„Jen na tom poli se obilí rodí, po kterém vlastní hospodář za pluhem chodí.“ Baťovo přísloví
Nechte si poradit, hospodařit umím: naučil jsem se, jak vydělávat haléře i miliony. Nechci pracovat v obchodě s lidmi, kteří pohlížejí na obchod jako na příležitost k rabování, kteří v něm chtějí rabovat 10-20 roků a pak utéci a trávit z kořisti. Já chci pracovat v obchodě s lidmi, kteří se odhodlali setrvati v něm až do smrti, kteří si obchodní službu zvolili za své celoživotní povolání. Slušné živobytí taková služba zabezpečí každému. Kdo se honí za penězi, ten je nikdy nedohoní. Hleďte si práce, dělejte ji lépe než soused. Peníze za vámi přiběhnou samy. Den má 86.400 vteřin.
V dnešním obchodě to máte jako v řecko-římském zápase u mnohých zápasníků. Pozvou si obecenstvo, dají si zaplatiti vstupné a dohodnou se za plentou, kdo si lehne na lopatky a kdy. Také se dá tak zbohatnouti, ale nepovažuji to za správné, protože při tom bohatne jenom jedna strana. Obecenstvo má právo na poctivý zápas, poněvadž zaplatilo poctivé peníze. Náš způsob je namáhavější, třebaže je při něm více hluku a trampot. Rozmnožuje však bohatství na obou stranách, u zákazníků i výrobce, a chrání lidi před bankrotem. Nic nekazí výrobce a obchodníky – a to i velmi nadané – tak dokonale, jako lehce vydělané peníze.
Každá lidská činnost se musí nakonec projevit nějak v číslech.
Bylo to nepřehledné množství jiskřivých sentencí a obdivuhodných nápadů, které by charakterizovaly tu nejsilnější stránku Baťovy osobnosti: hospodárnost a hospodářský smysl. Snad mají pravdu ti, kteří praví, že měl o tento smysl více. Vypadalo to, jakoby nosil u sebe kouzelný proutek, kterým odhaloval prameny, z nichž tryskaly hodnoty ze všeho, na co položil ruku.
Není divu, že mnozí pozorujíce jeho stálé hospodářské úspěchy, přičítali je šťastné shodě okolností, poměrům, náhodě. V Baťově hospodářském uvažování nebylo však místa pro náhodu a poměry. „Poměry nejsou vinny nikdy a ničím. Vinni jsou vždycky lidé. Poměry je třeba buď zvládnout, nebo se jim přizpůsobit. Poměry, ty jsou jako hůl. Když tluče, je právě na dosah, abyste ji chytil a začal jí užívat jako nástroj svůj. V hospodářství nejde o to, poměrům rozumět – tu jde o to, je zmistrovat, zvládnout.“ To je živý Baťa – živelný, hospodářský aktivista s tvrdě svítícím leskem v ocelově modrých očích, na které nezapomene nikdo do smrti, kdo ho jednou spatřil.
„My jsme nezpůsobili těchto poměrů, ale já nejsem ochoten je také litovat“, burácí na závodní konferenci po návratu z Indie r. 1932. „Já jsem nadšen těmito poměry.“ Okolo hrobové ticho. Vypadalo to jako výsměch logicky odůvodněným, rozumným názorům rozšiřovaným denně v tisícerých novinách všech národů světa a hlásajícím nutný úpadek lidstva a rozvrat lidské společnosti: „K čertu s rozumem, který mi dokazuje, že se mám jít oběsit. Čím je na světě hůře – tím je třeba pracovati více. A kdybych měl pracovat zadarmo, tak neuteču.“ Jak tu stál, drsný a nepochopitelný ve své nelogičnosti, s níž nechtěl dáti za pravdu učencům a politikům, jako lev zahnaný do slepé uličky, budil strach, obdiv a víru ve svou pravdu. Byl jako zosobněná vzpoura lidství, proti všemu úpadku, skleslosti a bláznovství, které rozšířili v hospodářském světě rozhazovatelé lidských statků a sobci, kteří neviděli dále než do své vlastní kapsy. I ti kdo mu nerozuměli cítili, že pravda je na jeho straně, protože tato strana znamenala život, ne živoření a skomírání. Život je plný lopoty a odpírání, ale život s nadějí na vítězství v prvních řadách hospodářské fronty.
