Aleš Zlámal: „Vzpomínám na Česťu z dob, kdy ještě pracoval ve Zlíně na interní klinice Baťovy nemocnice. Vskutku svérázný, ale konsistentní, byla s ním opravdu velká legrace. Když byly v roce 1978 volby do Národního 
shromáždění, ostentativně zavolal fotoreportéry, otevřel ve volební místnosti okno a vyhazoval postupně všechny volební lístky, kde byli jen samí členové KSČ. Dva roky poté ho doslova prosil předseda ONV Luboš Kubiš, aby se choval při jiných volbách „slušně“ – Čestmír si svůj osvědčený postup s úsměvem zopakoval, jak jinak, než před televizním kameramanem. Rozhovor však poskytl pouze redaktorovi rakouské televizní společnosti. Čest jeho památce.“
Helena Frankenbergerová: „Je mi to moc líto. Takoví lidé by zde měli být věčně."
Občan a politik, jakých se rodí málo…
* * *
„Já jsem ráno ženě řekl, to je historie. To je historie a já ji chci vidět. Já ji chci vidět, a tak jsem jel stopem kolem těch kolon, kolem těch kolon jsem se dostal do Prahy. Vrátil jsem se domů asi za týden a měl jsem
čtyřicítky. Měl jsem čtyřicítky a ještě na Staroměstským mě chtěli Rusáci zastřelit. Já jsem z toho měl šok. Já jsem s nima debatil. Taky v tom osmašedesátým jsem chodil v Praze na ty demonstrace a zase jsem měl krásnou příležitost vidět, o čem jsme. Když se objevil nějaký policajt, tak všichni utekli. Všichni utekli a já jsem tam zůstával, já jsem odmítal utíkat.“
„Vylezl jsem na kašnu a řekl jsem: ‚Telčáci, málokteré generaci se dostane toho štěstí, že může ovlivnit svůj osud. Že může promluvit do svého osudu, nám se toho štěstí dostalo!‘ Já jsem řekl: ‚Proboha, kdo jste tady slušnej člověk, vylezte a vezměte odpovědnost za svoje městečko. Jestliže to neuděláte, až přejdou city a vášně, vylezou znovu ti hajzli a vy budete zase nadávat doma nebo v hospodě.‘ Ještě tenkrát jsem jim tam odcitoval Lenina.“
„Měl jsem šanci vidět, jak ta politika tady funguje. Tady to žádná pravice a levice nebyla. Tady to bylo v podstatě na samým začátku. Tady byla prostě ta dramaturgie připravená. My, i když jsme v té sněmovně poměrně
demokraticky hlasovali, tak jsme stejně neměli šanci. Protože to schéma těch politických stran na samém začátku sestavili tak, že jich bylo víc. Prostě když přišlo na hlasování o důležitých věcech, tak jich bylo víc. Jediné, co se vymklo tomu schématu, co zase nikdo mimo mě nikdy neřekl, byla ta česká ústava. Česká ústava, tak jak je, jaká je, by nikdy neměla šanci projít.“
* * *
„Nakonec nejde o toho, kdo kritizuje, ani o toho, kdo poukazuje na to, jak silák klopýtl, nebo kde mohl dělník udělat svou práci ještě lépe. Čest a zásluhy patří tomu, kdo je ve skutečnosti v aréně, jehož tvář je zničená prachem, potem a krví. Tomu, kdo o něco statečně usiluje, kdo chybuje a znovu a znovu nedosahuje svého cíle, komu je vlastní velké nadšení a velká oddanost, kdo sám sebe vydá pro dobrou věc. Tomu, kdo v tom lepším případě nakonec zakusí triumf velkého úspěchu, a kdo v tom horším případě, když selže, alespoň selže během nádherně odvážného pokusu o to, aby nezůstal stát na místě s bojácnými, kteří neznají ani vítězství, ani porážku.“
„Lidé dnes zase vědí, že existují věci, pro které stojí za to trpět, že věci pro které se trpí, jsou ty, pro které stojí za to žít.“ Prof. Jan Patočka
* * *
„Bude se muset pravděpodobně udělat jakési celonárodní narovnání. Bude třeba obnovit justici, nikoliv s tím, že by se zatýkalo za někdejší politické názory, ale zvůle a zvěrstvo nesmí zůstat nepotrestáno. Nesmí se opakovat rok čtyřicátý šestý, kdy jsme na zločiny na sudetských Němcích vyhlásili všeobecnou amnestii. To hluboce pokurvilo český charakter.“
(Karel Kryl, Lidové noviny, 13. dubna 1994)
* * *
V naší zemi je málo těch co nadosobně budují a více těch co ničí, nebo jen pasivně přihlížejí. Čestmír Hofhanzl patřil k těm prvním. Pokud se většina bude chovat tak jako dosud, budeme stále jen kritizovat, naříkat a divit se tomu, co je především naší vinou.
„Nikdo nezměníme svět, pouze sebe a své okolí – tím měníme svět.“
Jan Šinágl, 12.1.2020
* * *
9.výročí založení Sodales Solonis z.s. a 1. výročí exekuce za svobodu slova
Read more...