Zase jednou proběhla mediální smršť, tentokrát na téma péče o staré a nemocné lidi. Samozřejmě mediálně „zabrala“. Byly osloveny pudy a emoce, usnadňující manipulaci. Očekávaný výsledek se dostavil - návštěvnost serverů, kritika nelidských pečovatelů apod. Že se jedná o daleko složitější společenský problém se samozřejmě neprobírá, přitom urychleně mělo, protože se problém bude jednou týkat i většiny z nás.
Nepochybuji, že většina ošetřujícího personálů chce dělat svoji práci co nejlépe. Kdo z nás by dokázal dennodenně se starat s „úsměvem a láskou“ o lidi nezvládají už ani základní lidské potřeby, často se začínající demencí. Samozřejmě, že někdy ujedou nervy. To podobné reportáže neřeší. Jsou jednostranné. K objektivitě a pravdě mají hodně daleko.
Proč si starých lidí v chudých zemí lidé váží a v bohatých jsou považováni pomalu za nepotřebný odpad? Např. v Praze se polovina uren v pohřebních ústavech ani nevyzvedává?! Staří lidé nesou v sobě nezaplatitelné bohatství, zkušenosti a moudrost. Naše společnost je vůbec nevyužívá – upřednostňuje mládí, konzum a zisk. Něco je hodně špatně. Měli bychom se učit právě od starších generací, které mají zkušenosti a které my ještě nemůžeme mít.
Byl jsem 22.listopadu v Kafírně Bárka v Točníku na promítnutí dvou dílů dokumentu „Moje století“ a následnou besedou s režisérkou Theodorou Remundovou (dcera Ivy Janžurové) a Klárou Formanovou (z příbuzenstva Miloše Formana). Mozaika příběhů 25 stoletých Čechů, Moravanů a Slováků ve století naší republiky byla úchvatná, stejně jako jejich, často velmi vtipné a duchaplné postřehy jako by jim vůbec nebylo 100 let. Naštěstí jsou oba díly ke shlédnutí v iVysílání ČT a mohu je jen doporučit. Po jejich shlédnutí budete velmi obohaceni o něco, co si v žádném supermarketu nikdy nekoupíte a co se „nakupuje“ pouze v bohatě prožitém, dlouhém životě – první díl 1918-1945 a druhý díl 1945-2018.
Dějiny by nás měly zajímat, učí nás moudrosti, pokud je neznáme, chováme se nemoudře. Moudrosti nám mohou předávat právě i staří lidé. Národy, které toto bohatství umí využívat, jsou duchovně a morálně vyspělejší. U nás se díváme na staré lidi často jako na „nepotřebný odpad“. Nedivme se proto, že jsme zavaleni „odpadem“ v nejrůznějších formách a divíme se stále stejnému, neochotni se poučit a myslet si, že vše víme sami nejlépe.
„Ten, kdo ví a neví, že ví, spí. Probuďte ho.
Ten, kdo neví a ví, že neví, je prostý. Poučte ho.
Ten, kdo neví a neví, že neví, je hloupý. Vyhněte se mu.
Ten, kdo ví a ví, že ví, je moudrý. Následujte ho.”
Arabské přísloví.
Jan Šinágl, 2.12.2019
Read more...