Statečná výjimečná žena s výjimečným charakterem, která patřila k těm málo lidem ochotným obětovat vše pro zemi ve víře, že bude líp…
Věra Čáslavská by stejně i dnes aktivně pokračovala v práci za nápravu nešvarů v naší společnosti – nemohla by jinak. Pouze kritizovat a nekonat neuměla. Byla to její přirozenost sloužit druhým. Bylo mi ctí paní Věru moci smět doprovázet v posledních letech jejího života na různých akcích, často jako jedinému (např. na velvyslanectví Japonska, či uctění památky Jan Palacha japonským ministrem zahraničí). Bylo smutné, že na našich letních táborech už děti její jméno neznaly, dokonce ani mladé gymnastky, ale našli se některá děvčata i chlapci. Ty ode mne obdrželi pohlednice s fotografií, úspěchy a podpisem paní Věry. Kdysi mi je věnovala jako kdyby tušila, že skončí tam kde mají. Samozřejmě, že příběh Věry Čáslavské byl také jedním, které jsem při večerním čtení a vyprávění dětem vyprávěl. Ani nedutaly. Nakonec spontánně zatleskaly, jako kdyby paní Věra vyhrála další zlatou medaili… Za své slzy jsem se nestyděl.
Je něco hodně špatného, když země své hrdiny zapomíná a nové generace je neznají… Riskuje, že je nebude mít až je bude opět potřebovat! J.Š.
Read more...