Vlevo president Václav Havel a Jan Šinágl (Knihovna Václava Havla v Praze, 17. listopad 2009). Vernisáž výstavy „Čečna konečné řešení“. Výstavu jsem nechal, po jejím zákazu v EP V Bruselu, přivést do České republiky a knihovně jí zapůjčil.
Za neochránění svobody slova občana státem obdržel stát 600.000,-Kč. Obdrží občan poděkování a odměnu za ochranu peněz státu v řádech desítek milionů korun?
Je na čase připomenout alespoň část svých mnohaletých aktivit ve prospěch svobody a demokracie rodné země. Nikdy mne prioritně nezajímaly osoby ať působily kdekoliv. Vždy na prvním místě bylo právo a spravedlnost. Využíval jsem a snažím se i nadále využívat svobodu slova, projevu a právo veřejnosti na informace v rámci Ústavy České republiky a Základní listiny práv a svobod.
Těší mne, že jsem pomohl ve spolupráci s dalšími občany zastavit dotace na MPO pro podezření v řádech desítek či stovek milionů korun, kdy dotace určené na rekultivaci krajiny po těžbě nerostných surovin skončily mnohdy zcela jinde a na jiný účel než byly určeny. Mé trestní oznámení PČR odložila pár řádky, aniž by vyšetřovala. MPO ve věci koná jak může. Bohužel má omezené kontrolní kapacity, ale už má první výsledky.
Škoda, že u nás zatím nemáme zákon, kterým by stát za upozornění občana mohl poděkovat a automaticky zaslal zákonem určenou procentovou částku ze zabránění škodám, aniž by se jí musel občan nedůstojně dožadovat. Zkuste ale oslovit „neuchopitelný, neoslovitelný a nekonkrétní“ stát? EU nedávno schválila novou směrnici o whistleblowerech na jejich podporu. Bude jen dobře, když budou lépe chráněni a tím více motivováni k upozorňování úřadů na podvody a krádeže, kdy jsme okrádáni všichni.
Druhá velká kauza se týká budovy Národního divadla THEMOS o jejíž historii natočil skvělý dokument režisér Jiří Krejčík st. „Národ v sobě“. Nepřekvapuje mne, že dokument není v iVysílání ČT dostupný (už několik dokumentů ČT zpřístupnila po mých žádostech. Asi bych se musel upsat. Nepochybně je mnoho dokumentů před veřejností utajených ačkoliv tomu nic nebrání). Tehdy jsme se snažili společně s panem režisérem Krejčíkem a ministrem kultury Pavlem Dostálem ND pomoci, kdy jsem zorganizoval i petici na pomoc ND. S panem režisérem jsem strávil dost času jak v jeho bytě v Dejvicích, tak před jeho skonem v nemocnici. Věděl toho hodně a umožnil mi lépe pochopit mnohé.
Ve věci budovy THEMOS proběhlo utajené zasedání vlády premiéra Bohuslava Sobotky na jaře 2016, která určila na dražbu 400 milionů korun. Světe div se, dražba na této částce takřka skončila, kdy už se ředitel ND pan Burian chystal jako dražebník volat na vládu, že 400 milionů nebude stačit… Samozřejmě že už nikdo „nepřihodil“ a budovu THEMOS ND vydražilo za cca čtyřnásobek nejnižší nabídky. Takže se někdo podělil o cca 300 milionů na účet nás všech!
PČR mé TO rychle odložila. Po získání zvukového záznamu dražby jsem věc předal NSZ Pavlu Zemanovi, následovalo přehazování „horkého bramboru“ mezi VSZ, MSZ, OSZ, kdy jsem musel neustále urgovat nečinnost SZ a PČR. Po třech letech opět začalo SZ policii dozorovat… Přitom je věc jasná: dle zvukového záznamu lze zjistit dražebníky, jejich identitu, firmy, majetek a možné napojení firem či jednotlivců na ČSSD, pokud je ovšem vůle…
Samozřejmě mám vše zadokumentované. Bohužel mi exekutor dne 26.11.2018 nezákonně zabavil všechny mé pracovní počítače, včetně bohatého archivu, kdy vypáčil zámky a odmítl počkat na můj návrat ze soudu v Mělníku. Naštěstí je většina dokumentů dohádatelná na www.siangl.cz vyjma probíhajících vyšetřování, kdy jsem dokumenty nemohl ještě zveřejnit.
