Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

   

Strojový překlad

Nejnovější komentáře

  • 03.06.2020 10:51
    Bohužel nemáme státníka. Ani slušné lidi, kteří by žabomyší půtky ...

    Read more...

     
  • 02.06.2020 07:57
    I tato kauza o trestání nevinných lidí jde na hlavu komunistů.

    Read more...

     
  • 02.06.2020 07:56
    Jestli se této ženě podaří s ostatními nejen zatočit, ale ...

    Read more...

     
  • 01.06.2020 17:58
    Komunistům hanba nevadí a nám zřejmě také ne. K.Mrzílek

    Read more...

     
  • 30.05.2020 10:44
    Nejen barvy, ale i charaktery časem blednou. Pane plukovníku ...

    Read more...

     
  • 30.05.2020 08:44
    Ústupčivost. Čechů hlavní úspěch komunistické normalizace.

    Read more...


Portál sinagl.cz byl vybrán do projektu WebArchiv

logo2
Ctění čtenáři, rádi bychom vám oznámili, že váš oblíbený portál byl vyhodnocen jako kvalitní zdroj informací a stránky byly zařazeny Národní knihovnou ČR do archivu webových stránek v rámci projektu WebArchiv.

Citát dne

„Komunismus znamená v pravém a úplném smyslu bludné učení, že nikdo nemá míti žádné jmění, nýbrž aby všechno bylo společné, a každý dostával jenom část zaslouženou a potřebnou k jeho výživě. – Bez všelijakých důkazů a výkladů vidí tedy hned na první pohled každý, že takové učení jest nanejvýš bláznovské, a že se mohlo jen vyrojiti z hlav několika pomatených lidí, kteří by vždy z člověka chtěli učiniti něco buď lepšího neb horšího, ale vždy něco jiného než je člověk.“

Karel Havlíček Borovský ve svém časopise „SLOVAN“ 26.7.1850


SVOBODA  NENÍ  ZADARMO

„Lepší je být zbytečně vyzbrojen než beze zbraní bezmocný.“

Díky za dosavadní finanční podporu mé činnosti.

Po založení SODALES SOLONIS o.s., uvítáme podporu na číslo konta:
Raiffeisen Bank - 68689/5500
IBAN CZ 6555 0000000000000 68689
SWIFT: RZBCCZPP
Jan Šinágl,
předseda SODALES SOLONIS o.s.

Login Form

Hucin VladimirHučín měl pověst odhod­laného militantního antikomunisty - To jsem ale netušil, co se z toho vyklube -LZS revers Padesát procent celkové informační produkce odboru zajišťuje Vladimír Hučín - Pane Hučíne, věřím, že své soudní pře dovedete do spravedlivého konce. Je­nom vás žádám, abyste do nich nevtahoval BIS a nebral ji jako rukojmí do vašeho osobního sporu - Vla­dimír Hučín jednu a tutéž osobu evidoval dvakrát, pokaždé pro jinou oblast zpravodajské působnosti BIS! To je ve zpravodajství stejný faul, jako byste ve fotbale protihráči schválně ukopli hlavu, a trestá se vyloučením do konce života! - Prezident Havel udělil paní Hučínové mi­lost, aniž by se on či jeho aparát pozastavil nad faktem, že zbraně byly podle výrobních čísel vyrobeny až dva roky poté, co je měl do policejního proto­kolu uvedený člověk deponovat u Hučínů - Nicméně oba jsme se ocitli na Hučínově „černé listině“. Ale to beru z výše uvedeného jako vyznamenání. - Ptám se sám sebe, zda to byl tentýž Standa Devátý, který prý při procesu s Vladimírem Hučínem prohlásil, že lepšího zpravodajce neznal?

* * *

Diskutujte: Dopisy „agenta StB“ Pavla Wonky nejvyšším komunistickým papalášům!

