Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

   

Strojový překlad

Kalendář událostí

čt zář 19 @08:30 -
OS Ostrava: pokračování výslechu MUDr. Igora Dvořáčka
út říj 15 @15:00 -
Brno: RAF 68, vernisáž výstavy

Nejnovější komentáře

  • 16.09.2019 04:31
    Jen několik poznámek k předchozím komentářům. První - Ano ...

    Read more...

     
  • 16.09.2019 02:38
    Již sto let máme v čele státu presidenta. A je to vskutku ...

    Read more...

     
  • 13.09.2019 17:28
    Už se blížíme k té klíčové hranici, a pokud by to tak bylo jak ...

    Read more...

     
  • 13.09.2019 17:02
    Proč se bojíte nezveřejnit pravdu? Já se nebojím, sem s tím ...

    Read more...

     
  • 13.09.2019 16:34
    A věřím že dodnes se to příliš nezměnilo, většina Ostravy je ...

    Read more...

     
  • 13.09.2019 16:15
    A zopakuji to. Mě několik let pravidelně mazali profily na ...

    Read more...


Portál sinagl.cz byl vybrán do projektu WebArchiv

logo2
Ctění čtenáři, rádi bychom vám oznámili, že váš oblíbený portál byl vyhodnocen jako kvalitní zdroj informací a stránky byly zařazeny Národní knihovnou ČR do archivu webových stránek v rámci projektu WebArchiv.

Citát dne

„Komunismus znamená v pravém a úplném smyslu bludné učení, že nikdo nemá míti žádné jmění, nýbrž aby všechno bylo společné, a každý dostával jenom část zaslouženou a potřebnou k jeho výživě. – Bez všelijakých důkazů a výkladů vidí tedy hned na první pohled každý, že takové učení jest nanejvýš bláznovské, a že se mohlo jen vyrojiti z hlav několika pomatených lidí, kteří by vždy z člověka chtěli učiniti něco buď lepšího neb horšího, ale vždy něco jiného než je člověk.“

Karel Havlíček Borovský ve svém časopise „SLOVAN“ 26.7.1850


SVOBODA  NENÍ  ZADARMO

„Lepší je být zbytečně vyzbrojen než beze zbraní bezmocný.“

Díky za dosavadní finanční podporu mé činnosti.

Po založení SODALES SOLONIS o.s., uvítáme podporu na číslo konta:
Raiffeisen Bank - 68689/5500
IBAN CZ 6555 0000000000000 68689
SWIFT: RZBCCZPP
Jan Šinágl,
předseda SODALES SOLONIS o.s.

Login Form

KHB Dolezal aversKarel Havlíček Borovský: „A vlastencem může být v Čechách každý tvor, rozumný nebo nerozumný, jenBorovsky 1 když písně české zpívá, z korbelíčku si nalívá, přitom ne­zná větší slast, nežli milovati vlast!!“

Z Úvodu právě vyšlé knihy: „Nynější vládě nelíbí se pouze způsob našeho psaní, jí se též nelíbí naše zásady, a kdybychom dnes polovičku svých zá­sad za oběť přinesli, domnívajíce se tím získati přízeň vlády, zas by nás hned zejtra již s tou polovičkou, která se jim dnes líbila, přec jen považovali a vyhlašovali a pronásledovali tak jako dříve.“

Autor, jemuž budou věnovány následující řádky, upozor­ňuje na skutečnost, kterou jsme měli příležitost často zažívat na vlastní kůži. Násilnický režim se obyčejně probíjí k moci zákeřnými prostředky. Vzbuzuje v lidech dojem, že stačí jen trochu přibrzdit, trochu ubrat na ostrosti názorů, a bude zase všechno dobré. Režim je samozřejmě schopen vzít hlasatele nepohodlných zásad na milost. Podmínkou, aby se zachránili, je, že se sami a dobrovolně, byť třeba postupně (ale nesmí to trvat zase až moc dlouho), o své zásady oholí, a to o všechny. Touto cestou šli někteří Havlíčkovi spolupracovníci z Praž­ských a Národních novin, Josef Jireček nebo Václav Vladivoj Tomek. Jenomže to je široká cesta do pekel. To, co z člo­věka zbude, když se svých zásad vzdá, nestojí už za to, aby bylo zachraňováno. …