Od té doby jsem nucen pracovat v nouzovém režimu. Poslední článek před pondělní „návštěvou“ byl tento nedělní - Promiňte, ale nyní se nepodepíšu, už zase mám strach…
Nyní jsem v situaci, kdy budu zřejmě nucen požádat stát o sociální podporu, abych neumřel hlady. Navíc mne exekutor nenávratně připravil o bohatý archiv za cca 30 let mé nezávislé práce zdarma za svobodu a demokracii. Data jsem měl zálohovaná, ale bohužel jsem ve spěchu nechal ležet poslední zálohu na zálohovacím disku u počítače. Exekutor odmítl výměnu za nový zálohovací disk stejného typu a ceny a vrátit mi data. Měly zřejmě pro něho či někoho větší cenu? Data dražit nelze, ale mnozí jistě přivítali, že zmizelo mnoho důkazů, bohatý archiv a svědectví mé mnohaleté práce pro rodnou zemi v zahraničí i doma.
Mohl jsem si data u exekutora jako laik přehrát. Až později mi technik sdělil, že v mém hlavním PC už všechna data při zálohování nebyla a stáhl jsem jen torzo, kde zůstalo nedůležité. To není náhoda, ale záměr, který naznačuje, že exekutor pracoval i pro někoho, kdo měl zájem o obsah mého bohatého archivu.
Je vskutku podivné, že při celkových nákladech – 600.000,-Kč pokut za svobodu slova a 200.000,-Kč exekutora, mi byly zabaveny všechny počítače za pár tisíc korun a rodinné památky, při zastavěném rodinném domě v ceně několika milionů korun, kdy daleko cennější věci v domě exekutora nezajímaly?!
Nikomu jsem nic nedlužil, o „dluh“ se postaral exekutor, který mi za soudem zakázanou svobodu slova udělil 6x pokutu 100.000,-Kč bez řádného zdůvodnění. Sarkasticky řečeno exekutor způsobil mé „dluhy“ a čím více jich „nadělal“ tím více na nich vydělá. Obrazně řečeno exekutor navyšuje dlužnou částku aby měl co největší zisk.
Odpovědné instituce už čtyři měsíce nekonají?! Kdyby exekuce a její provádění byla zcela v souladu se zákony, dávno by konaly a já neměl důvod podávat si stížnosti na MsP, ČEK, exekuční OS Beroun, jmenovací OS Praha-západ, ÚOOÚ a trestní oznámení na PČR za fyzické napadení exekutorem a krádeže pracovních prostředků.
Pokud je občan takto drakonicky trestán za svobodu slova, projevu a práva veřejnosti na informace, navíc důchodce, bez majetku a peněz, nelze vyloučit zločinné spolčení za účelem publikační a existenční likvidace angažovaného občana, jako by byl novodobým třídním nepřítelem. O mnoha kauzách s celospolečenským dopadem se dočtete pouze na tomto webu. To mi naštěstí ještě zakázáno není…
V ohrožení je i činnost obou spolků se sídlem v domě – Sodales Solonis z.s. a Sudetoněmecké krajanské sdružení v Čechách, na Moravě a ve Slezsku.
Jsem jediným občanem v zemi, kterému soud zakázal informovat o tom o čem informují hromadná média roky a co vědí miliony čtenářů - pod záminkou ochrany soukromí, které už ochránit nelze, protože je dlouhé roky široké veřejnosti známé, natož dobrou pověst, která už těžko může být horší a které žádné soudní rozhodnutí nemůže napravit.
Rodinný dům, pozemek a soukromé bankovní konto jsem měl blokovány od května 2017. Konto jsem proto nemohl používat ani zrušit, čímž mi byly účtovány poplatky 250,-Kč měsíčně za nepoužívání. Škoda, že nejsem politická strana, ke které mnohdy mají „nezávislé“ soudy jiný přístup než k bezmocnému občanu bez moci – viz kauza JUDr. Zdeňka Altnera (jako jediný jsem zveřejňoval jeho tiskové zprávy).