Kniha o V.Hučínovi - 2014-04-10 19:11

Kniha Jiřího Růžka V labyrintu zpravodajských služeb (2014) pojednává i o detailech působení pana Hučína v BIS. Jen se potvrzuje, co mnozí víme už dlouho. Že současný charakter p.Hučína je více než mizerný, intrikánský až skoro kriminálnický. Což není v rozporu s tím, že za totality bolševikům v Přerově pěkně narušoval jejich propagandu. To se nevylučuje. Po tom co v BIS vyváděl za soukromé akce, by měl vrátit všechny výplaty od BIS za těch 10 let. Po tom, co USTR potvrdil, že byl roku 1972 agentem SNB a udal asi 10 občanů Přerova svému poručíkovi SNB Hynku Vykoukalovi, Hučínovi už nikdo nevěří. Možná tak L.Rudinská a Kpt. Zdeněk Špulák z StB Hradec Králové. Společně pomlouvají všichni tři umučeného P.Wonku, který se už nemůže bránit. Skvělé charaktery...Pepa

* * *

MOTTO

Město se zdálo být opuštěné nejenom Němci, ale i obyvateli. Z komínů továren, ba ani z domů nestoupal kouř. Proto se zdálo být opuštěné a vyhaslé. A přeci i tam byli stejně jako ve všech italských městech ukryti falešní „odbojáři“, falešní bojovníci za svobodu, zítřejší hrdi­nové, byli bledí a třásli se strachem. Blbci a blázni šli do hor k partyzá­nům, bojovali po boku Spojenců, nebo viseli na lucernách na náměstí, ale moudří a opatrní, kteří se, až přejde nebezpečí, vysmějí nám a našim zabláceným a zkrvaveným uniformám, ti už čekali ve svých bezpečných úkrytech, až budou moci vyjít na náměstí a volat: „Ať žije svoboda!“

C. Malaparte, Kůže

* * *

LZS aversÚvod Jiřího Růžka

Vážení a milí čtenáři!

Dostáváte do rukou knížku mých vzpomínek a zamyšlení nad tím, co jsem také zažil a prožil v zpravodajských službách České a Slovenské republiky, resp. České republiky. K sepisování jsem se snažil přistoupit v duchu čes­kých letopisců a převzal jsem metodiku slovutného kanovníka Kosmy v tom, že vyprávím, jen co jsem zažil sám nebo co mi vyprávěli očití svěd­kové, které v textu pro pořádek uvádím.

Katalyzátorem, který mě přiměl k akci, byly publikace, které popisují ob­dobí po přelomu let 1989/90 jako řadu logických a racionálních kroků jak politické reprezentace, tak vedení zpravodajských služeb. Možná že se jedna nebo druhá strana o něco takového tu a tam pokoušela, já si jen vzpomínám a dokumentuji, že jsem zažíval převážně pravý opak.

Naprosto programově se vzdávám pokušení o objektivní hodnocení, ale pořád a jenom prodávám svůj osobní pohled na události minulé a jejich hlavní aktéry. Pokud by se někdo cítil dotčen mým hodnocením a komentá­řem, je mi to líto, ale zjevně a zřejmě působil a jednal tak, že mi takto utkvěl v paměti. Věřím a doufám, že si čtenář sám udělá obraz o mém hodnotovém žebříčku a paradigmatech, která jsem považoval za vůdčí jak pro budování i činnost zpravodajské služby demokratického státu, tak pro navození mezi­lidských vztahů a komunikace.

Snažil jsem se i vážné věci podávat a přibližovat vesele, snad i trochu s nadhledem. Věřím, že to nijak nesnižuje vypovídací hodnotu o době, lidech a událostech v prvních dvou polistopadových dekádách. Přeji vám příjem­nou a možná i trošku inspirativní četbu.

