Robin Hood, Juraj Jánošík, Jiří Paroubek. Každý kulturní Čech ihned pozná, co tito tři hrdinové mají společného, ačkoliv žili na staletí od sebe v rozličných společenských systémech. Bylo to odvěké, utopistické, a proto nesmyslné řešení rozdělení hmotného bohatství.
Bylo to řešení náramně jednoduché. Bohatým vzít, chudým to ukradené rozdat. Robin Hood i Jánošík byli obdivováni, velebeni, dostali se proto do literatury i do filmu, jejich historii zná každý. Jen málokdo si však uvědomuje, že oba byli podle zákonů jejich doby lupiči a zloději, a že oba proto špatně skončili. Jejich sláva překročila jejich zločiny.
Jiří Paroubek žije v současnosti, on nekrade, on přerozděluje. To je to moderní slovo a zaklínadlo.
Začalo to regulačními poplatky u lékařů, které jako první vymyslel dr. Rath a teď je v zájmu své strany zrušil. Vyhrál své straně krajské volby, protože nic netěší Čecha tolik, jako když nemusí platit. Proč má platit těm lékařským snobům, když oni mají příjmy jako hrom, a přitom mají lví podíl na tom, že od roku 1991 do roku 2007 se délka života mužů prodloužila víc než o pět let. To oni vyrábějí penzisty, na které nemáme. Když doktůrek prodlouží můj život, je to v pořádku, ale proč tolik cizích?
Noví krajští hejtmani byli vítězstvím ve volbách tak překvapeni, že neměli plán, jak slib splnit. Jejich zrušení poplatků od hloupého k pitoresknímu mělo jedno společné. Bylo protizákonné. Proti zákonu, který sami odhlasovali. Peníze, které zdravotnictví odejmuli (abych se vyhnul tomu správnému slovu), museli vzít někde jinde, a to přesně z měšce, který je zákonem určen. Může se stát, že venkovan, který nemusel dát třicet korun lékaři, zaplatí 6 000 korun za poloosu, kterou zničil ve výmolu silnice, na kterou kraj neměl peníze.
Lze říci, že Paroubek s pomocí Ratha ochudili zdravotnictví nejméně o sedm miliard, ale chudí (kdo to vlastně je?) ani nevědí, že je dostali. Pak za vydatné pomoci pana prezidenta hrdina Paroubek povalil Topolánkovu vládu ve chvíli, kdy si tím náš stát uřízl neskutečnou trvalou kšandu, která jistě měla za následek ztrátu milionů.
Překvapený Paroubek, který tak snadné vítězství neočekával, nepočítal s Janotou... Tento pragmatik je v politice něco jako páv v kurníku. Hrdě, statečně, ale zbytečně se snažil alespoň pár miliard z rozpočtu zachránit. Náš moderní Robin Hood mu udělal z balíčku kůlničku na dříví. Chudým rozdá miliardy, které bohatým vezme. Kteří bohatí budou okradeni, se zatím neví.
Nikdo nehodí hrách pod nohy Vrcholem podrazu, na který by se ani Robin Hood, ani Jánošík nezmohli, je slib třinácté penze. Připomíná to kdysi pověstné Rádio Jerevan. Ona to vlastně není třináctá penze, ale jen asi 2 000 korun, nedostane se najednou, a když už se dostane, tak až po volbách, které ovšem musí Paroubek vyhrát. A na tuto výzvu Čech zareaguje očekávaným způsobem. Rozhodující je heslo z dob komunismu „co je doma, to se počítá". Že by některý penzista zaváhal dát svůj hlas ČSSD? Ani nápad. Politici znají skutečnou úroveň svých voličů. Mají na to statistiky. Se samolibým úsměvem Paroubek opakovaně tvrdí, že volby vyhraje. Má pravdu. Nenajde se baba, která by mu hodila hrách pod nohy. Proto už teď se odvážní publicisté, novináři a moderátoři neodvažují činy našeho Robina Hooda definovat a nazvat je pravým jménem. Vyhýbají se jim opatrně, protože vědí, že vítězný Paroubek bude vládnout pomocí komunistů, kteří mají s různými čistkami velké zkušenosti.
Můj kamarád říkával: „Češi mají své hrdiny, ale většinou jsou předposraní. Podělávají se preventivně."
Rozpočet je katastrofa, ale ještě horší bude nezaměstnanost. A nejhorší morální dopad, který se hojí nejpomaleji.
Robina Hooda a Jánošíka už nikdo z literatury nevymaže. Doufám, že Paroubek se do ní nedostane.
Vladimír Beneš (89) je významný neurochirurg a profesor
Read more...