ČSSD je také bez peněz a pravomocné rozhodnutí soudu zaplatit přes 300 milionů korun potomkům dr. Altnera může zaplatit jen prodejem Lidového domu, který pro ČSSD zachránil dr. Altner. Nejvyšší soud ČR se ČSSD zastává jako chudé strany. Na rozdíl od mého domu, Lidový dům není exekučně zastaven. Mimochodem mne dr. Altner požádal o pomoc při „návštěvě“ několika zástupců exekutora v jeho kanceláři. Oblepili nálepkami „exekučně zabaveno“ co mohli. Netroufli si nic odnést poté co jsem jejich „návštěvu“ zdokumentoval fotograficky a na zvukovém záznamu – na konci se mi skoro omlouvali. Byli si dobře vědomi na čem se podílejí… Stejně tak by si neodnesl zástupce exekutora mé pracovní počítače, kdybych byl přítomen a kdy si byl jist, že nejsem doma…
Mimochodem ze zákona pořízené video z „návštěvy“ soudního vykonavatele v mém domě mi nebylo dovoleno shlédnout jako účastníkovi exekučního řízení. Není ani na seznamu dokumentů exekutora o deseti stránkách…
Nelze prohlásit exekuci a její průběh za zákonnou a není odvahy prohlásit vše za nezákonné, v rozporu s dobrými mravy Ústavou ČR a ZLPS. Chybí odvaha odpovědných k osobnímu rozhodnutí, když není možné zbavit se osobní odpovědnost jejím přenesením na zákony. V tomto žijeme občané, takový Absurdistán by nevymyslel ani Franz Kafka. Ten by o této exekuci určitě napsal…
Za vším stojí osoba, která v minulosti zpronevěřila cca 500 milionů korun, dnes je v exekuci přes 20 milionů korun, její syn byl loni v kauze daňových podvodů s pohonnými hmotami nepravomocně odsouzen na 8 let nepodmíněně, jeho tchán na 10 let nepodmíněně. Anonymizovaný rozsudek o 250 stránkách jsem obdržel až takřka po roce. Zatím ho nemohu zveřejnit, abych neriskoval další 100.000,-Kč pokutu od exekutora, protože mi i o tom KS Praha svým předběžným opatřením zakázal psát (na ostatní média stačila vytvořená atmosféra strachu). Kauza zajímala některá média jen první den soudního jednání, o rozsudku mlčela všechna hlavní média, ačkoliv byla v den vynesení rozsudku MS Praha jeho tiskovou mluvčí informována. Z nakradených peněz zbylo jistě dost na drahé advokáty, aby se soud táhl dlouhé roky a dost možná i nakonec stát byl žalován za neúnosnou délku soudního řízení s požadavkem náhrady škody…
Viníci byli usvědčeni, ale kam se poděla většina miliardového majetku soud neřešil. Někdo ho musí vlastnit, odsouzení to nejsou…
PČR jsem pomáhal při vyšetřování. Jako jedinému z řad veřejnosti a médií mi bylo v první den soudního procesu zakázáno soudkyní pořizovat zvukový záznam na přání obhájců žalovaných, abych prý zveřejněním „neohrozil“ výpovědi budoucích svědků, ačkoliv jsem zaručil, že zvukový záznam nezveřejním? Jednání bylo kvůli tomu na půl hodiny přerušeno.
Ústavní soud mé stížnosti nevyhověl, ani nevysvětlil, kde má jistotu, že se svědci z průběhu soudního jednání nic nedozví zákazem pouze jednomu člověku, když si nahrával kde kdo a ne každý zákonné pokyny pro pořizování zvukového záznamu, jak ukládá zákon o soudech a soudcích § 6, respektoval?!
Připomínám, soud může zakázat při veřejném jednání pořizování fotografií, videa, rozhlasového a televizního přenosu. Zvukový záznam pouze bere na vědomí. Zájemce musí pořizování zvukového záznamu soudu jen ústně oznámit. Pokud by chtěl soud zvukový záznam zakázat, musí prohlásit jednání za neveřejné a zdůvodnit dle zákona – mladiství, zdravotní stav, obchodní tajemství a utajované skutečnosti.