JIŘÍ RŮŽEK

Ukázky z „Inspektor Clouseau“ (str. 194), věnované Vladimíru Hučínovi:

Dlouho jsem zvažoval, zdali mám psát o působení Vladimíra Hučína v BIS a potížích a zádrhelech, které z toho zpravodajské službě vznikly. Rozhod­nutí padlo, když jsem si náhodně přečetl úryvek z jeho knihy, stejně jako ně­kolik výlevů věčně uřvaného a ublíženého samozvaného reprezentanta tře­tího odboje, který byl a je na kordy se všemi, kdo skutečně nějakým rozum­ným způsobem oponovali komunistickému režimu.

… Hučín měl pověst odhod­laného militantního antikomunisty, a když jsem tenhle návrh konzultoval s Honzou Princem, ředitelem krajského úřadu v Olomouci, tak také nebyl proti. To jsem ale netušil, co se z toho vyklube,“ vyprávěl mi Zdenek Vod­sloň.

Když jsem přišel v létě roku 1999 do BIS, nechal jsem si zpracovat přehled aktuální zpravodajské situace na území České republiky. K svému velkému překvapení jsem zjistil, že zatímco v celé republice je situace v oblasti levi­cového extremismu vcelku poklidná a pouze ve velkých městech se projevují anarcho-autonomní skupiny ve střetech s pravicovými radikály, na Přerov­sku řádí komunisté a estébáci jako Černá ruka a připravují jeden puč za dru­hým.

… Pátral jsem po zdroji těchto alarmujících zpráv a dozvěděl se lakonické sdělení: „To je od Hučína!“ „No, a co?“ ptal jsem se. „No, a nic; on tam vede soukromou válku s komunisty a estébáky,“ dozvěděl jsem se na vysvětlenou. Pochopil jsem, že Hučínovo „zpravodajství“ je vnímáno jako jakýsi zpravo­dajský folklor, který vlastně nikdo nebere vážně.

„Padesát procent celkové informační produkce odboru zajišťuje Vladimír Hučín,“ sdělil mi pan Částečka. A pak řekl něco, z čeho dodnes nejsem moudrý: „Budete se mnou souhlasit, pane řediteli, že náš teritoriální odbor je nejdůležitější, protože na našem teritoriu je nejhustší železniční a dopravní síť!“ Okamžitě jsem si vzpomněl na V. I. Lenina, který měřil sílu imperialismu tunami vytavené oceli a tisícovkami kilometrů kolejí. Ale co to vypovídá o zpravodajské situaci v České republice na přelomu tisíciletí, tá­zal jsem se v duchu?

Ředitel Částečka mi představil Vladimíra Hučína, který se mi snad ani jednou nepodíval do očí a vytrvale a fascinovaně hleděl do kouta místnosti. „Pane Hučíne, věřím, že své soudní pře dovedete do spravedlivého konce. Je­nom vás žádám, abyste do nich nevtahoval BIS a nebral ji jako rukojmí do vašeho osobního sporu.“ To bylo jedinkrát a naposledy, co jsem se setkal s Vladimírem Hučínem; nemohu ani říci mluvil, protože on v mé přítomnosti neřekl ani slovo. Někde jsem si později přečetl, že to byl jeho výraz vzdoru a pohrdání, jímž mne počastoval. Já to hodnotím jako nevychovanost a pro­jev buranství.

Po této návštěvě mi bylo jedno naprosto jasné: K zpravodajské činnosti a výstupům z olomouckého teritoriálního odboru je potřeba přistupovat s maximální obezřetností.

Takto jsem instruoval náměstka Langa i náměstka Navrátila s tím, že ne­řízená střela Hučín dřív nebo později vyrobí zpravodajské službě nějaký malér, zatímco jeho informace již stačily zahnojit poznatkový fond BIS. V obojím jsem měl bohužel pravdu.

