Dne 22.dubna 2014 v hořovickém Kulturním domě byl uveden pořad „JAN KRAUS aneb HVĚZDY, JAK JE NEZNÁTE“. Hostem byla výborná zpěvačka Tereza Černochová, moderoval Václav D. Kosík. Známý český herec, publicista, dramatik, režisér a moderátor populárního pořadu UVOLNĚTE SE, PROSÍM, nezklamal. Představení bylo skvělé a poučné, zejména vyprávění o rodině Krausů či o strýčkovi Jedličkovi. Mohu jen doporučit. Věnovat se chci jinému tématu. Na závěr pořadu byli diváci vyzváni ke kladení otázek a nastalo velké mlčení.
První otázku „Pane Krausi, jak hodnotíte tvrzení, že - Role dělá člověka?“ (patřičně ji rozvedl) - položil autor těchto řádek, druhou, poslední jedna paní, zda je pravda, že v Dejvicích vyváděl jako mladík nějakou rošťárnu. Přes opakované výzvy k dalším otázkám, zaplněný sál mlčel. Doporučil jsem s nadsázkou zhasnout, což vyvolalo úsměv i u Jana Krause, bohužel se nezhaslo. Lidé mají vždy problém se rozpovídat, poté otázky jen srší. To co nastalo v Hořovicích mne překvapilo. Po představení jsem se zeptal jednoho chlapce proč se na něco nezeptal, když se nabízejí stovky otázek. Jeho odpověď: „Lidé se stydí.“ Měl pravdu, lidé se stále stydí, mají nedostatek osobní odvahy a sebedůvěry a stále podvědomý strach „z něčeho“ co neumí sami definovat.
Vzpomněl jsem si na jednu akci u paní Medy Mládkové na počest jejího zesnulého manžela Jana Mládka, kam byly pozváni významní hosté, mj. i bývalý italský ministr zahraničí. Po programu promluvili jeho přátelé, významné osobnosti, poté paní Meda Mládková, po americkém způsobu, nabídla mikrofon všem účastníkům. Také byl cítit nedostatek odvahy a sebevědomí říci něco sám a veřejně vystoupit. Využil jsem nabízenou možnost jako první, poté se přidali další. V Hořovicích mne zarazilo, že ani po 25 letech po „pádu“ komunismu, lidé nemají odvahu, přímo se stydí, říci něco veřejně. Překvapilo mne to hlavně u lidí, kde už bych to neočekával – mladých, či bohatých, sebevědomých, úspěšných podnikatelů. Stále si v sobě nosíme neblahé dědictví totality, hluboce zakořeněné v našich myslích – nevyčnívat, co kdybych si uškodil apod. Nepochybuji, že poté padaly stovky otázek na cestě domů a výčitek ve stylu „Tak proč jsi se nezeptal sám“? Stále se chováme jako „podaní“, máme problém chovat se jako svobodní, sebevědomí, nebojácní, hrdí občané. Věřím, že kdybych se ptal dále a situaci nedemokraticky, ale osvětově využil, že by se ostatní přidali a otázek by bylo požehnaně. Je to jen o osobním příkladu. Tak snad příště už ne jako „ovčané“, ale jako občanéJ
Jan Kraus je skvělý vyprávěč, s moudrými přímými či nepřímými postřehy, jen by měl svým hostům v pořadu „Uvolněte se prosím“, dávat někdy více prostoru s citem pro pointy jejich vyprávění. Někdy necitlivě přerušuje „nit“ jejich vyprávění (občas je to nutné). Vzpomínám na pana režiséra Jiřího Krejčíka st., kterému dal potřebný prostor, kdy ho takřka nerušil – kdo by si dovolil tohoto velikána přerušovat, žeJ Takové rozhovory s moudrými lidmi zůstanou dlouho v naší paměti a duších.
Jan Šinágl, 24.4.2014
Read more...