Prof. Pavko: „Kdo chce jít dopředu, musí se také podívat dozadu, aby tu cestu spíš našel.“ 
(Vpravo příspěvek pana Petra Růžičky, dlouholetého zaměstnance firmy, který rozvěsil po nástěnkách v Žebráku a přepis, který mi byl doručen do poštovní schránky. Je předsedou MO KSČM, takže i z tohoto pohledu je třeba hodnotit jeho příspěvek. Níže článek ze Zpravodaje města Žebráku - 7/2019, kde byl zveřejněn, ale upraven a zkrácen. Mimochodem v Delitzsch u Lipska ve SRN, kde udržoval TC Žebrák skoro 40 let sportovní přátelství s místním tenisovým klubem, také hrozilo zavření místní továrny na opravu lokomotiv. Dělníci také protestovali, ale za firmu. Existuje dodnes. J.Š.)Dne 29.6.2009 bylo dělníkům oznámeno, že firma končí. Informuji především ve jménu památky rodiny Volmanů, zakladatele firmy Františka Volmana a jeho synů Františka, Otakara a Josefa. Josef Volman vlastnil i pozdější TOS Čelákovice. Okupaci snášel velmi těžce, podporoval finančně i materiálně rodiny zatčených členů ilegálního odboje. Ukrýval také ve svém podniku část knihovny a archívu T. G. Masaryka. Z četných písemných pramenů je patrné, že Volman byl pro město opravdovým mecenášem, podporoval místní spolky, dobročinné i kulturní aktivity i výstavbu bytů pro své zaměstnance. Firma dávala práci po generace většině občanům královského komorního města Žebráku. Ani po 147 letech nenajdete, vyjma rodinné hrobky, místo, které by jedny z největších osobností města, především Otakara Volmana, připomínalo. Žádná pamětní deska, žádná ulice či náměstí se jménem Volman. Nepochybuji, nebýt roku 1948, byla by dnes firma VOLMAN světoznámá, s bohatým kulturním a sportovním životem města připomínajícího baťovský Zlín. Poslední majitel firmy Josef Volman, byl nazýván žebráckým Baťou. Kolik takových zločinů se událo po celé zemi po roce 1989, podobně jako po roce 1948? Kde mohla naše země dnes být, kdyby neztratila podnikatelskou a společenskou elitu, kterou nám záviděl celý svět…
Obdržel jsem od MF ČR kompletní dokumenty o privatizaci firmy o 640 stránkách. O tom napíši později po podrobném prostudování a rozhovory s pamětníky. S posledním ředitelem a majitelem ing. Václavem Moulisem jsem před dvěma dny hovořil 2 ½ hod. Byla to „divoká“ doba. Samozřejmě se objevilo mnoho spekulací a podezření, kdy najít pravdu není snadné, resp. se k ní pokusit přiblížit. Vyžaduje to nemalé časové nasazení. Uvítám případné doplňující informace od pamětníků, či jejich komentáře k tomuto článku, nebo jejich vzpomínky z doby privatizace.
Dnes připomenu historii firmy naskenovanou knihou VOLMAN, vydanou v roce 1940 k jejímu 30.výročí založení. Byla to skutečně světová firma. Druhým připomenutím je „Ročníková prezentační písemná práce z dějepisu Život Otakara Volmana a osudy jeho továrny v Žebráku“ jeho pravnučky Petry Braunové, jako studentky SPgŠ v Berouně z roku 2004.
Nemohu nevzpomenout mého tátu, který byl obchodním náměstkem v TOSu Žebrák, odmítl spolupráci s StB a byl na hodinu vyhozen. Máma ho z kanceláře následovala, skončila v lakovně. Zachránila tak alespoň podnikový byt, ale už ne své zdraví… Více k tématu v mém životopise.
Dnes TOS Žebrák a jeho bývalou slávu, připomíná už jen malá opravárna složená z bývalých zaměstnanců. Tosáci měli skvělou odbornou
pověst. Na druhé straně se tvrdilo, že vedení KSČ v továrně bylo považováno za nejhloupější na okrese…
Přikládám i letecký snímek areálu firmy z roku 1935 s vilou, parkem a fontánou (vlastním zahradníkem) a fotografii vily dnes, symbolické…
Jan Šinágl, 29.6.2019
* * *
Otakar Volman ze Žebráku *6.8.1878 † 30.8.1964
Dnes před 133 lety se narodil „žebrácký Baťa“ Josef Volman
Read more...