Pokud se bude někdo v budoucnu zabývat historií dezinformace, ba do­konce cílenému snažení uvést svoji vlastní zpravodajskou organizaci v omyl, pak by mu neměla uniknout originální metoda, kterou používal Vladimír Hučín. Těsně před zasedáním Mezinárodního měnového fondu a Světové banky v Praze dorazila z Olomouce informace, že vedle všech levicových ra­dikálů z celé Evropy, kteří mimochodem v Praze už byli, dorazí protestovat proti kapitalismu též pět tisíc ostravských dělníků. Dělníků a havířů, radi­kalizovaných, organizovaných a vedených členy KSČM! Nad touhle infor­mací jsem kroutil hlavou, protože jsem věděl, že pět tisíc Ostraváků by do Prahy vylákal jen zápas Sparty s Baníkem o ligový titul nebo volná vstu­penka na pivní festival. Proto jsem pátral po zdroji tohoto poznatku a bylo mi řečeno, že informace pochází ze dvou nezávislých agenturních zdrojů, tedy by měla být pravdivá. Nebyl čas zjišťovat, kdo je kdo, a tak se policie připravovala na nával naštvaných havířů.

Protestní akce proběhly a kolem pražského Kongresového centra se roz­poutaly boje jako kdysi v dávné historii o Vítkov, jenže při nich chybělo oněch pět tisíc avizovaných Ostravanů. Když bouře opadly, nechal jsem si znovu piMložit „věštby“ z Olomouce. Vcelku jednoduše jsem se dobral k tomu, že vskutku dva agenturní zdroje potvrdily řečené. Jenže když jsem ověřoval, kdo jsou ty dva agenturní zdroje, málem jsem padl do mdlob! Vla­dimír Hučín totiž jednu a tutéž osobu evidoval dvakrát, pokaždé pro jinou oblast zpravodajské působnosti BIS! To je ve zpravodajství stejný faul, jako byste ve fotbale protihráči schválně ukopli hlavu, a trestá se vyloučením do konce života! …Musím říci, že by mě nikdy nenapadlo sušit kočku v mikrovlnné troubě nebo evidovat jednu osobu jako dva zdroje.

Teprve pozdější vyšetřování vneslo jasno do neotřelých a originálních zpravodajských postupů Vladimíra Hučína. Jeho agenturní zdroj, v dikci zá­kona „osoba jednající ve prospěch BIS“, totiž ve skutečnosti působil jako agent-provokatér, který jen plnil Hučínovy pokyny. Jinými slovy, dostal za úkol zorganizovat protestní shromáždění členů KSČ/KSČM před krajským úřadem BIS a konal. O připravované levičácké akci informoval svého řídí­cího důstojníka BIS, který zpracoval informační výstup. A ejhle, v avizovaný den a avizovanou hodinu se sešlo deset, patnáct křiklounů před úřadovnou BIS a provolávali hanbu prezidentu Havlovi a Vladimíru Hučínovi! Za tohle „byla osoba jednající ve prospěch BIS“ střídmě, ale pravidelně odměňována z tzv. zvláštních finančních prostředků zpravodajské služby! Zpravodajský cyklus se uzavřel a nemělo to chybu, že?

Konec Hučínovy zpravodajské kariéry nakonec přineslo policejní vyše­třování menších výbuchů a explozí, které Hučín informačně přisuzoval ko­munistickým extremistům, ale které nesly zřetelné stopy metodiky jeho „třetího odboje“. Vzpomínám si, že policie žádala BIS o spolupráci a ředitel Částečka navrhl za styčného důstojníka Vladimíra Hučína. Tenhle fundo­vaný návrh policisty uvedl v úžas, protože to byl právě Vladimír Hučín, je­hož vedli v jedné z vyšetřovacích verzí jako možného pachatele.

