„Pokrok bude iluzí do té doby, dokud se lidé nebudou chovat lidsky.“ Jan Petránek
Přestali jsme skutečně žít plnohodnotný život, jen „hodnotně“ existujeme. Blahobyt považujeme za ten „pravý“ život. Považujeme „mít a vlastnit“ za hlavní smysl a cíl života. Šťastné nás to přesto nečinní – neusmíváme se, závidíme si, neznáme sousedy, pomlouváme, nenavštěvujeme se, radost z úspěchu druhých nesdílíme, stále se za něčím ženeme a ne a ne toho dosáhnout…
Základem všeho je přirozená, lidská komunikace. Elektronická ji nikdy nemůže nahradit. Stále více se díváme na život přes různé „krabičky“, které nás oddalují od přirozeného způsobu života, manipulují s námi aniž tušíme, našimi životy a myšlením. Skutečný život nám tak nenávratně, zbytečně uniká a s ním i přirozená spokojenost, radost i zdraví. Ovládá nás majetek, místo aby nám sloužil a umožňoval tvořit nemateriální hodnoty. Bez nich dříve či později následuje chaos a bída.
Mobil je technicky úžasné zařízení. To ovšem měli k dispozici před mnoha lety tajné služby a další mocenské struktury. Otázkou je co mají dnes k dispozici a k čemu všemu to používají? K naplnění Orwellovi předpovědi nemusíme být tak vzdáleni. Boha tak může nahradit pozemský, který bude ovládat a řídit své „ovečky“ pomocí sociálních sítí. Že se to stává realitou vidíme stále více kolem sebe. Zvykáme si na nepřirozené chování jako na přirozené. Technika nás ovládá stále více, místo aby nám sloužila. Kamery jsou pomalu na každém kroku, počítače kontrolují kde co a kde koho. Tisíce zbytečných zákonů a nařízení nahrazují zdravý rozum, nikdo není za nic odpovědný. Dojdeme tak daleko, že budeme chodit všichni v maskách, abychom ochránili své soukromí? Nejvyšší čas se začít aktivně bránit stále větší nepřirozenosti našeho života, chování a jednání. Doplatíme na to všichni, budeme-li jen čekat. Lepší už skončilo, čeká nás horší a je třeba zabránit nejhoršímu. To nepůjde bez výměn neschopných, jejichž jediná schopnost je často jen získat místo, mít se dobře a sloužit především sobě.
Zkusme si představit, že by najednou nešel elektrický proud, nefungoval internet, nebyly v provozu supermarkety, nemocnice, nefungovaly banky, či nebylo kde a co tankovat apod.? Uvědomili bychom si okamžitě naši smrtelnou závislost a bezmocnost. Mnozí by možná ze zoufalství páchali i sebevraždy… Na druhé straně by např. australský či africký domorodec žádný problém neměl, protože vše co potřebuje k životu by našel v přírodě kolem sebe, navíc v tak stále ještě krásné zemi.
Český sedlák by si také poradil jako tomu bylo po dlouhé generace. Znal cenu půdy a přírody a uživil by snadno celou zemi. Dnes už dávno soběstační nejsme a sedláci od stavu českého zemědělství a krajiny musí být v nebi zděšeni z takového nerozumu, lépe řečeno zločinu…
Vypněme mobily, komunikujme přirozeně, spontánně, upřímně, usmívejme se, nemluvme jen o nemocech a starostech. Nejsou nezajímaví lidé. Kolem nás jsou denně tisíce zajímavých příběhů, které se dozvíte, rozšíříte, nebo vzniknou zcela nové, pokud druhé oslovíte jako člověk člověka. Všední den bude náhle zcela jiný, bohatší a budete se cítit mnohem lépe. Navíc to nic nestojí a čas dostane zcela jinou dimenzi. Získáte mnohem více než tušíte a nakonec i čas. Ten je vždy relativní. Plyne v závislosti na hodnotě okamžiků, které tvoří přítomnost.
Naučme se žít plnou přítomností. Život nic jiného není než neustále žitá přítomnost, která určuje kvalitu naší minulosti i budoucnosti. Pouze dnešek můžeme změnit. Neustále myslet na to co bylo, bude, mohlo být, snižuje kvalitu přítomnosti a tím zhoršuje kvalitu našich životů. Učme se od malých dětí, které tuto schopnost ještě neztratily.
Na našich letních dětských táborech je velmi oblíbené zpívání a večerní čtení či vyprávění o kterém děti doma s nadšením vyprávějí. Říkám rodičům „A co vám brání dělat podobné večery doma?“ Podmínkou je, že vypneme televizi, rádio, mobily a věnujeme se pouze jediné činnosti. Kouzlo okamžiku zafunguje stejně spolehlivě jako na táboře, byť vás bude méně a bude možná chybět obloha s hvězdami.
Můžeme takové večery dělat i se sousedy a nerozčilovat se věčně nad programem televizí, které dekultivaci společnosti podporují a prohlubují nevkusem a podbízivostí. Udělejme si program sami! Chce to jen méně pohodlnosti a trochu se přemoci. Budeme sami překvapeni, jak se dá bohatě prožít večer. Každý bude jiný a obohacující s novými příběhy, které začnou žít svůj život. Pouhým prázdným konzumem bychom se o mnoho nelišili od zvířat, byť i ony nám mohou být v mnohém příkladem.
Hezké večery, dnešní Den Štěstí a nadějeplné jaro:-)
Jan Šinágl, 20.3.2019
Read more...