Před 30 lety jsem se kanonizace zúčastnil. Nezapomenutelný zážitek, kdy v okamžiku svatořečení jsem pocítil něco co nikdy v životě. Bude 30.výročí svatořečení patronky naší země opět předzvěstí velkých změn? 
Připomínám, že sv. Anežka Česká byla zobrazena na padesátikorunové bankovce. Byla nahrazena kovovou mincí. Na kovové padesátikoruně se už neobjevila… Nikdo neprotestoval… Z oběživa sv. Anežka Česká zmizela, ale v našich srdcích zůstala. Věřme, že takových srdcí je stále dost, aby pomohly navázat na odkaz Listopadu 89 a jeho myšlenky byly konečně uváděny v život.
* * *
„Univerzity, které se honosí tím, že vychovávají elitu, ji vychovávají okrajově, pokud vůbec, a vždy až v postgraduálním studiu. Elitou totiž nemůže být 28 nebo 35 % populace. Elita jsou 2 až 3 % z populace a prvořadých je tak 
6 %.“
„Problém upadající rozumnosti a těžký pokles kvality myšlení je zastírán jednak dostatečným počtem mimořádných výkonů a hlavně triumfálním postupem vědy. V celku však zvláště evropská společnost degeneruje, což je ještě podepřeno nechutí inteligence k potřebné reprodukci.“
Petr Piťha v přednášce „Velká iluze českého školství“, přednesené 2. dubna 2008 na zahájení Pedagogických dnů na Univerzitě Hradec Králové.
Jan Šinágl, 15.9.2019
* * *
Svatý Hostýn 7.9.2019: Skvělé kázání kardinála Dominika Duky
* * *
Řím, 16.11.1989 – ta dáma po mé levici je herečka Sylva Langová, přijela tehdy z Londýna. Velká osobnost a dáma s velkým charisma. Hovořila i když mlčela… Škoda, že tak nádherní lidé museli naši zemi opustit – bez svobody by nemohli žít. Tentokrát už paní Sylva do Říma nepřijede, zemřela v roce 2010… J.Š.
Komentáře
Jsou to jistě hezká slova o ženě Anně Přemyslovně, která může byt příkladem všem. Může, ale už není. Tehdy před třiceti lety stát povolil dokonce vydání padesátikorunov é bankovky s její podobou. Těšilo nás to, připomínala se všem. Skoro každý den, jsme ji "měli v rukách" a svými ušlechtilými myšlenkami a činy se nám stále připomínala. A teď je pryč. Zbyla po ní malá nenápadná soška u poslanecké sněmovny. Zmizela tak pro veřejnost jako sochy západních státníků, W. Churchilla a prezidenta W. Wilsona, které měly stát na místech kudy chodí veřejnost. ale nestojí. Jsou odsunuty do míst kam veřejnost nechodí, takže už nám nepřipomínají své příkladné činy, i dobré povahové vlastnosti. Premiér Churchill stojí zcela vzadu ve tmavém koutě parku na svém náměstí ačkoliv měl stát na piedestalu u Seifertovy třídy, na který klepala premiérka Thacherová s Václavem Klausem v roce 1996 při návštěvě Prahy. Stojí ve tmavém koutě osázen stromy které když olistí socha pro náhodného chodce mizí. Podobně dopadla i socha presidenta W. Wilsona, která měla stát před Hlavním nádražím, aby dostalo opět jeho jméno jako za první republiky. Nestalo se tak. Nádraží se opět jmenuje jako za protektorátu Böhmen und Mähren, Hlavní a president W. Wilson, který uznal a vyhlásil naši samostatnost za
přítomnosti T.G.Masaryka a generála Rastislava Štefánika, stojí zcela vzadu parku aniž si lidé jeho přítomností mohou připomenout zrod naší samostatnosti. A tak všichni tito tři příkladní lidé jsou odsunuti do míst kam mimo přímého zájemce nikdo nepřijde. A ti co jejich zásluhy znají stárnou a mladí? Mladí si už ani nevzpomenou na prezidenta Ronalda Reagana, který měl zásadní vliv na rozpad Sovětského svazu i pád komunismu. Má v části zapadlé uličky Zikmunda Wintra v Dejvicích, kudy projde pár chodců, tři plechové štítky se jménem, zatím co v některých státech východní Evropy stojí jeho bronzové sochy v nadživotní velikosti na hlavní třídě. Zapomínáme všichni, to ano, ale někdo se snaží, abychom zapomínali pouze na ty o které jim jde. Zatímco o sochu maršála Koněva, který našel Prahu skoro osvobozenou se svádí "boj", jako kdyby pomník ruských vojáků, kteří obětovali životy nebyl důležitější nežli temný charakter ruského maršála.
K.Mrzílek
RSS informační kanál komentářů k tomuto článku.