Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

   

Strojový překlad

Nejnovější komentáře

  • 22.04.2019 19:19
    Pane Šinágle, těch 875 napadených kostelů ve Francii (někde se ...

    Read more...

     
  • 11.04.2019 16:45
    Vážený pane Šinágl, souhlasím s Vámi, ale pro můj věk 78 let ...

    Read more...

     
  • 09.04.2019 21:23
    Kdyby byl Nikulin vrácen do Ruska, jak Rusko požadovalo ...

    Read more...

     
  • 09.04.2019 18:46
    Žijeme v divné době, ve které si neustále stěžujeme a ...

    Read more...

     
  • 02.04.2019 10:35
    Dobrý den pane Šinágle, napsal jsem "vězení" a tak mě napadlo ...

    Read more...

     
  • 25.03.2019 14:07
    Někdy se chováme jako Rusové. Co už jsme jednou zabavili ...

    Read more...


Portál sinagl.cz byl vybrán do projektu WebArchiv

logo2
Ctění čtenáři, rádi bychom vám oznámili, že váš oblíbený portál byl vyhodnocen jako kvalitní zdroj informací a stránky byly zařazeny Národní knihovnou ČR do archivu webových stránek v rámci projektu WebArchiv.

Citát dne

„Komunismus znamená v pravém a úplném smyslu bludné učení, že nikdo nemá míti žádné jmění, nýbrž aby všechno bylo společné, a každý dostával jenom část zaslouženou a potřebnou k jeho výživě. – Bez všelijakých důkazů a výkladů vidí tedy hned na první pohled každý, že takové učení jest nanejvýš bláznovské, a že se mohlo jen vyrojiti z hlav několika pomatených lidí, kteří by vždy z člověka chtěli učiniti něco buď lepšího neb horšího, ale vždy něco jiného než je člověk.“

Karel Havlíček Borovský ve svém časopise „SLOVAN“ 26.7.1850


SVOBODA  NENÍ  ZADARMO

„Lepší je být zbytečně vyzbrojen než beze zbraní bezmocný.“

Díky za dosavadní finanční podporu mé činnosti.

Po založení SODALES SOLONIS o.s., uvítáme podporu na číslo konta:
Raiffeisen Bank - 68689/5500
IBAN CZ 6555 0000000000000 68689
SWIFT: RZBCCZPP
Jan Šinágl,
předseda SODALES SOLONIS o.s.

Login Form

Babis a LeePodívejte na reportáž Událostí ČT ze dne 14.1.2019 z cesty premiéra. Vskutku „maká a nekecá“ na rozdíl od opozice, která mu umí jen „házet klacky pod nohy“. Státní správa Singapuru pracuje skvěle, proto si i bude rozumět s premiérem, který se snaží podobné principy zavést v České republice, kdy vzorem je i Estonsko, kde 90% státní správy je digitalizováno. Sympatické jsou odznáčky vlajek obou zemí na oblecích obou premiérů.

Premiér Singapuru Lee Hsien Loong: „Mnoho generací školáků a vlastně až dodnes nosilo v Singapuru  Baťovi bílé cvičky jako první školní obuv. Já sám jsem je měl.“ Před 72 lety, v roce 1947, otevřel v Singapuru svou továrnu a obchod Tomáš Baťa jn. Jan Antonín Baťa, právoplatný dědic firmy Baťa, je už založit nemohl, protože byl bez peněz, poté co mu byl po válce protiprávně zabaven veškerý majetek, včetně firmy Baťa, největší v Československu a sedmé na světě.

Z textu Stanislava Vrbíka: Náš stát je od roku 2007 zavázán uhradit Janovi Baťovi (dnes tedy jeho dědicům hodnotu obrovského, největšího čs. podniku, který mu "za úhradu" znárodnil prezident Beneš. Bezdůvodně - za vylhané viny u Lidového soudu znárodnil tomuto našemu velikánovi a největšímu  podnikateli Dr. h. c. Janu Antonínu Baťovi, světovému podnikateli, vlastenci a bojovníku proti Hitlerovi, veškerý jeho podnikatelský i soukromý majetek.

Mimo jiné se J. A. Baťa  proslavil tím, že dal na přípravu k válce proti Hitlerovi v národní sbírce na zbrojení 30 milionů, z toho 15 milionů ze své soukromé kapsy. (Další největší dárce, Škodovka, dala 10 milionů, a to ty vybrané peníze šly  převážně do Škodovky, byly na zbraně.) Další peníze dal posílat, většinou přes Jana Masaryka ze všech baťovských závodů a provozoven na světě, nezabraných Němci, a to přímo Benešovi.

