V sobotu 7.dubna se nás sešlo kolem 30 osob, z toho přibližně polovina dětí, zejména mladí hasiči. Vydal jsem se k dálnici, kde se ke mně později připojili zastupitelka paní Marie Rumpíková a pan Rácz z Točníku. Ostatní šli tradičně na frekventovaná místa kolem potoka a chaty za fotbalovým hřištěm.
U dálnice jsme nasbírali cca 10 pytlů, převážně odpadů od řidičů kamionů. Zůstal jsem trochu déle a po 4 hodinách jsem ukončil úklid u dálničního mostu. Bohužel by to byla práce ještě na mnoho hodin. Neuvěřitelné, jak se dokážeme „chovat“. Sebrali jsme prázdné, nedopité či plné láhve od nealkoholických spojů, plechovky a sklenice od piva, chleby, papíry, obaly od všeho možného, nejvíce od cigaret, ale i jednoho mrtvého, mladého bažanta, docela symbolické…
Jedno děvče procházející kolem jsem oslovil: „To je hrůza, že?! Lidé si dělají pořádek jen doma.“ Odpověděla: „Někdy ani to ne…“ Nevyvracel jsem jí to. Vzpomněl jsem si na pana Karla Trnku, který jednou přistihl chataře kterého znal v lese, jak vyhazuje pytle s odpadem. Ujel mu. Naložil pytle a obratem mu je naházel za plot jeho chaty!
Druhý příběh z CH. V neděli večer se lidé vraceli z lyžování do Lucernu, byla zácpa. Z jednoho auta vylétl náhle pytel z odpadem na krajnici. Z auta za ním okamžitě vyskočil civilista, prohlédl si obsah pytle a vysypal ho do auta jeho majitelovi zpět se slovy: „Máte štěstí, že nejsem ve službě, jinak bych to řešil jinak.“ Automobilisté poblíž začali souhlasně houkat a příští den vyšel článek v místním tisku. Jiná země jiný mrav. Pachatel pocházel z Balkánu a přivezl si jiné „zvyky“.
Je smutné, že se musí občané vyzývat k úklidu za „svými“ zahrádkami. Dříve „za císaře pána“ to dělali se samozřejmostí a celá země byla vskutku „jako zahrádka“, pokud vůbec bylo co uklízet. Totalita uzavřela lidi za ploty „zahrad a bytů“, kdy ztratili zájem o „dění vně“. Obávám se, že toto přežívá dodnes. V podstatě dospělí nadělají nepořádek a děti ho musí po nich uklízet, alespoň v Žebráku, kde z cca 30 lidí polovinu tvořily děti, byť přirozeně těžko samy od sebe. Svědčí o tom slova jednoho hocha: „Mně jeden pytel stačí.“ Nedivme se mu.
Žebrák by měl pořádat tento úklid alespoň 2x ročně a trochu přidat na propagaci např. vylepením plakátů po celém městě, zveřejnit pozvánku na první stránce webu i Zpravodaje (mezi desítkami pozvánek v dubnovém vydání nebyla žádná), opakované hlášení místního rozhlasu po celý týden apod. Účast starosty, radních a zastupitelů by měla být samozřejmostí, stejně jako zástupců politických stran a spolků, které město podporuje. Věřme, že se příště organizátoři v těchto směrech polepší.
Dobře si prohlédněte fotografii, kterou jsem pořídil na akci KČT Žebrák Zelená Praha jak dlouho potřebuje příroda, než „stráví“ různé druhy odpadů.
Když je nečisto v duši, jak může být čisto mimo ni? Zanechme našim potomkům skutečné hodnoty, ne odpad!
Jan Šinágl, 8.4.2018
Read more...