Nikdo nejsme dokonalý a bez chyb, ale ta neustálá snaha hledat cokoliv špatného na druhých i přes jejich nespornou
statečnost a utrpení, je až paranoidní a pro společnost záhubná. Hoďme na druhé špínu a ono se něco uchytí. Viníci tak budou méně viníky a nevinní tak budou více vinni. Nedivme se, že jsme potom zemí bez skutečných hrdinů a kdy mladá generace přebírá jako vzor opak. Obávám se, že bude-li konečný dokument o životě a utrpení Pavla Wonky končit otazníkem, bylo lepší žádný dokument netočit. To by si jistě přáli všichni dosud žijící viníci jeho smrti, ať už přímí či nepřímí. Nebylo by jim příjemné, kdyby byl Pavel Wonka představen jako nezpochybnitelný mravní vzor. Reálně hrozí, že nemalé finanční prostředky státu na tento dokument vůbec nenaplní svoji roli, k radosti viníků smrti Pavla Wonky, kdy jejich vina bude relativizována. Co může přebít a zpochybnit jeho povahu, charakter a jeho mučednickou smrt?! Zločinný, komunistický režim ho zavraždil způsobem jemu vlastním. Soudci a policisté vykonávali jen poslušně své politické zaměstnání. Ne nadarmo ROH vrchlabské automobilky účast na pohřbu Pavla Wonky zakázalo.
Jistě je třeba zohlednit všechny aspekty života Pavla Wonky, má-li být dokument objektivní. Tu určuje kvalita osobnosti
autora. V případě dokumentaristky Libuše Rudinské mám oprávněně obavy domnívat se, že tomu tak není. Zprvu jsem jí plně důvěřoval, natočila o mne dokonce kdysi i dokument pro ČT. Poskytl jsem jí mnoho materiálu pro film „Pavel Wonka advokát chudých“. V momentě jejího naprostého obratu ve způsobu chování a myšlení jsem k ní zcela ztratil důvěru. Přestala zvedat mobil, odpovídat na e-maily, doporučené dopisy s dodejkou (požadoval jsem vrácení dokumentů), na její dvě adresy se vracely jako nedoručitelné a nejenom mně. Je v podezření z krádeže dokumentů z bytu Jiřího Wonky. Přestupkovému řízení se podvodně vyhnula. PK se chystá paní Rudinskou příště předvést policejně.
Proto mne vůbec nepřekvapilo její arogantní chování při soukromé produkci dokumentu zřejmě s názvem „Pavel Wonka se zavazuje“, v sídle KRNAPu ve Vrchlabí dne 15.7.2014. Vystupovala arogantně, panovačně, určovala kdo smí a kdo nesmí vstoupit, místo odpovědí rázně, nekompromisně, bouchala dveřmi. Nebylo divu, že pozvaní i nepozvaní byli z jejího chování poněkud překvapeni. Na můj přímý dotaz, kdy mi vrátí zvukové záznamy na CD nosičích, které ode mne při demonstraci před OS Trutnov před svědky obdržela, odpověděla, že jsem jí nic nedal, ať si podám TO. Chová se takto nezávislá, objektivní dokumentaristka? Můžeme jen spekulovat co bylo příčinou změny jejího chování. U nezávislé dokumentaristky by k žádné změně chování dojít nikdy nemohlo, při objevení se nových informací? Je to snad následek laktační psychosy po porodech, nebo tlaků ze stran těch, co mají nemalý podíl na smrti Pavla Wonky a kteří mají dodnes nemalý vliv tam kde dříve působili či stále působí?
Nepřekvapilo proto, že žádná diskuse se v sále po promítnutí nekonala, jen tiché a krátké debaty v hloučcích ve
vestibulu, kdy paní Rudinská jen naslouchala. Bohužel jsem neměl možnost vidět dokument, tak nemohu objektivně soudit. Je to stejně absurdní, jako kdyby se měl točil film o spolupráci Václava Havla s StB a zpochybnit tak jeho osobnost a odkaz.
Možná vás alespoň zaujmou pořízené zvukové záznamy pro ilustraci části dění před vchodem do budovy. První jsem pořídil s ředitelem zařízení panem Skalkou. Ve druhém si můžete poslechnout i paní Rudinskou.
Děkuji touto cestou PČR a MP ve Vrchlabí, kteří vyhověli mé žádosti a dohlíželi poblíž vchodu na klidný průběh. Nemohl jsem vyloučit, že dojde k emočním střetům a provokacím. Naštěstí se mé obavy nenaplnily.
Poklonil jsem se i památce Pavla Wonky u jeho hrobu pár metrů od KRNAPu. Byl jsem toho dne asi jediný. Bratr Pavla Wonky Jiří Wonka, byl ve Francii, jinak bychom byli dva…
K dílu, životě a odkazu Pavla Wonky, se vrátím v nedělním článku. Je stále aktuální. Znal dobře český národ, jeho povahu, schopnosti a všehoschopnost. Můžeme jen obdivovat hloubku jeho myšlení a jak přesně předpověděl dnešní stav společnosti. Čest jeho památce a odkazu!
Jan Šinágl, 18.7.2014
Dnes „utajená" předpremiéra dokumentu o "estébákovi" Pavlu Wonkovi ve Vrchlabí!
Pavel Wonka - vězeň svědomí, promlouvá aktuálně i ke dnešku!
* * *
I s takovými lidmi spolupracuje Libuše Rudinská!
Jednou u jídla ve vězení seděli vedle Pavla Wonky Václav Černík a jistý Jiří Tomášek z Vrchlabí, starý kriminálník a zloděj. Pavel zjistil při nabírání brambor, že má v jídle rtuť. Byla to práce konfidenta Tomáška. Po r.1989 jsem zastihl Tomáška, klečícího u Pavlova hrobu. Na můj dotaz co to tam vyvádí mi odpověděl, že prosí Pavla o odpuštění. Zeptal jsem se ho „I za tu rtuť?“ „Ano“, přiznal se mi. Moc se omlouval a prosil Pavla o odpuštění. Přikázali mu to ve věznici. Potom ho zase zavřeli. Oběsil se ve věznici Valdice. Je podivné, jak Václav Černík náhle obrátil. Je velmi negramotný. Tuším, že nemá ani ukončenou školní docházku. Je primitivní antisemita. Několikrát mi vynadal do zkurvených Židů, protože jsem odsoudil holocaust. Již se těší až se zase budou Židé pěchovat do vagonů, on je vidí všude. Něco hrozného. A to je „objektivní“ opora Rudinské pro její pomluvy mého bratra! Mluvil i o tom, jak Pavel chodil udávat do spisovny. Chodit do spisovny ve věznici a řešit podání je dle něho udávání. To se Libuši Rudinské velmi líbilo a i to, že plakal, když ho nepustili po odpykání polovičky trestu. Bál se o život maminky, která na tom byla špatně. Pavel mi říkal, že tam odmítl podepsat spolupráci, tak se ven předčasně nedostal. Máme výpověď Václava Černíka, kde uvádí, že se Pavel Wonka zastával slabších a chodil stlučený od Stolaříků atd. Mirek Petr má svodky z vězení. Nic udavačského tam není. Mám je také. To je důsledek rozeštvávání Libuše Rudinské. S poctivou, objektivní prací skutečného dokumentaristy to nemá nic společného! To, že mi říkala, že již dlouho nebudu žít, shledala i vrchlabská policie jako nechutné.
Jiří Wonka, 21.7.2014
Komentáře
RSS informační kanál komentářů k tomuto článku.