E-mail s tímto textem a fotografií parte jsem obdržel včera. Po zadání jména „Antonín Pelant“ do Google jsem informaci nemohl ověřit. Zveřejňuji jej v úctě k památce všem nevinným obětem tzv. „divokého odsunu“ a ve víře, že se někdo ozve s dalšími informacemi.
Objevil se pouze odkaz na rozhovor s Františkem Pelantem, členem ČSSD, z roku 2012 v PL, starostou Děčína a bývalým kriminalistou. Může jít o náhodu, ale vzhledem k pozadí to náhoda být nemusí. V článku je pozitivně zmíněna i politička Ivana Řápková a jejíž nepěkné minulosti dnes víme už více…. K tématu doporučuji bakalářskou práci Michaely Soukupové „Odsun Němců z Krásna ve vzpomínkách“ (str. 19 „Divoký odsun“), která mne v rámci své bakalářské práce navštívila.
Doporučuji i články z Novoborského měsíčníku níže (listopad 2008).
Reakce na články p. Doškáře a ing. Svobody (NM 10/08)
Pane Tichý, nedejte se odradit podrážděnými názory některých čtenářů. Jednou z mnoha odporných vlastností nás Čechů je bohužel také neschopnost přiznat si objektivní, pro nás nepříjemnou pravdu. Bude trvat ještě mnoho let, než se zbavíme komplexů méněcennosti (asi oprávněných) a naše povahové rysy se změní natolik, abychom uměli potlačit své špatné svědomí a pravdu přijmout. Jak bychom mohli chtít spravedlnost a empatii po Češích v roce 1945, když jí nejsme schopni ani my - jejich děti a vnuci po šedesáti letech...(Zejména zde - v uloupených a rozkradených Sudetech.) O to více je nutno si považovat Vašeho neohroženého postoje (zdánlivě i „proti všem!!).
Děkujeme Vám !
Milan Protiva
(str. 21)
Jan Tichý zaplňuje bílá místa
Existuje stará známá moudrost, že národy by se měly ze své minulosti řádně poučit, jinak si ji budou muset zopakovat. Čím více se člověk dozví o tom, co se dělo před x lety, tím lépe. Tak je tomu i v případě poválečného odsunu sudetských Němců. Přiznejme si: celá léta jsme se z historických a uměleckých (často skvělých) děl dozvídali o hrůzách 2. světové války způsobených hitlerovským Německem. O české odplatě, mstě – podle „zákona“ kolektivní viny – se dlouho mlčelo. Jan Tichý svými texty toto mlčení pro naše město prolomil. V současné době, kdy už by nám mělo jít o právo a spravedlnost pro každého jednotlivce, se musíme vyrovnat s tím, že poválečné události měly i svou druhou stranu mince – i když pro českou stranu nepříjemnou. Nebo i nadále chceme žít s klapkami na očích?
PhDr. Miroslav Kučaba
(str. 21)
Ještě jednou k popravě v červnu 1945
Se zaujetím jsem si přečetl reakce pana Doškáře a pana Svobody na výzkumy a články pana Tichého, které se týkají popravy občanů německé národnosti v červnu 1945 na novoborském náměstí. Na jednu stranu je velmi potěšitelné, že se lidé ochotní vyjádřit k problematickým místům naší historie nebojí napsat svůj názor a podepsat se pod něj (což byl ještě před nedávnem velký problém), ale na druhou stranu je vidět, jak neuvěřitelně hluboko máme uloženou komunistickou propagandu. Důležité je uvědomit si, že neexistuje jediný všeobecně platný a nezpochybnitelný výklad dějin. Náš pohled na to, co se událo v době dávné či velmi blízké se neustále mění. Pouze komunisté měli recept na „skutečně pravdivý výklad dějin“ a jak to vypadalo si všichni dobře pamatujeme. Cílené falšování dějin (tedy vytváření lží a podivných směsí polopravd) za účelem prachsprosté propagandy používali nacisté i komunisté zcela stejným způsobem.