Horká stopa dovedla detektivy Úřadu pro odhalování organizovaného zločinu až domů k Vladimíru Hučínovi, kde při domovní prohlídce odhalili stovky lustračních formulářů na osoby, které neměly s Hučínovou zpravo­dajskou situací nic společného. Vedle toho našli jak dokumenty z archivu bývalé StB, tak klasifikované dokumenty, které již měly prokazatelně původ v BIS. Sbírku rozmnožily dvě bez oprávnění držené malorážky, z toho jedna s dalekohledem. Na místním hřbitově objevili policisté Hučínův depozit, kde měl schovány chemikálie, třaskaviny a rozbušky. Z pohledu ředitele BIS toho bylo dost na Hučínovo postavení mimo službu a propuštění.

Během vyšetřování i soudního procesu docházelo k různým anomáliím a „časovým smyčkám“. Nedovolené ozbrojování na sebe vzala paní Hučínová (bývalá členka KSČ. J.Š.), matka Vladimíra Hučína, s vysvětlením, že zbraně si u ní uložil tehdy již mrtvý bývalý politický vězeň. Prezident Havel udělil paní Hučínové mi­lost, aniž by se on či jeho aparát pozastavil nad faktem, že zbraně byly podle výrobních čísel vyrobeny až dva roky poté, co je měl do policejního proto­kolu uvedený člověk deponovat u Hučínů.

Musím otevřeně říci, že jsem si oddychl, když Vladimír Hučín přestal být příslušníkem BIS stejně jako jeho nadřízený Vladimír Částečka. Toho vystří­dal Jan Princ, jenž se vrátil na místo svého původního působení a začal dá­vat „zakletý“ teritoriální odbor do pořádku. S Janem Princem jsme měli na některé věci rozdílný názor, ale věděl jsem, že má dost zkušeností, které mu nedovolí opakovat stejné chyby, a mohl jsem se na něj stoprocentně spoleh­nout. Nicméně oba jsme se ocitli na Hučínově „černé listině“. Ale to beru z výše uvedeného jako vyznamenání.

Konečně nechci zapomenout, že Vladimír Hučín nedělal problémy jen mně, ale i mým předchůdcům. JUDr. Jan Panaš, ředitel inspekce BIS, mi vy­právěl, že si ho pozval už Stanislav Devátý a společně se radili, jak se vyrov­nat s Hučínovými aktivitami, respektive jak ho dostat ven ze služby. To samé potvrdil i ředitel odboru vnitřní bezpečnosti JUDr. Petr Mencl. Ptám se sám sebe, zda to byl tentýž Standa Devátý, který prý při procesu s Vladimírem Hučínem prohlásil, že lepšího zpravodajce neznal? Inu, jak zpívá Marta Ku­bišová: „Časy se měěěnííí!“

* * *

Ke knize se už na svém webu Vladimír Hučín vyjádřil způsobem mu vlastním. Názor si učiňte sami. Opět vyhrožuje, konstatuje, ví vše sám nejlépe, žádné důkazy nepředkládá, jen slova a žádné činy. Pouhý mluvka, narcis, i když velmi schopný manipulátor s lidmi i fakty, informacemi a dezinformacemi, jak jsem ho poznal až když jsem ho skutečně poznal. Vladimíra Hučína jsem roky podporoval, nepochyboval o jeho charakteru a opravdovosti jeho odbojové činnosti. Bohužel mé pozdější osobní zkušenosti potvrdily, že jsem se mýlil. Musím dát plně za pravdu Jiřímu Růžkovi ve věci hodnocení jeho povahy, sklonů a charakteru.

