Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

   

Strojový překlad

Kalendář událostí

čt srp 13 @08:30 -
OS Trutnov Pavel Wonka
út srp 18 @14:00 -
Praha-Ryzyně: 75.výročí návratu RAF z Velké Británie

Nejnovější komentáře

  • 05.08.2020 09:28
    Dlouhé vyprávění právníka Sokola nemůže znejistit skutečnost ...

    Read more...

     
  • 04.08.2020 17:14
    Jsem velmi překvapen, že paní Chaloupková má takové problémy ...

    Read more...

     
  • 04.08.2020 17:12
    Tiago z Brazilii. Jsem Tiago Borges, brazilec, je mi 29 let ...

    Read more...

     
  • 04.08.2020 17:10
    Dopis na podporu Jana Chaloupkové Dobrý den do České republiky ...

    Read more...

     
  • 04.08.2020 17:06
    Dopis na podporu Jana Chaloupkové Dobrý den do České republiky ...

    Read more...

     
  • 04.08.2020 17:05
    Dopis na podporu Jana Chaloupkové Dobrý den do České republiky ...

    Read more...


Portál sinagl.cz byl vybrán do projektu WebArchiv

logo2
Ctění čtenáři, rádi bychom vám oznámili, že váš oblíbený portál byl vyhodnocen jako kvalitní zdroj informací a stránky byly zařazeny Národní knihovnou ČR do archivu webových stránek v rámci projektu WebArchiv.

Citát dne

„Komunismus znamená v pravém a úplném smyslu bludné učení, že nikdo nemá míti žádné jmění, nýbrž aby všechno bylo společné, a každý dostával jenom část zaslouženou a potřebnou k jeho výživě. – Bez všelijakých důkazů a výkladů vidí tedy hned na první pohled každý, že takové učení jest nanejvýš bláznovské, a že se mohlo jen vyrojiti z hlav několika pomatených lidí, kteří by vždy z člověka chtěli učiniti něco buď lepšího neb horšího, ale vždy něco jiného než je člověk.“

Karel Havlíček Borovský ve svém časopise „SLOVAN“ 26.7.1850


SVOBODA  NENÍ  ZADARMO

„Lepší je být zbytečně vyzbrojen než beze zbraní bezmocný.“

Díky za dosavadní finanční podporu mé činnosti.

Po založení SODALES SOLONIS o.s., uvítáme podporu na číslo konta:
Raiffeisen Bank - 68689/5500
IBAN CZ 6555 0000000000000 68689
SWIFT: RZBCCZPP
Jan Šinágl,
předseda SODALES SOLONIS o.s.

Login Form

Myšlenky moudrých

„Člověk, který je po dlouhou dobu svírán řetězem blbů, je v reálném nebezpečí, že se časem sám stane jeho článkem.“ - „Jednej tak, jako by maxima tvé vůle měla být všeobecným mravním zákonem!“

Politik je soustavně vystaven nebezpečí, že podlehne nepříznivému vlivu okolního prostředí. Tak jako se řemeslníci, stavební inženýři, lékaři, právníci apod. stálým opakováním určitých pracovních úkonů ve svém obvyklém pracovním prostředí zdokonalují ve svých vědomostech, zkušenostech i dovednostech, tak i politici se v prostředí poznamenaném stálým opakováním lží a vykonáváním nejrůznějších nemravností soustavně zdokonalují ve svých špatnostech, až se nakonec stanou tím, co před občany předvádějí a čím se v počátcích své slibné kariéry snad ani stát nechtěli.

„Poučovat hloupé je nejen zbytečné, ale i nebezpečné.“ – „Statečnost je ctností bojující za spravedlnost.“ - „Postoj ušlechtilého člověka k světu je tento: nikdy si nevšímá, co ztratí a co získá, je-li to spravedlivé!“

Politik musí být uvážlivě odvážný, nikoli ztřeštěný anebo zbrklý. Odvaha k písemnému projevu, řeči i činům musí být vždy podložena zralou úvahou, vědomostmi a zkušenostmi, aby bylo (pokud možno) vyloučeno jakékoliv riziko vyplývající nejen z vyřčení nepříjemné pravdy, ale i z odvážného činu.

Má-li být politická odvaha skutečnou odvahou, musí být mravná a zásadová. Nelze totiž hovořit o politické odvaze, pokud je politik „odvážný“ pouze vůči svým politickým oponentům, neoblíbeným kritikům anebo zahraničním demokratickým politikům, kterým přirozená slušnost velí velkoryse přehlédnout jeho neomalené útoky, a přitom je podlézavý až zbabělý vůči představitelům totalitních mocností, kteří na jakoukoliv kritiku dokáží odpovědět hrozbami a sankcemi. O takovém obojetném politikovi lze spíše říci, že je vypočítavý, „křivý“, bezpáteřní a bezcharakterní.   