Sám jsem prováděl několik let výzkum postavení německé menšiny v několika lokalitách kolem Nového Boru i ve městě samém (naše rodina přišla do Haidy koncem 19. století). Každý člověk mi vyprávěl svůj příběh a své vidění historie. Není jednoduché a často ani možné odhalit „skutečný“ průběh té které události. K tomu je zapotřebí výpovědi pamětníků a jejich potomků porovnávat s dochovaným archivním materiálem. Lidé totiž mají tendenci podávat za vlastní například příběhy, které slyšeli od rodičů či známých, nebo které před velmi dlouhou dobou četli v novinách nebo slyšeli v rozhlase. Sám jsem se s tím opakovaně při své práci setkal. Ale i archivní prameny mají své slabiny a „černé díry“. Žádné jasno v naší historii tedy mít nikdy nebudeme. O to je diskuse důležitější, ale nesmí se zaměňovat za urážení, napadání a ničím nepodložené obviňování! V tom byli mistři právě nacisté a komunisté.
Události z června 1945 byly smutné a politováníhodné. K popravě novoborských Němců došlo v době míru (!!!), bez jakéhokoliv soudu a hlavně beze smyslu, navíc člověkem bez oprávnění takto jednat. Argumentovat naštváním Čechů
na Němce kvůli válce a mnoha českým obětem je míchání hrušek a jablek. Němci nebyli zabiti spontánně během posledních dnů války, jak by se dalo u zapálených nacistů očekávat a jak to v mnoha českých městech proběhlo. Už to je poněkud divné. Na vraždě těchto Němců se také nepodíleli lidé, kterým by bylo za války nějak zvlášť ublíženo, ale spíš nevýrazní jedinci (a to platí pro celé Československo), kteří během války, lidově řečeno, seděli za pecí. Je velmi zajímavé zjištění, že Češi, Slováci, Židé a demokraticky smýšlející Němci, kteří prošli nacistickými vězeními a koncentračními tábory se po válce excesů s našimi Němci v drtivé většině neúčastnili. A kdo by měl Němce nenávidět více než oni?
Taktéž neustále komunisty pěstovaný a stále žijící princip kolektivní viny je zcela v rozporu s demokracií a „selským rozumem“. Každý člověk je od přírody jiný, někdo je dobrý, někdo je zlý a národnost v tom nehraje žádnou roli. Proto je označování českých Němců jako celku za viníky naprosto absurdní. Čeští Němci podlehli ve své většině hitlerovské propagandě, ale například při mobilizaci Československé armády v roce 1938 téměř všichni povolaní Němci i Maďaři nastoupili ke svým útvarům! Po válce zase velká část Čechů podlehla komunistickému mámení (nezapomínejte že KSČ měla v roce 1988 kolem 2 a půl milionu členů). Komunisté za léta vlády v řadě zemí pozabíjeli mnohem víc lidí, než všechny jiné zločinné režimy na celém světě dohromady. Nucené vyhnání a vystěhování většiny českých Němců bylo naprosto neadekvátním „řešením“ 700-letého česko-německého soužití a poškodilo obě strany, českou asi více.
V zemích západní Evropy (Francie, Belgie) po válce k podobnému zacházení s německými menšinami nedošlo (z Francie odešlo asi 5% německé populace, z ČSR 90%) a dnes by nikoho ani nenapadlo, že Němci představují nějaký problém a ohrožení do budoucna, jak se nám KSČ snažila 40 let namlouvat. Je velmi dobré, že i na stránkách poměrně malého městského zpravodaje, jakým je Novoborský měsíčník, lze diskutovat o problémech celospolečenského významu. Doufám, že se nejedná o diskusi poslední.
PhDr. Jaroslav Otčenášek
(str. 22)
Děkuji, Zpravodaji!
Do diskuse či výměny názorů na stále ožehavé téma odsunu Němců – a to píši zcela upřímně – konečně vstoupily názory kritiků pana Tichého. Je to právo každého z nás a děkuji našemu Zpravodaji, že se tímto tématem již delší dobu zabývá. A už z tohoto důvodu prosím Pepu Doškáře – neodvolávejme z redakce nikoho, ani pana Tichého, pro jejich názory. A Pavla Svobodu – neobhajujme údajnou nevědomost dětí, to je přece věc jejich výchovy v rodině i ve škole. Až bude trocha času, chtěl bych do téhle diskuse přispět také, bylo mi téměř sedm let, když jsem v Boru začal chodit do první třídy a leccos mi v paměti utkvělo. Navíc - stále jsou mezi námi ti, kteří prožili své mládí v Boru a po válce se pak vraceli s rodiči do svých či nových domovů. Měli by se s námi o své prožitky také podělit.