K tomuto obrazu Batě – hospodáře-bojovníka se pojí obraz Batě-hospodáře-rozsévače, hřejícího mírným teplem májové pohody, slibující bohatou úrodu:
„Každý otec by si měl udělat již s šestiletým synem smlouvu v hospodářských věcech a umožnit mu nějak, aby podle této smlouvy si vydělával vlastní peníze. Již šestiletý chlapec je dosti schopný, aby se naučil spravovati majetek.“ – Vyměřte dítěti ve školní zahrádce metr, nebo dva metry půdy a nechte je na ní hospodařit, výnos mu ponechte. Naučí se tak více o hospodářství nežli z knih.“ Mnoho vydělat, rozumně vydávat, šetřit – to je program. Amerikáni – ani Ford, nemají pravdu, pokud jde o splátkový obchod. Nelze žíti na splátky do předu – to vede k bankrotu.“ „Je naší povinností, abychom osvobodili naše spolupracovníky z otročení kapitálu, abychom učinili kapitál jejich otrokem. To se nám bude dařiti zejména u mládeže, když ji naučíme ovládati své vášně a vštípíme v našich školách techniku , jak nabývati, obhospodařovati a udržeti kapitál.“
Proč mělo símě takto rozsévané takový účinek a proč působilo nejen v podniku a ve městě, ale v celé zemi, v srdcích všech aktivisticky cítících lidí? Protože vycházelo ze srdce, které se po celý život probíjelo k lidské svobodě, jedině svobodě našeho století: svobodě hospodářské. Svoboda nebyla nikdy v žádném století lehce dosažitelná a zejména ne bez boje a nikdy se nedostala bez osobních obětí. Nebyl to lehký život, k němuž vedl a vede Baťa-hospodář. Je to však silný život, učící spoléhání na vlastní síly a na spolupráci, zavrhující dary, subvence a podpory, jako nedůstojné zdravých, dospělých lidí.
„Milosrdenstvím a dary lidem nepomůžeme. Musíme je naučiti, aby spoléhali na sebe a pomohli si sami.“ V tomto smyslu byl a ještě bude dlouho Tomáš Baťa hospodářským buditelem lidu, z něhož vyšel.
Tomaš Baťa, Úvahy a projevy, str. 102-103, Nadace Tomáše Bati 2018
* * *
Zlín si připomíná 80 let od dokončení Baťova mrakodrapu
Přesně před osmdesáti lety dokončili dělníci takzvaný Baťův mrakodrap ve Zlíně. Kancelářská budova obuvnické továrny byla tehdy druhou ejvyšší stavbou v Evropě. Navrhl ji dvorní Baťův architekt Vladimír Karfík. Bezmála osmdesát metrů vysokou stavbu zedníci doslova vztyčili za dva roky. V roce 2004 prošla kompletní přestavbou za více než půl miliardy korun. Budova s číslem 21 se pak stala sídlem krajského úřadu a finanční správy. V těchto dnech tam probíhá rekonstrukce výtahů, expozic, vstupních prostor i dalších částí. ČRo, 15.12.2018
* * *
Kolik politiků skutečně slouží vlasti? Jakou dávají přidanou hodnotu za své vysoké platy? Kolik z nich uvádí podrobné životopisy a co vše v životě už dokázali? Je neštěstím, kdy vysoké platy přitahují neschopné, kteří o práci umějí jen mluvit a společnost není schopna nastavit mechanismy, aby tomu zabránila a zajistila místa na odpovědných místech těm nejschopnějším z nás, pro které nejsou peníze cílem právě proto, že jsou schopní a odpovědní. To vše skvěle popisuje Tomáš Baťa v právě vydané knize, kdy tento problém dokázal vyřešit. Bez nových Baťů se svět nepohne dopředu. Pokud přestanou být peníze kryty odvedenou prací po delší dobu, nevyhnutně přijde krize, na kterou doplatí především ti nejméně vinní, resp. nevinní. V Advetním čase je to výzva každému zvlášť. Svátky Vánoc jsou o naději, tak pro ni musíme také něco sami udělat.
J.Š.16.12.2018
Read more...