Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

   

Citát dne

„Komunismus znamená v pravém a úplném smyslu bludné učení, že nikdo nemá míti žádné jmění, nýbrž aby všechno bylo společné, a každý dostával jenom část zaslouženou a potřebnou k jeho výživě. – Bez všelijakých důkazů a výkladů vidí tedy hned na první pohled každý, že takové učení jest nanejvýš bláznovské, a že se mohlo jen vyrojiti z hlav několika pomatených lidí, kteří by vždy z člověka chtěli učiniti něco buď lepšího neb horšího, ale vždy něco jiného než je člověk.“

Karel Havlíček Borovský ve svém časopise „SLOVAN“ 26.7.1850


SVOBODA  NENÍ  ZADARMO

„Lepší je být zbytečně vyzbrojen než beze zbraní bezmocný.“

Díky za dosavadní finanční podporu mé činnosti.

Po založení SODALES SOLONIS o.s., uvítáme podporu na číslo konta:
Raiffeisen Bank - 68689/5500
IBAN CZ 6555 0000000000000 68689
SWIFT: RZBCCZPP
Jan Šinágl,
předseda SODALES SOLONIS o.s.

Nejnovější komentáře

  • 14.06.2018 00:11
    Tak hlavně, že považujete za nutné psát si do nicku v ...

    Read more...

     
  • 13.06.2018 00:09
    Jendo, máš to dobrý! Vždy se poučím a najdu něco nového.

    Read more...

     
  • 11.06.2018 17:14
    lokaj šinágl cpe práskače babyše všude - to je na ...

    Read more...

     
  • 10.06.2018 17:11
    Pane Šinágl, jako zámečník asi nejste schopen pochopit ...

    Read more...

     
  • 10.06.2018 13:04
    Kde jsou všichni ti demokraté? Proč se tu tak masivně, bez ...

    Read more...

     
  • 10.06.2018 12:48
    Chováš se jako spící agent, ktetý dostal po 30 letech příkaz ...

    Read more...

Strojový překlad


Portál sinagl.cz byl vybrán do projektu WebArchiv

logo2
Ctění čtenáři, rádi bychom vám oznámili, že váš oblíbený portál byl vyhodnocen jako kvalitní zdroj informací a stránky byly zařazeny Národní knihovnou ČR do archivu webových stránek v rámci projektu WebArchiv.

Genese CSR aversJosef Kalvoda: „Těm kdo hledají pravdu, milují svobodu a bojují za spravedlnost.“Genese CSR revers

… Masaryk a Beneš věděli o strukturální slabosti Rakousko-Uherska. Ale přesto se dopustili těchže chyb, když do nového státu včlenili to­lik menšin. Vytvořili tak zmenšeninu Rakousko-Uherska s jeho ná­rodnostními problémy, ale bez hospodářských a vojenských předností zaniklé monarchie. Situace se zhoršila neochotou Masaryka a Beneše dát Slovákům autonomii, kterou jim slibovala Pittsburghská dohoda. Dvacet let po pařížské mírové konferenci konstatoval Lloyd George, že britská delegace byla oklamána „úmyslnými podvody" - to byl dů­vod, jenž byl použit k ospravedlnění revizionismu Nevilla Chamber- laina a lorda Halifaxe během mnichovské krize. Nemesis předložila svůj účet. Od pařížské konference v roce 1919 vedl řetěz událostí k Mnichovu, Teheránu, Jaltě a Postupimi, a nakonec k roku 1948 a sovětské invazi do Československa v roce 1968. Zatímco pro Masa­ryka a Beneše byl bolševický režim v Rusku a komunismus vůbec vnitřní věcí Ruska, historie ukázala, že to je problém evropský a svě­tový.

Češi a Slováci by si měli vzít z historie poučení. V roce 1918 se Masaryk s Benešem usilovně snažili učinit z Československa předsu­nutou hlídku Západu ve střední Evropě. Ú dvacet let později Francie a Velká Británie souhlasily se zničením Československa v Mnichově. Beneš se poté pokusil o východní, sovětskou orientaci, podle níž mělo být Československo mostem mezi Východem a Západem. Místo toho se však proměnilo v sovětské předmostí. Svou zeměpisnou polohou a historickou tradicí patří Češi a Slováci do střední Evropy a měli by z toho vytěžit co nejvíce. Češi a Slováci by měli spolupracovat s další­mi malými národy v oblasti a najít federální řešení jejich společného problému: přílišné slabosti na to, aby sami obstáli mezi Německem a Ruskem. (ze závěrečné kapitoly).

