Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

„Zasilatel Troška: Režisér Troška svými (obskurními, mravně závadnými, podřadnými) filmovými „díly“ pomáhá českou společnost posílat do hlubokého morálního suterénu. Ti, kteří mu poskytují peníze vědí proč to dělají. Už Lenin říkal, zničte národu morálku a můžete si s ním dělat co chcete - Je to jenom zeman z Hradu – Nohavica je splachovací jako Gott.“ K.Mrzílek, 30.10.2017 – „…Pro tuto chvíli nechme stranou ocenění pro dal­ší zástupce jeho podporovatelů, jako je režisér slabomyslných ko­medií Zdeněk Troška nebo „ná­rodní poklad" Helena Vondráčková… - V tomto kontextu je pak další Žantovského předrevoluční majstrštyk, kdy v deníku Práce jeden den pochválil vystou­pení Joan Baezové jako vrchol festivalu Bratislavská lyra 1989 a den nato hodnocení popřel, ne­boť písničkářka koncert věnovala Václavu Havlovi a Chartě 77, jen směšná marginálie.“  LN, Ondřej Bezr, 30.10.2017

Český Hrad, jako papír snesou všechno: Přijít na Hrad je slušnost především tehdy jestliže tam jsou slušní lidé. Hrad sám je sídlo, které je krásné ale mlčí. Dělo se tam už mnohé co křičelo falší do celé Evropy. Poslouchat člověka, který nás hrubým a nevkusným způsobem dokopává na Východ ba ještě dál je odporné. Tak jako rodina zpěvačky, která měla být vyznamenána in memoriam, vyznamenání odmítla, podobně rektoři, i mnozí další odmítají poslouchat řeči od nečestného člověka. Jedna z možností je absencí projevit nesouhlas, svůj názor.

K.Mrzílek, 29.10.2017

P.S.

Vlevo LN, 1.11.2017 J.Š.

* * *

Starosta Vídně Michael Häupl obdržel Řád bílého lva. Nestačil jsem se divit, když se v Událostech ČT od 19:00 hod. vyjádřil otevřeně ke stále živému tématu vyhnání českých Němců s poznámkou, že není důstojné tuto část dějin obou zemí probírat jen tak narychlo „mezi dveřmi.“ Chtěl jsem jeho slova doslovně citovat, ale opět zasáhla cenzura ČT a jeho vystoupení bylo už v iVysílání ČT odstraněno?! Už jenom za ten výrok si Řád bílého lva zasloužil.

Nemohu nepřipomenout výrok v Událostech ČT ministra obrany Martina Stropnického, kdy řekl, že je dobře, že pietní akt na Vítkově byl zkrácen, bylo chladno! Vydal by snad rozkaz vojákům ve válce: „Vojáci, je zima, dejte si pohov a počkejte až bude hezky?“ Diplomat byl snad dobrý, ale na ministra obrany patří silná, rozhodná a nezpochybnitelná osobnost, pro kterou jsou vojáci ochotni položit život stejně jako za vlast. Tento pietní akt bylo neuvěřitelné zneuctění památky našich hrdinů a ukázkou pokračující prázdnoty jeho obsahu. Už se stává čistě formální – podobně jako slavnostní večer na Hradu stejného dne! Jaký nebetyčný rozdíl v porovnání s atmosférou na Hradě ve dnech 28.října za presidenta Václava Havla…

Máme svobodu a i pan Troška má právo točit co chce a jak chce a občan chodit na co chce. Pokud bude jediným měřítkem návštěvnost filmů, tak se můžeme jednou dočkat i ocenění autora pornografického „díla“. Je-li na Pražském hradu oceňován značně pokleslý mrav a bezcharakternost, je to jen další důkaz, jak hluboko společnost mravně klesla. Věřím, že si toho byla vědoma i většina přítomných ve Vladislavském sále. Je třeba smeknout před těmi, kteří z rukou prezidenta Zemana odmítli přijmout vyznamenání, či je vrátili. Stejně tak těch, co pozvání na Pražský hrad odmítli přijmout.  

Kde mizí dobré mravy, začne postupně mizet zákonitě i prosperita. Berme jako výzvu 100.výročí založení ČSR, nechceme-li opět padnout do područí zvyků a způsobů východu. Po II.světové válce jsme si komunisty dobrovolně zvolili. Chceme si snad tyto doby v jiné formě zopakovat? Chci věřit, že ovlivnit naše chování, způsoby a zvyky do takového stupně se komunistům nepodařilo. Jinak si svobodu a další demokratické hodnoty nezasloužíme. Ty si zaslouží jen ten, kdo o ně denně usiluje. Nebyly nikdy zadarmo. Jejich opakem je poslušnost, otroctví a konečná, zasloužená bída.

