Debata byla velmi zajímavá a poučná, zejména díky vystoupení Gabriely Havlůjové, Vojtěcha Kyncla. Moderovala redaktorka týdeníku RESPEKT Silvie Lauder. Video není zatím v archivu KVH dostupné (pouze pro registrované, kde jsou ty časy, kdy byl archiv přístupný bez registrace…). Můžete si poslechnout zvukový záznam. Bohužel jsem kvůli dopravnímu spojení musel odejít předčasně. Mé diskusní příspěvky byly pod časovým tlakem, kdy jsem byl nucen reagovat i bez mikrofonu. Podstatné jsem řekl – viz níže, doplněné o postřehy, které jsem nestihl.
Máme své Lidice v Letech, kde zahynulo více lidí než v Lidicích. Byli tam internováni nejen Romové, ale i slovenští Židé, kteří tam byli importováni ze Slovenska, aby spolu s Romy likvidovali škody po obrovských polomech ve Schwarzenberských lesích. Poté končili v Osvětimi. Majetek slovenských Židů pomáhal zabavovat i Štefan Miština, otec bývalé „první dámy“ Livie Klausové. Připomněl jsem i likvidaci Zemské armády a polské inteligence v Osvětimi, kterou po ochodu nacistů prováděly jednotky NKVD a SMERŽ. Na střeše osvětimského krematoria probíhaly dokonce taneční zábavy…
Byl také připomenut osud rodiny Maříků, který může zaujímat důležité místo v osudu Lidic a o čemž média mnoho nepíší, pokud vůbec? Celá rodina opustila Lidice den před tragédií s tím, že otec nebyl v Lidicích trvale hlášen. Rodiče už zemřeli, co je ale zajímavé, že o osudu jejich dvou dětí není dodnes nic známo? Byly snad nepohodlnými svědky? Pokud ani 30 let od listopadu 89 se o nich nic neví, což je takřka nemožné, vyloučíme-li, že něco věděly a byly dobovými svědky, kdy mohly jejich informace poskytnout i jiný pohled na tragédii Lidic.
Památník je skutečným památníkem a varováním, pokud obsahuje všechny informace, tedy i ty nám nepříjemné. Teprve až bude v Lidicích postaven pomník oběma letcům RAF Josefu Horákovi a Josefu Stříbrnému, zdokumentován jejich osud, včetně rodiny Maříků a jejich dětí, strážníka Vojtěcha Babůrka a dalších, připomenuto omilostnění příslušníka SS Maxe Rostocka prezidentem Zápotockým (Rostock řídil vraždy a vypálení Lidic) a podobně vybudován památník Lety s podrobnostmi nejen o osudech Romů, ale i o slovenských Židech, budeme se moci považovat za vyspělou zemi. Jenom taková se nebojí vyslovit pravdu sama o sobě a může jít vpřed s očištěným svědomím.
Památník je skutečným jen když obsahuje všechny informace, jinak je to jen účelový „zapomětník“, urážející památku a odkaz všech nevinných obětí. Něco je hodně špatně v české společnosti, když nebyla schopna ani za 30 let vybudovat Památník obětem komunismu v naší zemi, která je schopna jen poukazovat na zločiny druhých, ale ne na vlastní. Podobné platí i pro Památník vyhnaných českých Němců…
Pouze pravda osvobozuje, částečná zotročuje, neposouvá společnost vpřed, ale zpět.
Jan Šinágl, 13.2.2020
P.S.
Poděkoval jsem moderátorce Silvii Lauder za rozhovor, který se mnou udělala před lety na Letním dětském táboře v Praskolesích. Google už rozhovor nenalezne…
7.února jsem obdržel další návrh na exekuci, 12.února další příkaz k exekuci, dnes další výzvu ke splnění povinností… Úřední dokumenty raději nezveřejňuji, aby nenásledovala další pokuta 100.000,-Kč za svobodu slova, ale asi to nepomůže… Děkuji anonymnímu dárci, který mi dne 11.února zaslal dar 10.000,-Kč (v den 91.narozenin mé maminky) s pozn. „DOBRO DOŠLI“. Naštěstí poštovní složenky soudní exekutor ještě zabavovat nemůže… Šílená doby plodí šílence a šílené činy.
Tak už jsem druhý po JUDr. Vladimíru Plášilovi, prezidentu ČEK, který dvakrát nerespektoval pravomocné rozhodnutí soudu. Na svého nadřízeného si žádný soudní exekutor netroufne, navíc je podle MsP vše v pořádku. Inu „rovnost“ občanů před zákonem „Made in Czech“. Šílená doba plodí šílence a šílené činy. To si občané nechají líbit opravdu všechno?! J.Š.
* * *
Americký badatel Paul Polansky: Češi se bojí přijmout tábor smrti Lety jako další Lidice
V roce 1997 při pamětním setkání řekl Jan Ruml, že se zaslouží o přesunutí prasečí farmy do jiné lokace. O sedmnáct let později se nic nestalo. Jak se na to díváte?
Já říkám, že tam zemřely tisíce, někteří zas stovky. Dokumenty ale jasně ukazují, že víc lidí zahynulo v Letech než v Lidicích. Nemyslím si, že český národ chce Lety ukázat jako Lidice. Myslím, že jakýkoliv český politik, který by se za to postavil, by v příštích volbách propadl. Jako první věc nám ambasáda slíbila, že farmu odstraní. V květnu roku 1995 jsem mluvil se starostou Let, který se mi svěřil, že spěchají, aby se farmy zbavili – ne, aby ji prodali, ale prostě někomu dali, chtěli si umýt ruce. Takže jsem volal firmě, která farmu kupovala. „Uvědomujete si, že kupujete památkovou oblast holocaustu, podle helsinské úmluvy bude muset být farma dříve či později odstraněna, přijdete o své investice a bude zabavena vládou?“ řekl jsem do telefonu, i když jsem věděl, že ji nekupovali. Z druhého konce drátu se mi někdo vysmál s tím, že je to nejlepší investice, jakou mohli udělat.
* * *
Co mají společného Lidice, Osvětim a Lety? Strach ze zveřejnění celé pravdy ...
Read more...