Podívejte na reportáž Událostí ČT ze dne 14.1.2019 z cesty premiéra. Vskutku „maká a nekecá“ na rozdíl od opozice, která mu umí jen „házet klacky pod nohy“. Státní správa Singapuru pracuje skvěle, proto si i bude rozumět s premiérem, který se snaží podobné principy zavést v České republice, kdy vzorem je i Estonsko, kde 90% státní správy je digitalizováno. Sympatické jsou odznáčky vlajek obou zemí na oblecích obou premiérů.
Premiér Singapuru Lee Hsien Loong: „Mnoho generací školáků a vlastně až dodnes nosilo v Singapuru Baťovi bílé cvičky jako první školní obuv. Já sám jsem je měl.“ Před 72 lety, v roce 1947, otevřel v Singapuru svou továrnu a obchod Tomáš Baťa jn. Jan Antonín Baťa, právoplatný dědic firmy Baťa, je už založit nemohl, protože byl bez peněz, poté co mu byl po válce protiprávně zabaven veškerý majetek, včetně firmy Baťa, největší v Československu a sedmé na světě.
Z textu Stanislava Vrbíka: Náš stát je od roku 2007 zavázán uhradit Janovi Baťovi (dnes tedy jeho dědicům hodnotu obrovského, největšího čs. podniku, který mu "za úhradu" znárodnil prezident Beneš. Bezdůvodně - za vylhané viny u Lidového soudu znárodnil tomuto našemu velikánovi a největšímu podnikateli Dr. h. c. Janu Antonínu Baťovi, světovému podnikateli, vlastenci a bojovníku proti Hitlerovi, veškerý jeho podnikatelský i soukromý majetek.
Mimo jiné se J. A. Baťa proslavil tím, že dal na přípravu k válce proti Hitlerovi v národní sbírce na zbrojení 30 milionů, z toho 15 milionů ze své soukromé kapsy. (Další největší dárce, Škodovka, dala 10 milionů, a to ty vybrané peníze šly převážně do Škodovky, byly na zbraně.) Další peníze dal posílat, většinou přes Jana Masaryka ze všech baťovských závodů a provozoven na světě, nezabraných Němci, a to přímo Benešovi.
A to ho Beneš nechal odsoudit i za nepodporování londýnského odboje. Jan Baťa se dokonce zřekl 51% svých akcií zlínských závodů, aby se nemusel vrátit z ciziny do Protektorátu. Převedl je na 3 ředitele a vdovu po Tomáši Baťovi. Vdova a jeden ředitel je pak Janovi odmítli vrátit; čili ten "žert" ho stál 31% vlastních, soukromých akcií! 31% svého zlínského podniku.
Znárodnění tento akt smazalo. To uvádím jenom na ukázku charakteru Beneše. A proti němu - čistotu Jana Batě.
Ve zrušujícím rozsudku této skutečné prasárny vůči Janu Baťovi je ustanoveno, že záležitost, to znamená vyrovnání se s Janem Baťou, uskuteční ministr financí ČR.
Jak k vyrovnání - například - přistoupit. Na peněžní vyrovnání by nestačilo ani několik státních rozpočtů. To jistě uznají i dědicové, proto je nevyhnutelné s nimi co nejdřív jednat.
Dědicům bych navrhnul:
- Předat ministryni financí ČR konečný seznam všech současně žijících dědiců Jana Antonína Bati, jež mají nárok být odškodněni. Odškodnění později narozených dědiců bude věcí dědictví.
2. Nějaký díl - například významný zlomek % ročního státního rozpočtu na - dejme tomu 25 let.
3. Nějaké dividendy určitých státních akcií (ČEZ, + dosud existujících, původně baťovských podniků...) na - dejme tomu - 25 let.
4. Případně nějakou další položku náhrady, jež by vyplynula z jednání s oprávněnými dědici.
Vhodný čas k jednání vypršel již někdy v roce 2009.
Další povinností ČR je vrátit osobní majetek vdově po J. A. Baťovi Marii Baťové, to jest vilu ve Zlíně s pozemkem a náhradou za vybavení vily, možná i něco dalšího. Rodina o to už dříve požádala.
Ve vile sídlí Čs. rozhlas Zlín a ČTK. Znárodnění provedl Národní výbor v roce 1947, a přiřadil její majetek ke konfiskátu majetku jejího manžela zpětně k datu znárodnění, což bylo tuším v říjnu 1945. (To bylo znárodnění za náhradu, a náhrada byla znárodněna rozsudkem z května roku 1945.)
Vrácení majetku paní Baťové dědicům by podle mne měl provést Magistrát města Zlína. Tedy:
1. fyzické vrácení vily a pozemku pokud je ještě nezastavěný.
2. zavedení pravidelné platby nájmu z části pozemku, který je zastavěný a používaný cizími uživateli.
3. náhradu za vybavení vily.
Jelikož tento majetek byl převeden po znárodnění městem státu, měl by stát zaplatit Magistrátu cenu za zastavěné pozemky. Povinnost platby nájemného za zastavěné pozemky by měl Magistrát převést na majitele stavebních nemovitostí.
Tolik z textu pana Vrbíka. Dodávám, že syn zakladatele známý jako Tomík, svého strýce porazil v USA v dlouhých soudních sporech, který skončil těsně poměrem hlasů 3:2. USA a Velká Británie využily možnosti zbavit se velkého obchodního konkurenta. Později se omluvily. Jan A.Baťa přestal být „kolaborantem“ až v roce 2007. Komunistickým soudem byl odsouzen na 25 let těžkého žaláře a každého půl roku „odměněn“ tvrdým lůžkem. Byl tedy okraden poprvé komunisty, podruhé americkým soudem a potřetí Pithartovou vládou, která předala majetek v Českolsovensku Tomíkovi po roce 1989.
Jan A. Baťa dožil v Brazílii, kde opět vybudoval města a továrny. Ta ho navrhla v roce 1956 na Nobelovu cenu míru. Zřekl se jí ve prospěch jiného slavného Brazilce. Zemřel v roce 1965 se slovy: „Pravda vyjde na povrch jako olej na vodu.“
Věřme, že i Česká republika jednou bude schopna tuto donebevolající křivdu napravit.
Premiérem Babišem je často dávána firma Baťa za vzor. Kdyby bylo jen na něm, nepochybně už by tento zločin na jednom z největších synů naší země byl, alespoň částečně, dávno napraven. Je to o politické vůli, resp. mravní kvalitě občanů zákonodárců. Ta bohužel stále není taková, aby byla hodna památky a odkazu Jana A. Bati a jeho nevlastního bratra Tomáše Bati, který podnikání dovedl do dosud nepřekonané dokonalosti, včetně výchovy spolupracovníků tak, aby byli i platnými členy společnosti.
Jan Šinágl, 15.1.2019
Read more...