Předmluva

Při přípravě této práce jsem hojně čerpal ze své velké sbírky doku­mentů a materiálů o československé zahraniční politice (do roku 1948), stejně jako ze zdrojů, jež upoutaly mou pozornost při práci na jiných projektech. V připojené bibliografii jsem přeložil české a slovenské názvy publikací, abych ozřejmil jejich obsah tem, kteří tyto jazyky nezna­jí. Pokud v citovaných dokumentech nebyla použita diakritická zna­ménka, vynechal jsem je. Neměnil jsem hláskování jmen, míst ani ze­mí; proto může být Jugoslávie hláskována s Y a J a Československo bez spojovníku nebo jako Cesko-Slovensko atd. V tomto ohledu jsem byl nedůsledný za účelem větší přesnosti.

Ačkoliv jsem se nikdy nehlásil k pojetí „československého národa" - existují Češi a Slováci, ale žádní „Čechoslováci" - tento pojem stejně jako názvy „Čecho-Slováci“ a „Česko-Slovensko“ bude v citovaných pramenech příležitostně použit. A to včetně dokumentů, předlože­ných česko-slovenskou delegací na pařížské mírové konferenci roku 1919. Po přijetí ústavy z roku 1920 se Československo stalo unitár­ním a centralizovaným státem a pomlčka byla z jeho názvu vypuště­na. Bezpomlčkové názvy budou používány nejčastěji.

Je dobře známo, že vžité představy odumírají těžce a zakořeněné názory bývají jen zřídka měněny. Stejně dobře je známo, že objektivi­ta jedněch někdy znamená pro druhé předpojatost a že při hledání pravdy člověk může - někdy musí - rozbíjet staré mýty a legendy. Pro­tože rozumní lidé mohou mít jiný názor a může existovat víc než jed­na správná (nebo špatná) interpretace historické události, odkazoval jsem v poznámkách příležitostně ke dvěma či třem dalším prame­nům, které podávají rozdílné, oponující či osobní pohledy. Historie je vskutku vědou neexaktní. Avšak doufám, že „Pravda zvítězí", jak je napsáno na československé vlajce.

Jsem velice zavázán těm, kteří mě inspirovali k sepsání této studie. Mé zvláštní poděkování patří mým přátelům, knihovníkům a také ar­chivářům v Praze, Vídni, Washingtonu (D.C.), Stanfordu (Kalifor­nie), Lincolnu (Nebraska), Hartfordu a New Havenu (Connecticut), v Mnichově, Marburgu a Frankfurtu. A také všem těm, kteří mně po­mohli obstarat některé materiály pro tuto knihu. Jsem také vděčný všem, kteří posuzovali rukopis v různých stadiích jeho vývoje. Proto­že někteří z nich, jejichž pomoc jsem zvláště ocenil, nechtěli být z osobních důvodů jmenováni, upouštím od tradičního jmenovitého výčtu. Jedinou výjimku činím v případě profesorů Bély K. Királyho a Stephena Fischera-Galatiho, bez jejichž povzbuzování a pomoci by tato kniha v současné době nevyšla. Rád též děkuji Nancy D. Mannové, jež se ujala zredigování rukopisu.

Závěrem připomínám, že veškerá odpovědnost za možné chyby či opomenutí padá na mne. V zájmu lepší prodejnosti knihy jsem pů­vodní rukopis zkrátil o více než jednu třetinu. Protože existuje něko­lik studií o vzniku moderního českého a slovenského národa, vyne­chal jsem podrobný popis a analýzu jejich dějin a politického, sociál­ního, ekonomického, kulturního a náboženského rozvoje před první světovou válkou. Poznámky a připojená bibliografie mohou sloužit jako pomůcka pro další studium.

 

Josef Kalvoda Avon, Connecticut 15. prosince 1985

 

* Překlad předmluvy v knize The Genesis of Czechoslovakia. East European Mono- graphs, Boulder. Distributed by Columbia University Press, New York 1986.

Poprvé vydáno v USA: The Genesis of Czechoslovakia. East European Monographs, Boulder, New York 1986.

České vydání: PANEVROPA Praha s.r.o. Praha 1998. Tisk GRANTIS s.r.o., Ústí nad Orlicí. ISBN 80-85846-09-08

* * *

Kapitola třináctá: ODPOR ČECHOSLOVÁKŮ PROTI BOLŠEVIKŮM. ROZHODNUTÍ O INTERVENCI.ODPOR ČECHOSLOVÁKŮ PROTI BOLŠEVIKŮM. ROZHODNUTÍ O INTERVENCI.