Vhodně charakter Hučína doplňuje i Petr Kerekeš, jeden z režisérů „Sametových teroristů“ v rozhovoru pro LN ze dne 5.4.2014: „...Hučel do ní celou dobu, však on je nomen omen. Manipuloval ji, vyprávěl ji o antikomunismu, ale zase je to jeho přirozenost, každému to vypráví. I kdyby potkal zahradnici, tak by jí vyprávěl o komunismu. … Hučín je muž-osobnost s nímž člověk sice nemusí souhlasit, ale je jím snadno vtažen do jeho světa.“

To, že na jeho webu je možnost se přihlásit a vložit komentář je sice standardní, ale bez možnosti získat patřičné heslo už poněkud méně standardní! Výsledkem jsou takřka žádné komentáře a pokud snad ano, tak jen pochvalné. Vladimír Hučín se tak stal v sametové době skutečným „sametovým, slovním teroristou“, mluvkou bez konkrétních činů a žádného ohrožení kohokoliv. To dokazuje i svoji neúčastí na soudech svých bývalých kamarádů-spoluvězňů, např. Jiří Wolf versus Josef Vondruška.

Včera jsem náhodou pana Hučína potkal v Praze, tedy zřejmě byl na projednávání této kauzy u VS v Praze. Nepochybně jen proto, že Jiřího Wolfa zastupoval Mgr. Stanislav Němec, který má svoji AK v jednom z domů pana Girolama Giormaniho na Vinohradech, letitého a movitého podporovatele Hučína. Nemyslím, že je Mgr. Němec neschopný advokát, ale neměl šanci. To vystihl přesně Karel Mrzílek: „Komunisté jsou v Česku nepotrestatelní ne proto, že by byli nevinní, ale proto, že tady vládnou a dění ovlivňují.“

Kupodivu slíbené sponzorování první knihy o Hučínovi „Hrdinům se neděkuje“ nakladateli Marku Belzovi odmítl pan Giormani na poslední chvíli. Pomohl jsem na žádost nakladatele sám částkou cca 70.000,-Kč.

To nemluvím o jeho „tajemníkovi“ písničkáři Zbyňkovi Horváthovi, stejně bezcharakterním člověku, s podivnou minulostí, podlým chováním a nejasným původem (zabil člověka, byl propuštěn na amnestii). Kdysi jsem mu dal na jeho žádost 20.000,-Kč na novou zvukovou aparaturu. Jakmile jsem panu Hučínovi v květnu 2011 položil 20 legitimních, věcných otázek, abych si učinil jasno. místo odpovědi jsem se dočkal nenávistných reakcí a primitivního napadání. Pod žádnou z nich nebyl pan Hučín podepsán, ale nepochybně autorem mnohých z nich (z BIS měl praxi). Poté jsem měl už konečně jasno - o obou výtečnících i jejich zastánců, kteří pravdivá fakta naprosto ignorovali.

Co na toto vše asi řekne NFAN (Nadační Fond Angažovaných Nestraníků) pana Josefa Vláška, který kdysi vyznamenal i Vladimíra Hučína (patronem byl herec Ondřej Vetchý, také asi uvěřil…)?

Jinak škoda, že jsem se nemohl zúčastnit autogramiády knihy v pražském paláci knih LUXOR. Měl bych dost otázek k přítomným bývalým zpravodajům např. proč ani za 25 let čtyři české tajné služby nedokázali odhalit ani jednoho ruského agenta, když mají v Praze snad největší ambasádu ve Střední Evropě?! Možná že i odhalily, protože lidí typu Hučína tam snad tolik nebylo, ale to bylo asi tak vše, co mohli udělat… Měl bych samozřejmě i více otázek k přítomným např. o údajných vazbách na ruské firmy Jiřího Růžka a jeho obchodní aktivity. Může jít samozřejmě i o pomluvy, bohužel podrobné životopisy, včetně životopisů rodičů u podobných osob a politiků najdeme jen vzácně, pokud vůbec…?

Jinak u knihy postrádám látkovou záložku, ale hlavně rejstřík, který by měl být samozřejmostí u tohoto typu knih, navíc za dost vysokou cenu 389,-Kč.

