Připomeňme si tuto děsivou dobu: dnes, 2.května, bude na TV NOVA od 21:55 hod. uveden film HABERMANNŮV
MLÝN, 18.května, na ČT 1 od 20:00 hod., film 7 DNÍ HŘÍCHŮ – Jména pěti nevinných obětí v Rudníku známa – Očitý svědek masakru žije ve SRN - PČR Hradec Králové dnes mnou informována
Nevinné oběti si zaslouží stejné úcty bez ohledu na které straně. Už příliš dlouho mluvíme převážně jen o nevinných obětech nacismu a fašismu, stavíme pomníky, umísťujeme nové pamětní desky, každoročně vzpomínáme a udíváme. Ale mlčíme o poválečných, nevinných obětech, masových hrobech, kdy pachateli byli často pozdější komunisté, ať už přímo či nepřímo. I nevinné oběti poválečných masakrů a komunismu mají stejné právo na úctu a vzpomínku jako nevinné oběti nacismu a fašismu. Je na čase přiznat se ke vlastním zločinům proti lidskosti a ukázat tak vlastní vyspělost a pokoru. Pokračující mlčení je přiznáním vlastní nevyspělosti, neochoty přiznat se k vlastním zločinům a trvajícího strachu z odhalení pravdy o vlastní minulosti. …
Dny hrůzy
Josef Renner ,
"Dopisy domů, září 1949“, předchůdce jeho časopisu "Krkonošský domov."
“Dne 29.června 1945, byli všichni obyvatelé Rudníku a Javorníku odpoledne svoláni na druhou hodinu před tělocvičnu. Nikdo nevěděl, proč. Prostřednictvím kněze z Javorníku jsem se dozvěděl, že pět mužů z Rudníku, u kterých se našly zbraně, byli odsouzeni k smrti a mají být za v přítomnosti celého shromáždění zastřeleni. Kněz z Javorníku doporučil knězi z Rudníku, že by měl u velitele požádat o povolení udělit ke smrti odsouzeným duchovní útěchu. Ten požádal okamžitě jednoho vojáka, zda by za tímto účelem mohl promluvit s velitelem. Odpovědí pro něj a kněze z Javorníku byly rány bičem. To ale oba duchovní nevyvedlo vůbec z klidu. Kněz z Rudníku prohlásil, že si bude stěžovat biskupovi. Nyní se obrátil celý vztek proti němu. Rukama a bičem byl týrán a bylo mu vyhrožováno zbraní. Když ho pustili, postavil se dozadu aby jim nebyl na očích. Odsouzení, kteří vypadali otřesně, byly ukázáni a odvedeni k lesu. Byli to: řezník Andreas Pohl a jeho syn Franz Pohl, mistr pekař Josef Gaber, holič Josef Stránský a dělník Alois Stuchlík.
Jména všech pěti byla přečtena a oznámeno, že byli odsouzeni k trestu smrti zastřelením za zakázané držení zbraní. Rozsudek byl podepsán velitelem posádky v Hostinném. Pět mužů bylo opět odvedeno do lesa, kde si museli sami vykopat svůj vlastní hrob. Náhle byl vyvolán kněz z Rudníku. Vykročil vpřed a byl partyzány, se svolením velitele, za velkého smíchu a radosti přítomných Čechů, s několika dalšími, určen ke kopání hrobů. Během kopání se kněz snažil dorozumět s odsouzenými, a vyzvat je, aby projevili pokání. Nesměl ale mluvit. Zdálo se, že všichni odsouzeni jeho přítomnost pochopili. Kněz se musel vrátit a postavit do přední řady. Těchto pět odsouzených se muselo postavit ke dvěma jámám. U jedné dva, u druhé tři. Pak napochodovalo 25 partyzánů. Na každého odsouzeného bylo vypáleno pět výstřelů. Poté byl kněz z Rudníku opět vyzván vystoupit dopředu a spolu s ostatními musel vyzvednout všech pět mrtvých z jámy a každou jámu vykopat o jeden metr hlouběji. Poté byli zastřeleni položeni do hrobu, všechny stopy krve odstraněny a hroby zaházeny.
Tento proces trval dvě hodiny a vše bylo pod dohledem. Když už všichni odešli, řekl jeden voják knězi, že teď se může u hrobu modlit. Aby toho nebylo málo, kněz byl pak zavolán k individuálnímu výslechu do mučírny. Tam mu bylo vyhrožováno zastřelením. Jak mi později vyprávěl, už se sám tehdy se svým životem rozloučil, a když dnes na tento den vzpomíná, děkuje Bohu, že mohl být nablízko odsouzeným a připomenout jim pokání. Co se stalo v Rudníku, stalo se v mnoha obcích.
Mezi "mnoha jinými", kteří byli určeni ke kopání hrobů byl i můj dědeček Friedrich Zirm.“
http://archive.today/nuoH#selection-43.0-49.1 -
P.S.
V originále článku jsou uvedeni Andreas a Franz Kohl, ne Pohl, Pohl je správně:
PDF (str. 8) Andreas a Franz Kohl. J.Š.
* * *
P.S.
Nevinné oběti si zaslouží stejné úcty bez ohledu na které straně. Už příliš dlouho mluvíme převážně jen o nevinných obětech nacismu a fašismu, stavíme pomníky, umísťujeme nové pamětní desky, každoročně vzpomínáme a udíváme. Ale mlčíme o poválečných, nevinných obětech, masových hrobech, kdy pachateli byli často pozdější komunisté, ať už přímo či nepřímo. I nevinné oběti poválečných masakrů a komunismu mají stejné právo na úctu a vzpomínku jako nevinné oběti nacismu a fašismu. Je na čase přiznat se ke vlastním zločinům proti lidskosti a ukázat tak vlastní vyspělost a pokoru. Pokračující mlčení je přiznáním vlastní nevyspělosti, neochoty přiznat se k vlastním zločinům a trvajícího strachu z odhalení pravdy o vlastní minulosti. Pokud budou postaveny nové pomníky a pamětní desky poválečným, nevinným obětem masakrů, tak by to mělo být za předpokladu, že vraždy budou oboustranně uznány, všechny informace k tématu budou k dispozici a už nebudou nadále tabu jako doposud. Publikování a šíření informací k tématu je začátkem cesty ke smíření. Německá strana už svoji povinnost dávno naplnila a stále naplňuje – slovy a konkrétnímu skutky. My zatím zůstáváme jen u prázdných slov a slibů.
Připomeňme si tuto děsivou dobu: dnes, 2.května, bude na TV NOVA od 21:55 hod. uveden film HABERMANNŮV MLÝN, 18.května, na ČT 1 od 20:00 hod., film 7 DNÍ HŘÍCHŮ!
Jan Šinágl, 2.5.2014
* * *
Komentáře
RSS informační kanál komentářů k tomuto článku.