Karel Hemzáček
(str. 22)
* * *
Z řad českých Němců pocházelo 10 nositelů Nobelovy ceny. My máme pouze dva, které dnešní mládež už ani nezná (včetně nemálo vysokoškoláků?!). Nedávno jsem objevil třetího prof. Růžičku, nositele Nobelovy ceny za chemii. Narodil se v Čechách, žil a pracoval Chorvatsku, je tedy „cizák a odrodilec“, tak ho nebudeme připomínat…
Kolik těchto zbabělých vrahů a sadistů, páchajících zločiny proti lidskosti na bezbranných a nevinných v době míru, bylo odsouzeno? Kolik jich dožilo bez potrestání jako „ctihodní“ občané a členové KSČ?! Za všechny připomeňme Karla Vaše, českého Adolfa Eichmana. Zamlčováním pravdy vytváříme falešnou hrdost, která se může vrátit návratem minulosti, pokud se i nadále budeme chovat tak zbaběle a male!
Dnes před 50. lety byla naše země okupována cizími vojsky. Nepochybuji o tom – nebýt vyhnání českých Němců (1/3 národa), komunisté by nikdy volby nevyhráli a dnes jsme nemuseli vzpomínat na tuto primitivní, barbarskou okupaci. Mimochodem dodnes nemají stovky obětí okupace pamětní desky na místech kde byly zabiti, řečníci o nich nemluví (či jen opatrně, aby nepopudili). „Odvahu“ máme mluvit jen o zločinech nacistů takřka denně, vlastní zamlčujeme. K čemu to vede vidíme dnes a denně všude kolem sebe.
Bude hůř, pokud nebudeme schopni změnit své myšlení, chování a postoje. Těch, co by rádi opět likvidovali nevinné je mezi námi stále dost. Své „hrdinství“ projeví okamžitě, jak jim nebude hrozit žádné nebezpečí.
Jan Šinágl, 21.8.2018
* * *
21.8.2018: Vzpomínáme 50.výročí barbarské okupace a nevzpomínáme všechny její oběti!
Političtí disidenti 21. století, část 12: Jan Šinágl
* * *
Právní věta: „Z pohledu ústavněprávního nutno stanovit podmínky, za jejichž splnění nesprávná aplikace jednoduchého práva obecnými soudy má za následek porušení základních práv a svobod. Ústavní soud spatřuje tyto podmínky v následujících okolnostech : Základní práva a svobody v oblasti jednoduchého práva působí jako regulativní ideje, pročež na ně obsahově navazují komplexy norem jednoduchého práva. Porušení některé z těchto norem, a to v důsledku svévole (např. nerespektování kogentní normy) anebo v důsledku interpretace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti (např. přepjatý formalismus), pak zakládá porušení základního práva a svobody.“
Nález Ústavního soudu ČR, sp. zn. III. ÚS 269/99 ze dne 2.3.2000, předseda ÚS prof. Vojtěch Cepl. st.
* * *
„Lidé dnes zase vědí, že existují věci, pro které stojí za to trpět, že věci pro které se... trpí, jsou ty, pro které stojí za to žít.“ Jan Patočka
„Nakonec nejde o toho, kdo kritizuje, ani o toho, kdo poukazuje na to, jak silák klopýtl, nebo kde mohl dělník udělat svou práci ještě lépe. Čest a zásluhy patří tomu, kdo je ve skutečnosti v aréně, jehož tvář je zničená prachem, potem a krví. Tomu, kdo o něco statečně usiluje, kdo chybuje a znovu a znovu nedosahuje svého cíle, komu je vlastní velké nadšení a velká oddanost, kdo sám sebe vydá pro dobrou věc. Tomu, kdo v tom lepším případě nakonec zakusí triumf velkého úspěchu, a kdo v tom horším případě, když selže, alespoň selže během nádherně odvážného pokusu o to, aby nezůstal stát na místě s bojácnými, kteří neznají ani vítězství, ani porážku.“
Read more...