O2 Aréna nebyla kapacitně zcela vytížena. Rezervovaná místa - až na výjimky - vyprodaná zřejmě byla. Mohl jsem zkusit jako novinář vstup zdarma (jako 
na koncertu Marty Kubišové v Českých Budějovicích 1.11.2017). Volil jsem cestu rychlého, jistého řešení. V posledních dnech, v prodejní síti, nebyly nejlevnější lístky nabízeny, až v den koncertu přímo v Aréně (možná je vraceli instituce, kterým byly nabídnuty?). Bohužel jsem musel koncert opustit po 75 minutách kvůli spojení domů, proto mohu hodnotit pouze tuto část koncertu. Mediálními partnery byly: METRO, Porta a Rádio Blaník.
Koncert začal titulkem „Přej a bude ti přáno“ a slovy oslavenkyně: „Dámy páni držte si klobouky, budeme se vznášet. Jsem ráda, že vás přišlo tolik. Musím se přiznat, že jsem to ani nečekala. Já jsem se na vás strašně těšila. Hrozně jsem se připravovala na dnešní den. Ahoj.“
Marta Kubišová vyznamenána presidentem Slovenska Andrejem Kiskou
* * *
Kapela byla výborná i vystupující hosté do mého odchodu - dvě tenažerky zpěvačky, slovenský zpěvák a skupina stepařů. Největší slabinou Vondráčkové je 
moderování a komunikace – nepřirozená, mechanická, bezduchá např. k tenažerce: „Doufám, že se někdy uvidíme na podiu“ – „Taky doufám“, mechanické, bezduché, studené, formální…
Jistě je třeba fyzickou zdatnost a výdrž Vondráčkové v takovém věku obdivovat. Přesto se člověk neubrání dojmu, jako by si chtěla neustále dokazovat „Vidíte, jsem pořád stejná…“ Snaží se působit mladě pohybem i duchem, tancem, bubnováním, mladými zpěváky, ale žádná stopa moudrosti, vyzrálosti, kultivovanosti. Na jejích plakátech, CD, DVD její současnou tvář neuvidíte. Neustále mne to nutilo porovnávat atmosféru koncertu s koncerty Marty Kubišové v Lucerně a v Českých Budějovicích – nesrovnatelné.
Bylo hezké, jak diváci spontánně nosili květiny na podium během koncertu, které Helena Vondráčková osobně přijímala (opět s mechanickými frázemi), místo aby 
kontaktem s darujícím obohatila program o nečekané a co dělá koncert skutečně živým a nezapomenutelným. Nepochopitelné bylo, že byly květiny vždy po pár minutách odstraňovány, kdy mohly dát alespoň část toho, co vystoupení chybělo – člověčinu a skutečné, nevynucené napojení na publikum, které teprve určuje jeho skutečnou kvalitu. Nikoho a nic neohrožovaly… První část koncertu hodnotím jako skvěle technicky, profesionálně odvedenou, ale bezduchou, takřka v normalizačním duchu…
Když si poslechnete CD Marty Kubišové SOUL, vidíte ten nebetyčný rozdíl osobností - v obsahu, projevu a sdělení.
Na druhou stranu jsem přál návštěvníkům jejich jistě upřímnou radost z návštěvy koncertu. Byly to vlastně „Husákovy děti“ a jejich děti, jak napsal v LN Petr Zídek mj.: „…Svět, který Gustáv Husák ztělesňoval, stále ještě v české mentalitě přežívá. Prezidentské volby příští týden ukážou, zda je ještě při síle, nebo již na ústupu….“
Potěšilo mne, že jsem předčasně neodcházel sám a že byli i návštěvníci, kteří neodcházeli před ukončením koncertu jen kvůli dopravnímu spojení… 
Koncerty Marty Kubišové ČT natáčela a odvysílala. V O2 Aréně jsem ČT nezahlédl, ale byl jsem dost daleko vzdálen od podia.
Bylo velmi zvláštní, že jsem obdržel vstupenku na pro mne nejlepší možné místo, aniž by se mne prodavač ptal jaké místo upřednostňuji – poslední řada, nejvýše, přesně v ose haly proti pódiu – a číslo 17 na sedadle chybělo…
Jan Šinágl, 21.1.2018
* * *
Komentáře
Někomu holt stačí ke štěstí skutečně málo...
RSS informační kanál komentářů k tomuto článku.