Tato nahrávka pořízena v Norsku dne 28.10.1969 s podtitulem "... přehlídka skončila, vězení je místo, kde žijeme", stojí i po 50 letech za zhlédnutí a připomenutí. Dnes před 50 lety zemřel Jan Palach… Lepší je shořet než postupně vyhořet - ve jménu skutečného života - Jan Palach si toho byl vědom!
Mohlo to být jinak? Nikdy není pozdě, aby to mohlo být lepší! Je to jen otázkou jakému množství slušných, poctivých a schopných lidí se podaří prosadit ve všech vrstvách společnosti. Blahobyt nás odvádí od skutečného života, který nahrazuje jen blahobytná, prázdná, bezhodnotová existence.
Jan Palach nezapomínán, následných 25 sebeupálení zapomínáno!
Edward Lucas, (LN 12.1.2019, Potřebujete, aby vaše kultura byla jako piraňa):
Pokud jste opakovaně zažívali traumata, zaujmete k riziku stejný postoj, než když jste je nezažívali. Myslím, že dějiny Čechy naučily, že je nebezpečné být statečný. Nebo že je nebezpečné podnikat rázné kroky. Myslím si však, že za tím, co jste řekla, je skryt určitý pocit české výjimečnosti, s čímž opravdu příliš nesouhlasím. Protože takřka vše, co můžete říci o České republice, můžete o jiných zemích říci také.
Radka Denemarková, (LN 15.1.2019, Nesmím zahlazovat stopy):
To nejhorší z komunismu se políbilo s tím nejhorším z kapitalismu. Výsledek funguje možná fantasticky hospodářsky, ale nemá vůbec jméno. A svět novou podobu totalitarismu bezmezně obdivuje. Ptám se, co dělá tenhle ekonomický pragmatismus s lidskou duší, jak ničí život člověka v zárodku – a jak navrátit do jazyka slovo humanismus. … Morálně-politický smog, kterého se naše země nadýchala v letech 1945 až 1989, teď vykašláváme z plic i s hleny… Nemůžu tady dýchat. Děsím se toho, co jsme dopustili. Demokracii jsme zredukovali na holý byznys a život okleštili na ekonomický pragmatismus, který vede člověka do nových podob otroctví. Země se rozhoduje, jestli se mentalitou připojí k Rusku a Číně, nebo k západní Evropě. Čínský model komunismu a barbarské síly se prostě východoevropským zemím líbí. Já jsem ale součástí lidstva a neuznávám perspektivu „států“, národnostních kotců a nadřazených pohlaví.
Kde mluví peníze, pravda mlčí. Lidské osudy se ale neřídí konstrukcí politiků nebo historiků. Všichni lidé na světě mají společnou starost: co dělat se svým životem, jak se srovnat se svými lidskými, existenčními, mravními a občanskými dilematy a jak je nést. … Musíme se vymanit z mechanismů nejrůznějších totalit: konzumu, reklamy, médií. Musíme se vzepřít roli bezmocné součástky gigantického stroje. Musíme v sobě znovu najít hlubší odpovědnost za svět a hájit svobodné, kritické myšlení. Svoboda je pro společnost tím, čím je zdraví pro jednotlivce.
***
Z demokracie se stala demokratura, jak výstižně kdysi řekl Karel Kryl. Řešíme Palacha a neřešíme, co on chtěl řešit, nezměnili jsme se. „Společnost byla otřesena“, slyšíme dnes všude v médiích. Měla být probuzena, motivována a hlavně začít konat. To platí i dnes. Chtěl probudit svědomí národa k činům – dodnes neprobudil. Mluvíme o Palachovi už 50 let do všech detailů jeho života, ale vůbec nekonáme ve smyslu jeho výzvy a odkazu, natož aby se staly tím hlavním společenským tématem. Jenom mluvíme a odevzdaně vzpomínáme jako předem poražení. Není to poněkud málo? Svým dnešním chováním Jana Palacha a jeho následovníků hodni stále nejsme! Jen vzpomínání a truchlení nikdy nic nezměnilo, nenásledují-li činy!
Jen konstatovat známé už nestačí. Slova jsou stínem činů. Svět ovládla korupce, výroba pro výrobu a nemravy. Je lepší pokusit se zlepšit Západ než Čínu, která ohrožuje budováním své Hedvábné stezky už 2/3 obyvatelstva světa. Už to začíná pociťovat i Francie a ani Německo se neubrání sofistikovaně promyšlené strategii Číny, nebudou-li jeho politici a EU aktivně konat.
V demokratických zemích lidé ještě mohou, v Číně a Rusku to zatím není ani v dohledu.
Začínáme mít strach z blahobytu. Nakupujeme co nepotřebujeme, stavíme domy, bazény a přesto nejsme spokojeni. Neusmíváme se na sebe, nepomáháme si navzájem, nejsme schopni se spojit ve společném zájmu, závidíme. Zato narůstá počet exekucí, zadlužujeme se. To vše vede k rozpadu přirozené lidské komunikace. Jen ta dělá život skutečným životem, posiluje zdraví a pocit štěstí. Elektronická komunikace ho nemůže nikdy nehradit. Úměrně s tím upadají dobré mravy. Ohrožujeme tak nejenom sebe, ale i floru a faunu. Nedokážeme-li tento vývoj zastavit, dopadneme špatně.
Příroda vždy přežila a dokáže se zbavit toho, kdo ji ohrožuje a který přestal respektovat její neměnné zákony.
Jan Šinágl, 19.1.2019
* * *
Přísahu jsme nedodrželi, dluh zůstává
Nynější opulentní připomínky mě znepokojily. Hlavně kolovrátek téměř stejných projevů elity akademiků před mou fakultou; vzdor krátkosti až na rektora mdle recitovali z papíru a nedotkli se hlavního problému; že Palacha do roka a do dne zradila společnost, pro kterou se obětoval. Selhala podobně té mé v únoru 1948. Kladly se věnce jako dnes, přísahalo se jako dnes ostošest – a o pouhých osm let později podepsalo na deset tisíc českých umělců protest proti Chartě 77, kterou si ani nemohli přečíst. A to je hanba, která se přece může opakovat! Jen jediný, student, vyslovil podstatné: Přísahu jsme nedodrželi, dluh zůstává. Působilo to, jako by sem strážci národní paměti přišli z Marsu…
Pavel Kohout LN, 21.1.2019 – Tým, který se nebojí – Autoři Reportérů ČT nedostáli svému stálému heslu. Zmařili snahu opravit padesát let staré legendy.
* * *
Jan Palach nezapomínán, následných 25 sebeupálení zapomínáno!
Read more...