Historie se neopakuje, opakují se pouze lidské chyby!

… Primární lidská slušnost je pro každého populistu tím největším nepřítelem (žádný populista se totiž nedokáže chovat moudře, uvážlivě a slušně). Záleží tedy nejen na intelektuální a mravní úrovni tamního obyvatelstva (ostatně i našich občanů), ale i na tom, co jsou svými politikům ochotni tolerovat a co jim dovolí. Kořenem slova populismus je latinské slovo „populus“, což je překládáno jako „lid“ anebo „národ“. Populismus lze tedy definovat jako cíleně pěstovanou oblibu u lidu anebo jako „podbízivou líbivou politiku“. … Může ovšem dojít i k tomu, že na původním mravném politickém programu některých vizionářských politiků se začnou přiživovat politici vychytralí, vypočítaví a nemravní, kteří vidí příležitost ke svému zviditelnění a budoucímu prodloužení své politické kariéry. Pokud se jim pak podaří ve volbách zvítězit, skutečné původce tohoto vítězného programu odstraní a celý program postupně zpotvoří anebo přizpůsobí svým vlastním sobeckým potřebám. …

* * *

          Patrně prvním historicky známým populistou byl římský konzul Publius Valerius, který se r.509 př.n.l. zasloužil o vyhnání římských králů z etruského rodu Tarquiniovců. Protože si však postavil dům na římském pahorku Velie, vzbudil závist svých spoluobčanů a byl pomlouván, že se chce povyšovat nad lidem a zmocnit se vlády. Na důkaz své oddanosti lidu proto zbořil svůj dům a postavil jej až na břehu Tiberu, aby všichni římští občané bydleli nad ním (Titus Livius – Dějiny římské od založení Města, Kniha II./7). Vděčným římským lidem mu proto tehdy jako prvnímu římskému politikovi bylo uděleno přízvisko Publicola, což je překládáno jako  „přítel lidu“.

  „Jediné, za co se opravdu bije většina politiků, je znovuzvolení do funkce.“  

Svoji oblíbenost si však mnozí politici snaží získat nikoli pravdivými slovy a mravným způsobem života, ale zejména planými sliby, kterým však po dosavadních zkušenostech mohou uvěřit jen mentálně utlumení šmudlové. Mnozí politici proto nakonec otrnou a ačkoliv se míněním lidu stále veřejně ohánějí, ve skutečnosti jsou zcela odtrženi od reality a docela jim stačí, když za jedno volební období proniknou do nějakého „svazu známých“ a pro budoucno si zajistí nějaké „teplé místo“ i mimo politiku. Dělají to téměř všichni politici bez rozdílu svého politického zaměření a proto je krajně pokrytecké, pokud některé své trestně stíhané kolegy okázale odsuzují, zvláště je-li toto trestní stíhání krajně problematické a nedůvěryhodné.

 „Každá pevnost je dobytná, má-li dostatečně velkou branku, aby se jí protáhl osel naložený zlatem. (Hannibal)                                                                                    

Moudrý a uvážlivý politik se nikdy nepovyšuje nad ostatní občany,  neupřednostňuje své vlastní JÁ, nevyžaduje obdiv, chválu anebo organizování akcí na oslavu své „velikosti“, nevydává své představy, omyly anebo dokonce lži za nezpochybnitelné pravdy (tj. „pravdy alternativní“) a neuráží ty, kteří s ním nesouhlasí. Pokud toto činí, pak i přes případné velké vědomosti je to politik hloupý (viz „Obecná blbologie“, Nakladatelství Olomouc 1998, str.24; kategorie kvalifikovaného blba).

 Aby byl politik důvěryhodný, musí být důsledně pravdomluvný – a to i s vědomím rizik, která to přináší.

Naši politici bez rozdílu věku i stranické příslušnosti rozhodně nevynikají pravdomluvností. Proto ani v nejmenším nemohou předpokládat, že by jim občané věřili tak nekriticky, jako počátkem devadesátých let. Protože téměř všechny dosavadní sliby politiků nebyly splněny a politici namísto nezištné služby lidu sloužili jen sobě a okruhu svých známých, kteří je k moci protlačili, lidé přestali věřit jejich slibům a paušálně (byť v některých případech i nespravedlivě) předpokládají, že jim všichni politici cílevědomě lžou. Při této své zkušenostní domněnce však mnohdy nejsou daleko od pravdy, stejně tak když politiky paušálně podezřívají, že se na jejich úkor neoprávněně obohacují. Ostatně – „kdo lže, ten krade (a do pekla se hrabe).