Jan Šinágl, 30.10.2017

* * *

Medaili má i žurnalistický oportunista

Není pochyb o tom, že část státních vyzname­nání, která Miloš Zeman udělil k 28. říjnu, byla parádními čísly jeho oblíbeného provokatérského koníčka. Pro tuto chvíli nechme stranou ocenění pro dal­ší zástupce jeho podporovatelů, jako je režisér slabomyslných ko­medií Zdeněk Troška nebo „ná­rodní poklad" Helena Vondráčková. Na úplný závěr vyznamenávacího aktu, jako devětatřicátou „osobnost", si Miloš Zeman po­nechal Petra Žantovského. Stal se nositelem Medaile za zásluhy I. stupně, za zásluhy o stát v ob­lasti kultury a školství.

Nevím, jestli každý ví, co to je a hlavně bylo za ptáčka. Nechám stranou to, že Petr Žantovský je pravidelným přispěvatelem dez­informačního propagandistické­ho webu Parlamentní listy. Nebu­du se vyjadřovat k jeho přinejmenším podivuhodnému pedago­gickému angažmá. Nebudu si dě­lat legraci z jeho neúspěšné hon­by za veřejnými funkcemi, napří­klad v Radě České televize, ve vedení Českého rozhlasu a Čes­ké tiskové kanceláře. A je mi ukradená jeho příchylnost k mo­mentálně mocným, tedy v mládí ke komunistům, pak dlouhá léta k Václavu Klausovi a ODS, dnes pro změnu k Miloši Zemanovi.

Co mi ale ukradené není, to je jeho angažmá v 80. letech, neboť se to týká oboru, v němž sám pů­sobím. A v něm, přestože s hu­dební publicistikou Petr Žantovský začínal, je přes třicet let persona non grata. Je dobré si připo­menout proč. V roce 1984 komu­nisté rozehnali redakci časopisu Melodie, neboť byla jedním z nemnoha ostrůvků relativně ne­závislého myšlení. Vyhodili šéf­redaktora Stanislava Titzla a re­daktory Františka Horáčka a Čestmíra Kose, spolu s nimi do Melodie přestaly psát největší ka­pacity oboru, například Jiří Čer­ný, Lubomír a Petr Dorůžkové, Ondřej Konrád nebo Jan Rejžek. Na šéfredaktorskou židli posadili nomenklaturního komunistu Mi­roslava Kratochvíla, který nebyl schopen časopis smysluplně vést. Jedním z nových spolupra­covníků byl právě Petr Žantovský. Ten v březnové Melodii roč­níku 1985 uveřejnil naprosto neu­věřitelný text, který Jiří Černý s odstupem velmi trefně nazval manifestem žurnalistického oportunismu a posrpnového kolaborantství. V něm publicisty, kteří si zachovali pevnou páteř, ozna­čil v podstatě za zbabělce (asi že neměli „odvahu" se podílet na psaní pochvalných článků o Mi­chalu Davidovi a hvězdách sovět­ské populární hudby) a prohlásil, že se vždycky najde tucet jiných, kteří tu odvahu mít budou. Ano, pár se jich našlo a dnešní držitel Zemanovy medaile byl - hrdě - jedním z nich. V tomto kontextu je pak další Žantovského předrevoluční majstrštyk, kdy v deníku Práce jeden den pochválil vystou­pení Joan Baezové jako vrchol festivalu Bratislavská lyra 1989 a den nato hodnocení popřel, ne­boť písničkářka koncert věnovala Václavu Havlovi a Chartě 77, jen směšná marginálie.

ONDŘEJ BEZR, redaktor LN, REPROBOX, 30.10.2017

* * *

Vidím Miroslava Wajsara, skromného, obětavého vizionáře, který založil první český hospic (Anežky České v Červeném Kostelci). Anebo takového borce jako je Vladimír Mařík, zakladatel Českého institutu informatiky, robotiky a kybernetiky ČVUT a mezinárodně respektovaná autorita v oboru umělé inteligence. Tihle a další silní lidé, o které můžeme opírat svou národní hrdost, jsou ve Vladislavském sále vyznamenáváni spolu s těmi, o které by si člověk neopřel ani to příslovečné kolo. Třeba o neblahou normalizační figuru a tradičního sluhu všeho protičeského Petra Žantovského. Tak se zatemňuje a do jednoho guláše míchá všechno: pravda i lež, čest i hanba, letitá práce i věčné chytráctví. A ti, kteří jsou právem českými vzory, jsou tu rukojmím těch, kteří mohou sloužit leda jako příklad odstrašující.

Michal Horáček, 29.10.2017

* * *

Trestní oznámení pro pomluvu na Martina Michala, manžela zpěvačky Heleny Vondráčkové

* * *

-------- Přeposlaná zpráva --------

Pan prezident Miloš Zeman prostě ví koho vyznamenat!

P.S.

Nemyslím, že jde o zmanipulované fotografie. Mohou naznačovat i lecos o sexuální orientaci pana Trošky… Na každý pád se autor presentuje podobně jako v jeho pokleslých filmech. J.Š.

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v levém sloupci zcela dole)