… Svobodná společnost se nebojí přiznat si své chyby a hří­chy a otevřeně o nich hovořit. Je schopna tolerovat nepří­jemné, kritické názory, protože ví, že pokud jsou oprávněné, vyplatí se to, a pokud ne, nejlíp se to pozná ve svobodné ve­řejné rozpravě. Také ví, že nepříjemné, kritické názory zastává zpočátku jen velmi málo lidí. Havlíček šel v té věci příkla­dem vstříc. Samozřejmě, že při tom chyboval a mýlil se (kdo taky nechybuje a nemýlí se?) a že je o těch chybách a omy­lech třeba otevřeně hovořit. I když je odpočteme, zbudou tři věci, tři pojmy, tři hesla: demokratismus, politický realismus, kriticismus. Na nich může česká politika, bude-li chtít, stavět i dnes (zdá se, že sejí ovšem moc nechce). V této knize se budu snažit, abych nechal mluvit především Karla Havlíčka samotného. …

… V roce 1844 vydal J. K. Tyl novelu Poslední Čech. Je to dílko pro dnešního čtenáře dosti legrační, sentimentální roman­tický propletenec, v němž se každá osoba, vstupující na scénu, ukáže nakonec být příbuzná s těmi, co tam už jsou. Hlavní po­stavou je starý hrabě, který se v hluboké depresi domnívá, že je posledním Čechem. K jeho i všeobecné spokojenosti se nako­nec ukáže, že tomu tak není, že národní věc si stojí dobře. Jed­nou z dalších významných postav je italský tenorista. I z něho se pochopitelně nakonec stane český vlastenec. Syžet vypadá, jako by byl vytvořen v generátoru nepravděpodobných situ­ací. Je prokládán naučnými výklady o českém písemnictví, o kráse a potřebnosti českého jazyka a disputacemi vlastenců s nevlastenci, z nichž vlastenci vycházejí vždy vítězně. Havlíček reagoval počátkem července v České včele, lite­rární příloze Pražských novin. Recenze byla delší, takže vzhle­dem k omezenému rozsahu přílohy musela vyjít na pokračo­vání (tak ostatně vyšlo v Pražských novinách později mnoho zásadních Havlíčkových článků). Havlíček kritiku Tylova dílka považoval za velmi zásadní věc:

„Bystré, požehnané vzrůstání naší literatury povinnost nám ukládá, bychom si již přece zošklivili obyčejnou až posud kritiku, která uznává každou rýmovačku za báseň, každé vypravování, v němž se někdo ožení aneb oženiti nemůže, za novelu, a ježto vůbec každou tištěnou věc ihned milým, potěšitelným kvítkem na poli naší literatury nazývá [...] Každému řádnému muži více na tom záleží, aby měl jeho národ důkladné spisy, než aby on sám byl obdivován co spisovatel; suďme se tedy přísně, nesedejme již tak záhy na vavříny! Osmělujeme se mí ti přesvědčení, že se máme napřed ve světě mnohému naučiti a pak teprv něco psáti, že máme do knih vložiti jen ony své myšlenky a zkuše­nosti, které větší část našich krajanů posavád neznala, a že má být každý výtvor pěkné literatury novým, důkladně a umělecky provedeným celkem.“

Následuje drtivý rozbor novely a Ha­vlíček pak uzavírá:

„Ale i nám, sprostým lidem, začíná již být nanic z těch neustálých řečí o vlastenectví, o vlastencích . a vlastenkách, kterými nás veršem i prózou naši spisovatelé, a nejvíce Tyl, již drahně let nemilosrdně pronásledují. Byl by již čas [...], abychom totiž více z lásky pro svůj národ jednali, než o té lásce mluvili, neboť pro samé povzbuzování k vlas­tenectví zapomínáme na vzdělávání národu. Kdybychom čas a práci, které nakládáme na přemlouvání lidu našeho, aby místo lepších cizích spisů čítal z vlastenectví naše špatnější, - kdybychom, pravím, ten čas a tu práci vynaložili raději na to, aby byly naše spisy lepší než cizí, moudřeji a prospěšněji by­chom jednali. Já ale, co se mého osobního mínění týče, jsem přesvědčen, že jest snadněji a veseleji za vlast umříti než to množství jednotvárných spisů o vlastenectví přečisti.“

„Nepohrdej také, milý synu, těmi, jenž mnoho nesepsali: mnohý, který by již spisovati mohl, raději se ještě dále učí, a mnohý, který by se ještě učiti měl, již spisuje.“