Abraham Lincoln: "Nic není spořádané, co se neřídí spravedlivostí."

Vojtěch Cepl st. „Aby nám vládly zákony, ne lidé.“

* * *

Politik musí být uvážlivý v řeči - Ve všech případech mezinárodních vztahů je nutno zachovávat nejen maximální zdvořilost, ale i důstojnost, protože se jedná o reprezentaci naší země. Jako neomluvitelné pochybení je proto nutno považovat nedůstojné podlézání, prostořekost, nadměrné požívání alkoholu, kouření v prostorách vyhrazených pro nekuřáky, přejídání anebo dokonce krádež protokolárního pera.

Slavný athénský učitel a teoretik rétoriky Ísokratés (asi 436-338 př.n.l.) tvrdil, že základem rétorického umění je schopnost přesvědčivě odůvodnit svůj názor, dovednost používat vhodné výrazy a cit pro situační vhodnost. Toto vše vytváří schopnost hovořit (a ostatně se i chovat) „politicky mravně“, což Ísokratés považoval za projev úplného vzdělání athénských občanů i politiků.

V minulém režimu se např. vyprávěl vtip, že recepce je hostina, při které dělný lid ochutnává plody své práce ústy svých zástupců. Toto hodnocení okázalých recepcí politických celebrit přetrvalo až do současnosti, protože mentální kvality mnohých politiků (z nichž mnozí jsou ostatně i bývalí anebo současní komunisté, kteří se ani v demokracii nezbavili své rozežranosti) jsou zcela shodné anebo přinejmenším podobné a jejich tučnost pouze dosvědčuje přetrvávající chuť k jídlu a požitkům bez rozdílu stranické příslušnosti.

* * *

Politik nesmí být zištný, chamtivý, hrabivý, lakotný a prodejný. 

 

Zištnost je nekontrolovatelná náklonnost (láska) k penězům a majetku, která takto postiženého jedince zbavuje soudnosti. Pokud politický „adept“ o této své náklonnosti k penězům ví a nedokáže ji ovládnout, pak má pouze dvě možnosti: buď se politice úplně vyhnout a zachránit si tak „zdravou kůži“, anebo se do politiky vrhnout jako do zlatonosného potoka, hrabat se ve zlatonosném písku a riskovat nejen střety s ostatními chamtivými a závistivými „zlatokopy“, ale i možnost „uklouznutí“ a následného trestního postihu (pokud se mu ovšem za pomoci uplacených přátel nepodaří včas uprchnout za hranice).

Zištnost, chamtivost, hrabivost a lakota jsou odporné lidské vlastnosti (nectnosti), které zejména v politice nabývají pravé obludnosti. Kdo si v politice zvykne na snadný a bezpracný příliv peněz, už je na nejlepší cestě ke korupci a prodejnosti.

Clovek nad dejinami avers„Pokud člověk zůstává naživu, zúčastňuje se boje, protože celý vesmír je boj a nelze v něm žít jinak. Nejde o boj krve proti tělu a proti energiím které tísní, útočí a snaží se ovládnout vesmír právě tak, jako již ovládají temnou nicotu. Boj je i proti energiím, které vládnou temnotě i mimo vesmír. Co možnost prototypických mýtů někdy naznačovala, vyhlašuje i Ježíš hlasitě a zřetelně jak slovem, tak vlastním utrpením a smrtí. Pro lidi jako Dostojevského Ivan Karamazov, může být ovšem velmi těžké pochopit jaký smysl by mohla mít temná a krutá bolest dítěte drceného hrůzou a zmatkem v troskách města na které dopadají bomby. Plody energií s nimiž vědci nebojují, nýbrž se s nimi přátelí. Ale pokud tento zoufalý smutek, ke kterému Ivan Karamazov ale i my všichni víc a víc tíhneme, je aspoň pravým smutkem a má v sobě trochu lítosti. Zůstáváme mezi živými. Jakmile smutek i lítost ustoupí hněvu a výsměchu jsme mrtví.“

Téměř půl milionu shlédnutí svědčí o aktuálnosti potřeby hledání správné životní cesty v dnešním mravně a materiálně matoucím světě, kde se základní hodnoty ztrácejí v moři nepodstatného. Nevyhoříte zbytečně předčasně, s nadějí prožít plný, hodnotný život - i ve prospěch svého okolí. Základem je přirozená komunikace. Pouze plným smyslplným žitím a prožitím přítomnosti naplňujeme poselství Velikonočních svátků. Minulost i budoucnost jsou jen jejím obrazem. Minulost by nám měla jen pomáhat neopakovat stejné chyby a omyly - i přes nepoučitelnost člověka. Velikonoce jsou o nikdy neumírající naději. J.Š.