Na stanici metra ve Washingtonu DC se posadil muž a začal hrát na housle; bylo studené lednové ráno. Hrál asi 45 minut Bachovy skladby. Během té doby, jelikož byla dopravní špička, prošlo stanicí tisíce lidí, většina z nich cestou do práce. Po třech minutách prošel kolem muž středního věku a všiml si hrajícího muzikanta. Zpomalil krok a na pár minut se zastavil, pak spěchal za svými povinnostmi. O minutu později dostal houslista svůj první dolar: nějaká žena mu hodila peníze do krabice, ale bez zastavení pokračovala v chůzi. Po několika dalších minutách se někdo opřel o zeď a poslouchal, pak se podíval na hodinky a odkráčel. Evidentně spěchal do práce.
Nejvíce pozornosti mu věnoval 3letý chlapec. Matka jej vlekla kolem, spěchala, ale dítě se zastavilo a dívalo na houslistu. Nakonec jej matka postrčila, dítě pokračovalo v chůzi, ale celou dobu se za houslistou ohlíželo. Toto se opakovalo i s několika dalšími dětmi a všichni rodiče, bez výjimky, je nutili pokračovat v chůzi.
Za celých 45 minut hry se na chvilku zastavilo pouze 6 lidí. Asi 20 mu dalo peníze, aniž by zpomalilo svůj krok. Vybral 32 dolarů.
Když skončil a nastalo ticho, nikdo si toho nevšiml. Nikdo nezatleskal, nikdo jej nepoznal. Nikdo nevěděl, že tím houslistou byl Joshua Bell, jeden ze současných nejlepších houslistů na světě. Hrál jedny z nejtěžších skladeb, které kdy byly složeny, na houslích za 3,5 milionů dolarů. Dva dny před tím, než hrál ve washingtonském metru, vyprodal Joshua Bell divadlo v Bostonu, za průměrnou cenu sedadla 100 dolarů.
Toto je skutečná historka. Inkognito hry Joshuy Bella ve stanici metra byla zorganizována deníkem Washington Post jako součást experimentu o vnímání, vkusu a prioritách lidí.
V zadání stálo: na běžném obyčejném místě, v nevhodnou dobu - dokážeme vnímat krásu? Dokážeme se zastavit a ocenit ji? Poznáme v neodpovídajících souvislostech talent?
Jedním z možných závěrů tohoto experimentu je: jestliže nemáme chvilku zastavit se a naslouchat jednomu z nejlepších hudebníků na světě, hrajícímu nejlepší hudbu, kolik dalších věcí nám uniká ?
* * *
Byl jednou jeden mladý pár…
Byl jednou jeden mladý pár s chlapcem ve věku 12 let. Rozhodli se cestovat, pracovat a poznávat svět. A tak se rozjeli do světa se svým oslem.
Přijeli do první vesnice, lid jejich příchod komentoval: „Podívejte se na toho nevychovaného chlapce. On na oslu a chudáci unavení rodiče jdou pěšky, že to tak nechají!“ A tak manželka řekla manželovi: „Nedovolme ať mluví špatně o našem synovi.“ Manžel sundal dítě a sám nasedl na osla.
Přijeli do druhé vesnice, lid bručel: „Podívejte se na toho nestoudného otce. Nechá manželku a syna trápit se pěšky, zatímco on se veze na oslu.“ Tak muž sestoupil a nechal na osla posadit manželku. On se synem vedli osla za uzdu.
Přijeli do třetí vesnice a lid to opět komentoval: „Chudák muž, po namáhavé celodenní práci nechá sedět manželku na oslu a chudák chlapec, jak nešlechetnou matku má.“ A tak se rozhodli sednout si na osla všichni tři a znovu vyrazili na pouť.
Když přijeli do čtvrté vesnice zaslechli zase říkat lid: „Jsou to bestie, větší bestie než sám osel co je nese. Umořili by ho k smrti, místo aby sestoupili a kráčeli svorně vedle něho.“
Ale v další vesnici nemohli věřit svým uším: „Hele. To jsou ti tři idioti co kráčí pěšky i když mají osla, který je může nést.“
Závěr: „Pořád tě budou kritizovat, budou o tobě špatně mluvit a bude obtížné potkat někoho, kdo Tě bude brát takového jaký jsi. Proto žij podle svojí víry. Dělej to, co ti radí srdce, to co chceš. Lidský život je divadelní představení, které se hraje bez předchozích zkoušek. Zpívej, směj se, tancuj, měj rád… a žij intenzivně každý okamžik tvého života… Dříve než spadne opona a hra skončí bez potlesku.“
Charlie Chaplin
Přeji všem požehnané svátky Vánoc
Jan Šinágl, 23.12.2010
"LEPŠÍ ZAPÁLIT MALOU SVÍČKU, NEŽ NAŘÍKAT NAD VELKOU TEMNOTOU!“
Komentáře
V létě, po silnici šedé, mlynář s hochem osla vede,
na trh k městu. "Šťastnou cestu!" volá jezdec,
"Oba jdete? Proč si jeden nesednete?
Copak vám to rozum nedá?" - na osla si hošík sedá.
Otec pak jde vedle pěšky, dohoní-li povoz těžký.
Vozka volá z pravé strany: "I ty kloučku nekáraný,
bodejž by tě kopla husa, mladý jede - starý klusá!"
Synek slezl, prachem břede, na oslu zas otec jede.
"I toť necitelnost velká!" ozvala se mladá selka
při návratu ze svých polí, synka jistě nohy bolí,
"Odstůně to mladé robě!". Nato vzal ho otec k sobě.
Jeli dále. "Neznabozi!" křičel kmet, jenž pásl kozy.
"Máte-li pak srdce v těle, vždyť jste zvířat mučitelé."
Mlynář s hochem na ta slova - slezli a šli pěšky oba znova.
Míra Vojta, Ústí nad Labem; miroslav.vojta