A to ho Beneš nechal odsoudit i za nepodporování londýnského odboje. Jan  Baťa se dokonce zřekl 51% svých akcií zlínských závodů, aby se nemusel vrátit z ciziny do Protektorátu. Převedl je na 3 ředitele a vdovu po Tomáši Baťovi. Vdova a jeden ředitel je pak Janovi odmítli vrátit; čili ten "žert" ho stál 31% vlastních, soukromých akcií! 31% svého zlínského podniku.

Znárodnění tento akt smazalo. To uvádím jenom na ukázku charakteru Beneše. A proti němu - čistotu Jana Batě.

Ve zrušujícím rozsudku této skutečné prasárny vůči Janu Baťovi je ustanoveno, že záležitost, to znamená vyrovnání se s Janem Baťou, uskuteční ministr financí ČR.

Jak k vyrovnání - například - přistoupit. Na peněžní vyrovnání by nestačilo ani několik státních rozpočtů. To jistě uznají i dědicové, proto je nevyhnutelné s nimi co nejdřív jednat.

Dědicům bych navrhnul:

 

  1. Předat ministryni financí ČR konečný seznam všech současně žijících dědiců Jana Antonína Bati, jež mají nárok být odškodněni. Odškodnění později narozených dědiců bude věcí dědictví.

          2. Nějaký díl - například významný zlomek % ročního státního rozpočtu na - dejme tomu 25 let.

          3. Nějaké dividendy určitých státních akcií (ČEZ, + dosud existujících, původně baťovských podniků...) na - dejme tomu - 25 let.

          4. Případně nějakou další položku náhrady, jež by vyplynula z jednání s oprávněnými dědici.

 

 Vhodný čas k jednání vypršel již někdy v roce 2009.

 Další povinností ČR je vrátit osobní majetek vdově po J. A. Baťovi Marii Baťové, to jest vilu ve Zlíně s pozemkem a náhradou za vybavení vily, možná i něco dalšího. Rodina o to už dříve požádala.

 Ve vile sídlí Čs. rozhlas Zlín a ČTK. Znárodnění provedl Národní výbor v roce 1947, a přiřadil její majetek ke konfiskátu majetku jejího manžela zpětně k datu znárodnění, což bylo tuším v říjnu 1945. (To bylo znárodnění za náhradu, a náhrada byla znárodněna rozsudkem z května roku 1945.)

 Vrácení majetku paní Baťové dědicům by podle mne měl provést Magistrát města Zlína. Tedy:

 

         1. fyzické vrácení vily a pozemku pokud je ještě nezastavěný.

         2. zavedení pravidelné platby nájmu z části pozemku, který je zastavěný a používaný cizími uživateli.

         3. náhradu za vybavení vily.

 

Jelikož tento majetek byl převeden po znárodnění městem státu, měl by stát zaplatit  Magistrátu cenu  za zastavěné pozemky. Povinnost platby nájemného za zastavěné pozemky by měl Magistrát převést na majitele stavebních nemovitostí.

Tolik z textu pana Vrbíka. Dodávám, že syn zakladatele známý jako Tomík, svého strýce porazil v USA v dlouhých soudních sporech, který skončil těsně poměrem hlasů 3:2. USA a Velká Británie využily možnosti zbavit se velkého obchodního konkurenta. Později se omluvily. Jan A.Baťa přestal být „kolaborantem“ až v roce 2007. Komunistickým soudem byl odsouzen na 25 let těžkého žaláře a každého půl roku „odměněn“ tvrdým lůžkem. Byl tedy okraden poprvé komunisty, podruhé americkým soudem a potřetí Pithartovou vládou, která předala majetek v Českolsovensku Tomíkovi po roce 1989.

Jan A. Baťa dožil v Brazílii, kde opět vybudoval města a továrny. Ta ho navrhla v roce 1956 na Nobelovu cenu míru. Zřekl se jí ve prospěch jiného slavného Brazilce. Zemřel v roce 1965 se slovy: „Pravda vyjde na povrch jako olej na vodu.“

Věřme, že i Česká republika jednou bude schopna tuto donebevolající křivdu napravit.

Premiérem Babišem je často dávána firma Baťa za vzor. Kdyby bylo jen na něm, nepochybně už by tento zločin na jednom z největších synů naší země byl, alespoň částečně, dávno napraven.  Je to o politické vůli, resp. mravní kvalitě občanů zákonodárců. Ta bohužel stále není taková, aby byla hodna památky a odkazu Jana A. Bati a jeho nevlastního bratra Tomáše Bati, který podnikání dovedl do dosud nepřekonané dokonalosti, včetně výchovy spolupracovníků tak, aby byli i platnými členy společnosti.

 

Jan Šinágl, 15.1.2019   

 

1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 Rating 1.00 (4 Votes)
Share

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v levém sloupci zcela dole)