Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

Téma: Meditace nad hroby věznů komunismu - Ing. arch. Marek Řičář: „Vás volám: nemlčte!, překonejte svůj strach!, nenechte se zneužívat!, neposluhujte!, pomozte!“

Lidé dobří,

Měli bychom si dobře uvědomit, kde stojíme. Jsme na místě zločinu. Komunistický totalitní režim sem ukrýval své oběti. Jakoby nestačily spáchané vraždy! Když obyčejný zabiják zahlazuje stopy, chce docílit, aby nebyl vypátrán. Zde se vrazi nebáli mstitelů, ale svých obětí. Bylo třeba vyhladit památku na ně, protože ta byla připomínkou cti, věrnosti, svobody a důstojnosti člověka. Komunisté, jakožto lidé zvláštního ražení stejně jako nacističtí nad-lidé, totiž člověkem pohrdají. Odejmou mu všechny znaky lidství: svobodně myslit a mít svůj názor, rozhodovat se, mít svědomí, tj. být zodpovědný. Mnozí komunisté tyto znaky sami odhodili, aby dosáhli oné zvláštní ražby. Když si naopak někdo chtěl zachovat ty výsostné znaky lidství, byl zbaven svobody vůbec a také jména. Stal se číslem spisu, číslem vězně, nebo nějakou šifrou. Trval-li na svém lidství dál, byl zbaven života.

I mrtví však ještě něco mají a je to nebezpečné. Mají lásku své rodiny a přátel a žijí v jejich paměti. Bylo proto třeba vyhladit paměť. Hradbou mlčení ji vytěsnit a jako dýmem zaclonit, spustit clonu zapomnění. „Nebude to lehké, soudruzi, ale nebojte se, čas je na naší straně. Sněhy vyleží, deště smývají a společné hroby se propadnou. Zbylé kosti se pomíchají a popel z prasklých uren se smísí. Nezbyde nic. Jedna generace vymře a druhá už si nevzpomene. Tak to chodí.“ Podle scénáře o pohřbech agentů imperialismu, kteří při své činnosti byli usmrceni, vydaného ministrem národní bezpečnosti Karolem Bacílkem dne 18. listopadu 1952 se sice postupovalo, ale nepodařilo se ho dotáhnout. Soudruh ministr totiž nepočítal s Bohem, protože se při revolučním převzetí moci postavil spolu s vedením strany na jeho místo. Neuvědomil si na rozdíl od křesťanů a dalších, že Bůh stvořil všechno, a to Slovem svých úst. Že všechny povolal k bytí, a tedy všichni mají jméno, na které Bůh nikdy nezapomene. Tím jménem zavolá každého před svůj soud. I když se lidem některé jméno vytratí, takže se pak mluví o neznámém vojínu, neznámém vrahu, o společných hrobech bezejmenných, Bůh jejich jména zná.

Navíc, i propadlý, bezejmenný hrob má svůj hlas, který oslovuje svědomí každého, kdo jde kolem. Zde mluví celý chór a v něm silně vystupují hlasy teroristů, kteří se jako agenti imperialismu narodili vězenkyním, nebyli vydáni rodině a zemřeli ve vazbě podvýživou a nedostatkem péče. Ozývají se i hlasy nenarozených, kteří při výslechu vyšetřovatelé vymlátili matce z těla.

Je mi úzko a skoro hanba, když tu stojím a hovořím, protože jejich šepot přehlušuji. Zde bychom měli stát mlčky, s hlavou skloněnou v úctě a v přiznání viny. Kolikrát jsme pokryli tyto hroby věnci, aby nepůsobily tak hrozně? Kolikrát jsme hlukem trubek a výstřelů porušili ticho, květnatě nabubřelými výroky přehlušili svědectví neznámých mučedníků pravdy a teatrálními přísahami či gesty slibu uklidnili své svědomí? Kolikrát jsme tu pomohli posunout činy zde dokonané do minulosti, která už dnešku nemá co říct? Kolikrát jsme s rozšafnou moudropitomostí tvrdili, že by se dětem vůbec neměly připomínat tak hrůzné věci, které se už nikdy nebudou opakovat? Jak dlouho budeme mlčet a poslouchat jak někteří političtí představitelé navrhují zrušit paměť národa a uznat konečně, že se vlastně nic nestalo? Kolikrát?!

Až nyní se budeme modlit k všemohoucímu Bohu o spásu a věčné světlo, mysleme víc na sebe než na ty, kteří zde leží. Oni totiž už spásy došli a věčné světlo, kterým je Pravda Boží jim nezhaslo ani za života ani potom. My jsme na tom jinak. Oni své svědectví Pravdě vydali. My o ní svědčit máme.

* * *

Prof. PhDr. Petr Piťha, CSc., dr. h. c., katolický kněz, bohemista, lingvista a pedagog, proboštkapitulyVšech svatých na Pražském hradě. Tuto meditaci pronesl několik metrů od dětského hřbitova. Komunismus zabíjel i děti, včetně nenarozených. Jako jediný z řečníků to řekl a naplno odsoudil prof. Petr Piťha. Ostatní řečníci-politici, k tomu odvahu neměli.

Jan Šinágl, 9.7.2014

* * *

Ing. arch. Marek Řičář:

„Kdo mlčí ke zločinu, stává se jeho spojencem… a kdo se jednou ohne, už zůstane ohnutý do konce života. Moji předkové zločinu neposluhovali, ať už to byl zločin nacistický nebo komunistický, a ani já se neohnu před zločinným SYSTÉMEM, který svou moc staví na zneužívání zákona, justice a policie pro potřeby korupční mafie a na strachu a poslušnosti lidí. Proto budu bojovat až do úplného konce a nemůžu nikdy akceptovat „trest“ za něco, co jsem nespáchal a spáchat nemohl. Nemůžu po 7 letech, které mně a mojí rodině vzal SYSTÉM, přistoupit na falešnou hru na spravedlnost a právo a stát se figurkou ve hře mocných. Před 7 lety jsem byl mafií „pohřben“, nemám nic, nejsem nikdo, na mém „hrobě“ slaví politická prostituce, lidská špína a STRACH… a právě já, který více nejsem, než jsem, Vás volám: nemlčte!, překonejte svůj strach!, nenechte se zneužívat!, neposluhujte!, pomozte!“

* * *

ĎÁBLICE 2014 - PIETNÍ AKT OBĚTEM RUDÉHO TERORU Z LET 1948 - 1989

Česká paměť a odpuštění

FOIA: Benešův Sovětský protektorát 1948

Benešovy dekrety se používají jak se hodí i dnes!

Zapomenutý hrdina kpt. Jozef Trojan, spolupracovník J. A. Bati - díl III.

Otřese Českou republikou kauza Řičář jako s USA kauza Watergate?!

Osobní dopis manželky ing. arch. Marka Řičáře, matky pěti dětí

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v levém sloupci zcela dole)