Výročí bylo připomenuto v květnovém vydání Zpravodaje města Žebráku na dvou stránkách. To bylo vše… Na památku slavné tradice Sokola Žebrák uvádím 
ukázku z Ročníkové prezentační písemné práce z dějepisu „Život Otakara Volmana a osudy jeho továrny v Žebráku“ jeho pravnučky Petry Braunové, jako studentky SPgŠ v Berouně (str. 33.).
V tělocvičné jednotě Sokol v Žebráku působil již jako dorostenec a postupně zastával všechny funkce. Zejména byl dlouholetým starostou. V roce 1926 založil v Sokole biograf. I když se setkal s opozicí, která se obávala finančního zatížení Jednoty. Proto převzal záruku za eventuální ztráty, kdyby biograf neprosperoval. Věnoval sem i menší aparaturu. V poslední době roku 1948 byl pověřen funkcí vzdělavatele.
7.října 1948 však Otakar Volman obdržel dopis od Tělocvičné jednoty Žebrák, kde se píše: „Bratře, na návrh vyšetřovací sokolské subkomise v Žebráce usnesla se okresní sokolská komise při OAV NF (Okresní akční výbor národní fronty) v Hořovicích, abychom Tě vyloučili ze sokolských řad“. Důvody: „Nemůže býti záruka kladného postoje k lidově – demokratické republice; konals hostiny pro přední funkcionáře fašistické strany“.
Předseda vyšetřovací sokolské subkomise v Žebráce Oldřich Závora sdělil na mimořádné výborové schůzi ze dne 6. října t.r., že „může dosvědčující důkazy předložiti na požádání, což může býti i svědecky dosvědčeno. Odvolání: do 8 dnů u okresní sokolské komise při OAV NF v Hořovicích. Děkujeme Ti za veškerou práci, kterou si vykonal pro SOKOL a zdravíme Tě sokolským NAZDAR!“
Otakar Volman obratem odpověděl: „Odvolávám se na vyloučení mého členství ze Sokola a podávám následující důvody.
- Před světovou válkou nepracoval jsem nikdy politicky, ani veřejných projevů se nezúčastnil, nýbrž věnoval se práci vyžadující píle k vybudování závodu.
- Generála Gajdu jsem neznal. V roce 1929, téměř před 20 léty, kdy projížděl skrz Žebrák, byl navštíviti s jeho manželkou ruského původu moji švagrovou rodem z hranic ruskopolských, jejichž seznámení bylo v pražském divadle. Přikládám doklad mého proslovu k brancům v době návštěvy generála Gajdy, který svědčí o mém národním smýšlení. Rovněž přikládám k nahlédnutí poděkovací přípis pana Václava Pacovského, nynějšího předsedy místního národního výboru v Žebráku, kterým doznává můj čestný úřad starosty na podkladě jednomyslné volby politických stran, včetně komunistické.
- Za protektorátu chránil jsem naše zaměstnance před povoláním na práci do Říše a v krajním případě nebezpečí použil své známosti v Berounské nemocnici doručeným dopisem na p. Dr. Vl. Rybáčka se žádostí, aby je uznal neschopnými ku požadovaným pracím. Na důkaz toho byli zaměstnanci B. Patera a Jiří Spurný ušetřeni nařízené výzvy. Válečnou práci jsem sabotoval. Předkládám 3 dopisy a 2 telegramy k nahlédnutí.
- Za revoluce a únorových událostí byl jsem ponechán v závodě, nebylo námitek osobních ani majetkových.
- Měl jsem volební právo.
- V Sokole jsem činným počínaje dorostencem a zastával jsem postupně všechny funkce v jednotě. V poslední době vykonával jsem funkci vzdělavatele na podkladě pokynů Č.O.S., jimiž se šíří znalosti sokolství, mravní a duševní, výchova členstva, dorostu a žactva, které dává dnešek.“
Spolu s tímto dopisem zaslal komisi 5 příloh.
- listopadu mu bylo odpovězeno: „Okresní sokolská organizace v Hořovicích ověřila si důvody, pro které jste byl vyloučen z tělocvičné jednoty Sokol v Žebráce a usnesla se jednomyslně dne 8.11.1948 Vaše odvolání zamítnouti. Toto rozhodnutí, že se Vaše odvolání zamítá, jest konečné a další odvolání nepřípustné.“
Tak se tedy „Bratři“ pomstili svému věrnému a dlouholetému členovi.
* * *
P.S.
„Sokol“ Oldřich Závora se později stal referentem pro zemědělství na OV KSČ v Berouně a samozřejmě i členem KSČ. Jezdil po polích na motorce a kontroloval jak zemědělci pracují v JZD. Pamatuji ho jak chodil s obnošenou koženou taškou do práce (bydlel přímo u tenisových dvorců na Vápenicích, kde jsem hrál tenis). Moc nekomunikoval, jenom odpovídal na pozdrav… Byl to jednoduchý člověk, jaké doba potřebovala. Malí lidé nastupovali na místa velkých. Podle toho jsme také dopadli a dopadáme. Ještě dlouho se budeme tohoto komunistického dědictví zbavovat. Bez pomoci vyspělejších a silnějších to nedokážeme. Bez skutečné elity jsme schopni dobrovolně zničit sami sebe. Malé země si svých elit váží. Dobře ví, že když ji ztratí, nemusí ji už nahradit jako to dokážou velké země.
Na fotografii vlevo je Otakar Volman při pobytu v lázních Luhačovice v letech 1947 a 1948?
Dne 29.6.2019 uplyne 10 let, co kdysi slavná továrna na obráběcí stroje Volman (později TOS Žebrák, INTOS Žebrák) nadobro odešla do dějin královského komorního města Žebráku. Způsobem, který lze nazvat největším zločinem v jeho dějinách spáchaném na městu. Stejného dne vyjde na www.sinagl.cz článek na památku firmy Volman. Budete si moci přečíst celou prezentační práci pravnučky Otakara Volmana, knihu Volman, vydanou v roce 1940 ke 30.výročí založení firmy a seznámit se s mnoha zajímavými dokumenty z doby tzv. „privatizace“, poskytnuté MF ČR.
Jan Šinágl, 17.6.2019
P.S.
Vyšlo v Podbrdských novinách 13/2019 - 26.6.2019
* * *
Read more...