonku žívot.
A zde si dovolím soukromou - hypotézu - myslím, že Pavel Wonka ani v Trutnově nebyl lak neznámý, jsem přesvědčen, že paní doktorka musela vědět, kdo P. Wonka byl, měla přece k dispozici spisy předchozích odsouzeni, mezi nimi i ten, kterým by! Wonka odsouzen pro svoji nezávislou kandidaturu do FS. A že soudkyně právě proto neinformovala rodinu, podobně jako to učinil jeho obhájce - vždyť Pavel Wonka byl pro komunistický režim „persona non grata" a jejích odvaha dodržoval zákony byla menší než odvaha Pavla Wonky tyto zákony porušovat.
JUDr. Milan Hulík, Praha 6
Read more...