 

Jan Šinágl, 11.4.2014

1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 Rating 2.97 (32 Votes)
Share

Komentáře   

-2 #13 Jan Šinagl 2018-05-04 20:16
Z velmi důvěryhodného zdroje, pane Bučku. Mimochodem pan Hučín ve svém nejnovějším článku lže. Hovořil jsem s panem Hradílkem: "Doneslo se mi, že Ing. Tomáš Hradílek se při čtení jmen obětí holokaustu údajně měl vyjádřit v tom smyslu, že lituje svých výroků o mně. Měl jsem proto v úmyslu si před samotným soudem vzít slovo a Hradílka vyzvat k tomu, zda nechce své výroky přehodnotit a za předpokladu, že by uznal, že byl lidmi ze speciálního týmu ÚOOZ, BIS a PČR Ostrava prostě přesvědčen o mém pachatelství výbuchů, mu nabídnout smír." Není divu, že si ti dva rozuměli...
-1 #12 Petr Buček 2018-05-04 18:36
Pane Šinágle, kde jste vzal informaci o tom, že Zbyněk Horváth (cituji) "zabil člověka, byl propuštěn na amnestii" (konec citátu)?
-2 #11 K. Mrzílek 2017-10-17 15:39
Byl zaset chaos a ten se ujal. Kvete.
-5 #10 Josef 2014-04-16 08:12
Samozřejmě že v posledním pravičáckém časopise Respekt pomlouvají bývalého ředitele BIS Růžka a tvrdí, že ve své knize lže a že chránil bývalé příslušníky StB. No a co na tom? Příslušníci StB Byli a jsou to odborníci. Pan Šinágl také díky zkušenostem k tomu dospěl a umí to přiznat a to je pozitivní.
+2 #9 Fr.Zákostelský 2014-04-16 07:46
Hoši s Ljubjanky si mohou dát v pohodě stakan vodky za dobře odvedenou práci,kterou zde odvádějí nepřetržitě od roku 1945.I když je Petr Cibulka cvok,má ve většině věcí pravdu.
+5 #8 Bořivoj Holínek 2014-04-15 11:22
Pan Jan Šinágl mne značně zklamal, důkazů a osobních zkušeností mám dostatek. Těch co ho podporovali a nechtějí vidět důkazy jen proto, že nechtějí "ztratit tvář" je mi líto. Nemám s tím žádný problém. Prostě jsem uvěřil a nekriticky příliš důvěřoval schopnému mystifikátorovi a manipulátorovi. Nemám problém se ke svému selhání přiznat a nemám v povaze to slabošsky popírat jako mnozí jiní.
Po telefonickém rozhovoru s panem Čestmírem Hofhanzelm v dané věci se domnívám, že je stejného názoru jako já.
Jen doufám, že pan Šinágl stejně veřejně přizná své zklamání s počínání oligarchy Babiše, který je již nyní křišťálovější než křišťál, stejně jako byl svého času nejoblíbenější předseda vlády České republiky Stanislav Gross.
Toto je můj zcela poslední komentář v tomto Bulletinu. S vnímavými a čestnými čtenáři se tímto zde loučím. BH
-5 #7 Jan Šinagl 2014-04-14 11:12
Pane Kebrle, na mém webu může komentovat každý, pokud respektuje jeho etický kodex. Jistotu předem máte jenom ve smrti. Nicméně hodnocení povahy a charakteru pana Hučína panem Růžkem odpovídá mým osobním zkušenostem. Neznamená to, že musím ve všem s panem Růžkem souhlasit. Jiní lidé, jiné zkušenosti, jiné informace, více informací, jiné názory. Člověk musí jenom zemřít – žádnou volbu a slovo „musí“ používali s oblibou komunisté. Je jen odpovědností každého, aby jeho jednání bylo v souladu s jeho svědomím a prací. Konečným soudcem bude náš život. To, že se pasujete do role jediného "majitele pravdy", vynášíte konečné soudy aniž byste pochyboval a připustil i jinou možnost, je Váš, ne můj problém. O smyslu pro