Ústavního soud, sp. zn. II.ÚS 2672/07, ze dne 14.02.2008, tak svůj nález o 8 let později ignoroval, resp. popřel a dopustil se tak také svévole: „Přítomnost veřejnosti ať už osobní či skrze obrazový či zvukový přenos nebo záznam, nelze jednoduše či automaticky odmítat či vylučovat bez toho, že by k tomu byl relevantní důvod, protože jinak se jedná o svévoli.“
Ono podivné společenství na mne podalo první žalobu v „hodnotě“ 3.650.000,-Kč, kterou jsem v roce 2011 u KS Praha (JUDr. Vojtěch Cepl ml.) jasně vyhrál. Dr. Cepl dnes soudí u KS ÚnL, poté co soudil při přítomnosti televizních kamer tzv. „justiční mafii“. Dnes se žaloba opět vrátila na začátek. Jednání nebylo nařízeno, čekám na rozhodnutí o přidělení právního zástupce ex offo…
Druhá žaloba prakticky na totéž už byla „jen“ na 2.300.000,-Kč (OS Beroun JUDr. Markéta Švarcová). Tu už jsem bez právníka v prvním kole prohrál. K OS Beroun dorazila loni v prosinci v pořadí třetí žaloba, tentokrát už jen na 300.000,-Kč. Jednání ještě nebylo nařízeno…
Alespoň ve věci exekuce, porušující Ústavu ČR, mi OS Beroun „odpustil“ poplatky a přidělil právního zástupce ex offo…
Dnešní média, ač o mé kauze informována, dosud mlčí. Už zdaleka nejde jen o mne! Zemi začíná ovládat opět strach v různých formách. Strach vždy usnadňuje manipulaci a umožňuje vládu zla. Měli bychom se tomu společně postavit jako „žluté vesty“ ve Francie a donutit odpovědné konat. Jeden milion lidí v exekuci už je vážný problém, ohrožující zemi a její budoucnost!
Pomáhal jsem i při vyšetřování a dával podněty PČR v dalších kauzách, ale o těch snad někdy příště, v lepších časech, kdy svoboda slova, projevu a právo veřejnosti na informace nebudou trestány…
Ve Švýcarsku na mne nebylo za 20 let podáno ani jedno trestní oznámení, ani jedna žaloba, zato v České republice pomalu nestačím chodit na policii a soudy. Něco na přísloví „mít čisté svědomí jako holubice a být opatrný jako had“ asi bude…
Jsem stíhán za svobodu slova, ale fakticky pronásledován a likvidován komunistickými soudci v justici, ať už přímo či nepřímo, jako novodobý třídní nepřítel.
Soud demokratické země upřednostňuje ochranu soukromí a pověsti veřejně známých osob zákazem jednotlivci informovat o informacích veřejně známých milionům lidí roky z jiných médií, tedy o žádnou ochranu se nemůže jednat – není co chránit a uchránit! Jedná se o cenzuru zakázanou Ústavou ČR, kdy roli censora převzal exekutor. Ten je v podstatě zákonem chráněn i když se prokazatelně dopouští zločinné činnosti, kdy své neuvěřitelné pravomoci nekontrovatelně a nepotrestatelně zneužívá. Je nad zákonem, nikým a ničím neohrožován. Není divu, že se mezi exekutory nalézají i zločinci, kteří by jinde dávno skončili ve vězení. Likvidují nemálo slušných a poctivých lidí, včetně podnikatelů, kteří na rozdíl od nich společnosti prospívali a následně se stávají obrovskou finanční zátěží státu! To, že exekutor může trestat i děti za nezaplacení pokut když dospějí v mnohonásobné výši, je už vrchol amorálnosti. Takový člověk si přestává vážit státu v němž žije a místo prospěšného občana se z něho může stát člověk, který za nezaplacenou částku v řádech stokorun bude stát nás všechny miliony!
Zlo nikdy nespí, ale život je o naději a stojí za to snažit se přispívat k jejímu naplnění, aby se nám všem lépe žilo a dýchalo!
Jan Šinágl, 20.3.2019
* * *
Političtí disidenti 21. století, část 12: Jan Šinágl
Švýcarské podněty nejen pro český veřejný prostor
* * *
Jak se stát bohatým podnikatelem okrádáním lidí v exekuci!
* * *
Stav mého exekučního řízení, aneb o neodpovědnosti odpovědných a neschopnosti konat
Read more...