… Dříve než Češi dosáhli města, byl tu 16. července 1918 zavražděn car Mikuláš II. se svou rodinou. Podle Trockého bylo rozhodnutí k li­kvidaci královské rodiny vydáno Leninem, který byl přesvědčen, že bolševici by neměli „propustit bílým živý prapor, kolem něhož by se soustředili", zejména za situace pro bolševiky složité. Trockij tvrdil, že „rozhodnutí bylo nejenom vhodné, nýbrž i nezbytné. Krutost této rychlé spravedlnosti ukázala světu, že budeme pokračovat v nelítostném boji a nezastavíme se před ničím. Poprava carovy rodiny byla potřebná nejen k zastrašení a zdeptání nepřítele, ale také k vyburcování na­šich vlastních řad. Těm se také mělo ukázat, že není cesty zpátky, vpředu čeká úplné vítězství, nebo úplná porážka.”82)

Čechoslováci uskutečnili ofenzívu na základě tří předpokladů: 1) realizace vojenské akce bude snadnou záležitostí; 2) česká akce bu­de pouze výpomocí všeruskému povstání proti bolševickému režimu; 3) Spojenci poskytnou rozsáhlou pomoc při otevření východní fron­ty. A proto se Čeček, který velel jednotkám nejdále na západě, Če­chům a Rusům, pokusil spojit síly s generálem Děnikinem a kozáckou armádou v Čaricynu (dnešní Volgograd), aby tak mohli zahájit společný útok na Moskvu.84) Můžeme pouze spekulovat, jak odlišná mohla být situace, kdyby Masaryk souhlasil s účastí v protibolševických silách, v dobrovolnické armádě, o několik měsíců dříve. Nebo kdyby se Češi v květnu rozhodli táhnout na Moskvu společně s bílý­mi, místo aby se probíjeli Sibiří k Vladivostoku.

Červenec 1918 byl pro bolševiky těžkým měsícem. Lenin si plně uvědomoval význam volžské fronty, otevřené Čechoslováky a jejich ruskými spojenci, jakož i význam samařské vlády (tzv. Komuc, jak se začala nazývat podle iniciál ruského názvu), založené skupinou sedm­desáti eserů z rozpuštěného Ustavodárného shromáždění a vedené Viktorem Černovem. Tato vláda dokázala vybudovat lidovou armá­du, jež v srpnu 1918 čítala více než 10 000 mužů. (Od chvíle, kdy Komuc přijala krajní program levicových eserů, sama se zbavila pod­pory většiny bohatého vesnického obyvatelstva v oblasti.) Nebezpečí však signalizovala naléhavá Leninova výzva 1. srpna spolubojovníkům na (bolševické) frontě porazit Čečkovy oddíly: „Nyní je celý osud re­voluce vsazen na jedinou kartu: rychlé vítězství nad Čechoslováky na frontě Kazaň - Ural - Samara. Všechno závisí jen na tom.“85) V tomto okamžiku československá armáda vskutku ohrožovala samu existenci bolševického režimu v Rusku. O několik měsíců dříve, ruku v ruce s ruskými protibolševickými silami, by bývala měla k jeho svržení mnohem lepší vyhlídky.

* * *

Československá legie v Rusku - Naloženi bohatě cizími poklady ...

Republika nechtěná

 

Jan Šinágl, 25.2.2018

* * *

Vítězný Únor

…V roce 1953 umírají Stalin i Gottwald, v roce 1956 odhaluje Nikita Sergejevič Chruščov zločiny stalinismu. Teror odeznívá, země se přizpůsobuje novým podmínkám vytvořeným Košickou vládou i Vítězným Únorem a postupně se liberalizuje.

Po roce 1989 se utváří mýtus Vítězného února jako konce demokracie, přimknutí k SSSR, počátku teroru, útlaku a znárodňování, jak ho vyjadřuje úvodní citát z Wikipedie. Má stejnou funkci jako předchozí mýty o rakouském žaláři národů nebo mnichovské zradě: legitimovat novou vládnoucí garnituru nenávistí vůči předchozí a korumpovat národ velkorysým přerozdělováním cizích majetků.

Ke kuriózu země, kterou vlastní prezident dvakrát rozbil, podrobil Sovětskému svazu, provedl s jeho pomocí puč a nastolil diktaturu proletariátu je třeba připočítat také kuriózum země, která ho za to dodnes oslavuje sochami a zákony.

1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 Rating 1.00 (1 Vote)
Share
Přidat komentář