demokratickou diskusi a respektování jiného názoru to nesvědčí. Pan Hučín mne zklamal, důkazů a osobních zkušeností mám dostatek. Těch co ho podporovali a nechtějí vidět důkazy jen proto, že nechtějí "ztratit tvář" je mi líto. Nemám s tím žádný problém. Prostě jsem uvěřil a nekriticky příliš důvěřoval schopnému mystifikátorovi a manipulátorovi. Nemám problém se ke svému selhání přiznat a nemám v povaze to slabošsky popírat jako mnozí jiní. Vaše přesvědčení Vám neberu, dopřejte i Vy mně mít i jiný názor. Vládu jednoho názoru jsme už zde měli. Podsouváte mi jako fakt nízké a ubohé jednání "nepřítel mého nepřítele je můj přítel". Hlavně, když pro to máte důkazy, jinak jste sám nedůvěryhodným, já o nich nevím. Když už mi radíte a mne soudíte, dovolím si i já jednu radu Vám – zkuste méně vytvářet konspirační teorie a držet se více faktů a psát věcněji. Snadno se dostanete na scestí aniž tušíte. Vše dobré.
-4 #6 Josef 2014-04-14 11:09
Není třeba pana Šinagla poučovat. Časem on sám pochopil, kde je pravda. Je už konečně třeba si přiznat, že SNB potažmo StB byla tvořena z odborníků. Je sympatické, že pan Šinagl dovede ocenit práci pana Růžka což je velmi chválihodné. Byl to právě pan Růžek, který dokázal takové zloduchy jako byl Hučín a spol prokouknout a z BIS odstranit. Růžek se ve své knize netají i tím, že pracoval s bývalými zpravodajci z StB, která je démonizována a haněna. Je velkou chybou, že soudy Hučína neodsoudily a to dnes uznává i pan Šinágl, který pochopil, že politici jako je pan Babiš jsou odborníci na svém místě.
+4 #5 Vlad. Kebrle 2014-04-13 20:35
Tak co pane Šinágl, co Vy na to, že Vám zde agituje někdo opírající se o Nové Bruntálsko, plátek estébáka Zifčáka? Co říkáte tomu, že žádný sklad zbraní na tom hřbitově tenkrát nenašli, i když se snažili? Víte, tehdy jsme se sjeli do Přerova z celé země, a žádné flinty jsme tam vynášet neviděli. A jestli p. Růžek tvrdí, že levicové extremisty viděl jen Vl. Hučín ve svém rajonu, a že jinde prý dle Růžka nejsou: Jste si Vy tak jist, že Růžek má pravdu? Já tedy ne, a jsem přesvědčen, že mnoho lidí, které neopustil ještě zdravý selský rozum, také ne... Nebo snad nemáme extremistickou levicovou stranu v parlamentě? Nechci věřit, že byste nepovažoval KSČM za partaj, která není partají levicových extremistů! Dobrá, nikdo Vás nenutí k sympatiím vůči Vl. Hučínovi, to je Vaše věc, ale i v případě nesympatie musí novinář stát nad věcí a hledat pravdu! A nikoliv proti svému odpůrci se řídit taktikou "nepřítel mého nepřítele je můj přítel", jak zde právě předvádíte! To jsem od Vás nečekal!
-5 #4 Josef 2014-04-12 19:53
Já nedokážu pochopit jak je možné, že když Hučín ukrýval třaskaviny a rozbušky na hřbitově a spáchal po roce 1989 mnoho trestných činů byl nakonec osvobozen z obvinění. Tohle by jste měl pane Šinágl otevřít. A také jeho teroristické trestné činy by měly být znovu prozkoumány a rehabilitace zrušeny. Pane Šinágle tomuto tématu se věnujte. Pan Růžek byl odborník a pochopil, že bývalí příslušníci StB (SNB) byli skuteční odborníci a ti uměli se zločinci typu Hučín zatočit.

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v levém sloupci zcela dole)