A pokračuje už ve vážném tónu:

„Všeobecné jsme našli mínění, že se žádná česká kniha haněti nemá a ne­smí, jako by to naší národní věci škoditi mohlo. Což myslíte, vy dobří, ale nerozumní pánové, že žádný Čech špatnou no­velu sepsati nedovede? Má být každý Čech proto, že je Če­chem, zavázán držeti špatné spisy za dobré? Ne, kdo nemůže být v cizině prorokem, ať ním ani doma nechce býti. Není-liž to moudřejší, když si sami dříve o svých vadách povíme, než aby se nám později cizinci vysmáli, že jsme o nich nevěděli?“

K tématu „kritika“ se pak Havlíček vrátil v srpnu následu­jícího roku v úvodu recenze na pohádky Boženy Němcové:

„Kritika, ostrá hanící kritika, může, jak nepochybujeme, mno­hého autora a jeho přátele uraziti a k prudkostem popuditi, o čem v nejnovějších časech patrné máme důkazy. Myslíme však, že moudrého, o vzrůstání umění a věd opravdu pečli­vého spisovatele mnohem více a spravedlivěji zarmoutí po­chvalná, abychom řekli omaštěná kritika, když se z ní patrné jeví, že pan kritik ani onen spis, který vychvaluje, nečetl a je­nom jako žvatlavý kolibri rozličné, bůhví kde nabrané a bůhví kam patřící všeobecné fráze, obyčejné obraty a vytřelé kom­plimenty na ubohého spisovatele nasejpá. Přiznávám se, že by mi byla každá, i nejostřejší hana mnohem milejší a také čestnější než taková dětinská chvála.“ …

…„Především ne­smíme si tajiti mrzutou pravdu, že je v Čechách (také na Mo­ravě a na Slovensku) z dopuštění božího každý spisovatel také zároveň vlastenec; a tato bytost vlastenecká jest v něm s by­tostí spisovatelskou nerozdílně spojena. To se zdá být sice na první pohled nepatrná věc, ale každý kritikus nejlépe ví, jaký to je zpropadený háček. - Některý spisovatel vydá knihu, některý kritikus napíše, že ta kniha nestojí za nic. Kdyby byl onen spisovatel jenom spisovatel, neměl by proti tomu úsudku žádný nic; ba ostatní spisovatelé by se v tom mínění všichni z bratrské a kolegiální lásky také shodli. Ale onen spisovatel je také vlastenec, a proto jev jeho osobě uražena sama vlast a všichni vlastenci napořád; a následovně se onen kritikus od té doby nesmí opovážit v létě po deváté a v zimě po šesté hodině z domu vyjiti bez hole. To je ale všechno ještě málo: kromě toho jev Čechách (také na Moravě a na Slovensku) každý vlastenec také (ach bože!) spisovatelem. A vlastencem může být v Čechách každý tvor, rozumný nebo nerozumný, jen když písně české zpívá, z korbelíčku si nalívá, přitom ne­zná větší slast, nežli milovati vlast!! Pak sepíše nějaké spisy a kritika o nich nesmí říci, že jsou špatné, z příčiny svrchu uvedené! Takový je stav kritiky české!“

A Havlíček požaduje racionální, zdůvodněný kritický soud:

„Samo sebou se již ro­zumí, že pod pravou kritiku ani kritik jméno své podepsati ne­musí, protože na tom nic nezáleží, od koho úsudek pochází, když důstatečně odůvodněn jest.“ …

* * *

Tolik malá ukázka z prvních 24 stránek z celkových 130. Kniha je velmi aktuální a potřebná. Karel Havlíček by ani dnes nemusel své názory a svoji kritiku moc měnit. Vydalo ji nakl. ARGO a stojí 258,-Kč.

 

Jan Šinágl, 30.12.20132

1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 Rating 1.83 (6 Votes)
Share

Komentáře   

+5 #2 V H. 2013-12-30 16:02
www.youtube.com/.../

Toto je lepsi.
+4 #1 Vitezslav Haramule 2013-12-30 15:35
Neco pro zasmani.Vzdyt Karel Havlicek Borovsky mel smysl pro humor kdyz napsal sveho krale Lavru.Umim si predstavit jeho novodobou basen. Basen o presidentu Virozonovicovi a jeho vravoranim v klenotnici s opici.

www.youtube.com/.../

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v levém sloupci zcela dole)