Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

   

Strojový překlad

Kalendář událostí

st úno 08 @09:15 -
KS Ostrava: Obnova řízení ve věci Petra Kramného

Nejnovější komentáře

  • 25.01.2023 09:42
    K povšimnutí: V listopadu 2022 stála před soudem ve městě ...

    Read more...

     
  • 22.01.2023 10:03
    Dva lidi se maj rádi a pořídili si dítě. Úplně mi z tý ...

    Read more...

     
  • 22.01.2023 09:31
    Lidé, kteří vynášejí rozsudky nad druhými jako soudce či Bůh ...

    Read more...

     
  • 22.01.2023 09:30
    Taky jste toho názoru jako správný proněmec,že Ukrajina udělala ...

    Read more...

     
  • 17.01.2023 10:16
    Velvyslanec ČR na Slovensku Tomáš Tuhý „splňuje podmínky“ ...

    Read more...

     
  • 12.01.2023 18:02
    V Rusku odsoudili první vojáky v souvislosti s odmítnutím ...

    Read more...


Portál sinagl.cz byl vybrán do projektu WebArchiv

logo2
Ctění čtenáři, rádi bychom vám oznámili, že váš oblíbený portál byl vyhodnocen jako kvalitní zdroj informací a stránky byly zařazeny Národní knihovnou ČR do archivu webových stránek v rámci projektu WebArchiv.
Číst dál...

Robin Hood, Juraj Jánošík, Jiří Paroubek. Každý kulturní Čech ihned pozná, co tito tři hrdinové mají společného, ačkoliv žili na staletí od sebe v rozličných společenských systémech. Bylo to odvěké, utopistické, a proto nesmyslné řešení rozdělení hmotného bohatství.

Číst dál...

Citát dne

Karel Havlíček Borovský
26. června r. 1850

KOMUNISMUS znamená v pravém a úplném smyslu bludné učení, že nikdo nemá míti žádné jmění, nýbrž, aby všechno bylo společné, a každý dostával jenom část zaslouženou a potřebnou k jeho výživě. Bez všelikých důkazů a výkladů vidí tedy hned na první pohled každý, že takové učení jest nanejvýš bláznovské, a že se mohlo jen vyrojiti z hlav několika pomatených lidí, kteří by vždy z člověka chtěli učiniti něco buď lepšího neb horšího, ale vždy něco jiného než je člověk.

 

„Komunismus znamená v pravém a úplném smyslu bludné učení, že nikdo nemá míti žádné jmění, nýbrž aby všechno bylo společné, a každý dostával jenom část zaslouženou a potřebnou k jeho výživě. – Bez všelijakých důkazů a výkladů vidí tedy hned na první pohled každý, že takové učení jest nanejvýš bláznovské, a že se mohlo jen vyrojiti z hlav několika pomatených lidí, kteří by vždy z člověka chtěli učiniti něco buď lepšího neb horšího, ale vždy něco jiného než je člověk.“

Karel Havlíček Borovský ve svém časopise „SLOVAN“ 26.7.1850


SVOBODA  NENÍ  ZADARMO

„Lepší je být zbytečně vyzbrojen než beze zbraní bezmocný.“

Login Form

KHB Krest svateho Vladimira aversKHB Rusko a slovanstviKřest svatého Vladimíra nám připomíná i poměry v dnešním světě. Člověk je nezměnitelný. Kvalitu našich životů určují charaktery – jak těch „nahoře“, tak i těch „dole“. JŠ

***

ZPĚV PRVÝ PERUN A VLADIMÍR

Jedli, pili, hodovali, hrály jim muziky, ministři si popouštěli u kalhot knoflíky. Pili pivo, pili víno, jedli z masa, z těsta, nejednomu oficíru pukla z toho vesta. Vejskali a tancovali okolo pilířů, bim! bam! bum! špunty lítaly z flašek a moždířů. Kdo při tom byl, ten se opil, blaze, braši, tomu! — v noci pak je s výslužkami roznášeli domů.

ZPĚV DRUHÝ HOSPODÁŘSTVÍ

KHB o danichJedna hora vysoká je a druhá je nízká, kdo nemá své muzikanty, na hubu si píská. Každý ptáček, každý brouček, slon až do komára, má hned ráno nasypáno z božího špejchara. A když potom lidé vstanou,  to je teprv správa ! Někdy nevím samým křikem, kde mně stojí hlava. To je křiku a modlení, ať mne uši brní: ten zpívá, ten šepce, vzdychá, ten zas žalmy frní. A co všechno na mně chtějí, nelze vyjmenovat, zbláznil bych se, kdy bych si to měl jen pamatovat. Sám se nechce žádný starat, za všechno se modlí, jakoby měl každý boha jen pro své pohodlí. Ó vy šelmy! Kdybych nebyl příliš dobrotivý, zmačkal bych vás na povidla jako shnilé slívy!

ZPĚV TŘETÍ VOJENSKÝ SOUD

Nezačínej si jen s carem, to já pořád říkám, to se svou oposicí nepřivedeš nikam. Každému do očí řekneš, co máš na jazyku, a děláš si nepřátele, neznáš politiku. Neboť ten, kdo zákony dal, neměl ani zdání, že car vezme někdy boha do vyšetřování. Ráno přišla apelace k caru celá bledá, že se proti Perunovi zákon najít nedá. Car se na ně zle osopil, řek' jim, že jsou osli, poslal hned pro vojenský soud do kasáren posly. Vojenský soud to je samec, soudí jen se práší: on má všechny paragrafy v jedné patrontaši. Vojenský soud na civilní dívá se s vysoka, nesoudí podle zákonů, všechno jen od oka. Vojenský soud má žaludek zdravý jako štika: nevinného na komando stráví jak viníka. Vojenský soud z ničeho nic, jako ňáký tvůrce, nález právě potvrzený měl jako na šňůrce: že dle vyšlé proklamace komandujícího a dle ostatních zákonů soudu hrdelního, pro urážku první třídy. Jeho Veličenství, pro vzpouru, nemravné řeči, pro neposlušenství, Perun Bůh je odsouzený k provazu dle práva, že však k utopení v Dněpru milost se mu dává; bude ale pro výstrahu neposlušné chase vlečen k řece po ulicích na koňském ocase. Právě jeden žurnalista seděl také v díře, protože se bohu rouhal a psal proti víře. Soud jej odsoudil, použiv té příležitosti, k stejnému trestu s Perunem k vůli nestrannosti. Kdo máš tuze měkké srdce, zacpi sobě uši, a pomodli se „otče náš― za ubohou duši.

ZPĚV ČTVRTÝ TESTAMENT PERUNŮV

Tak to chodí na tom světě, každou chvíli jinak, dneska ctí tě za svatého, zejtra budeš sv …k! Dnes vám, bozi, vy ubozí, kadidlo lid pálí, a zejtra vás jako smetí v kaluţinách válí. Dělají si nové bohy dle svého pohodlí, koho včera oběsili, k tomu se dnes modlí. Všechno jest na světě marné i království boží — všechno hyne a pomine jako špatné zboží. Jenom caři, samovláda, a takové sloty, potrvají věčně věkův jak juchtové boty. Važ si všeho, milý synu, co na trůně sedí, na ponížené dušinky car milostně hledí. Kdo ctí cara a je Vávra, může něčím býti, kdo nechválí, bude věčně jenom vodu piti.

ZPĚV PÁTÝ BEZBOŽNOST V RUSÍCH

Tak se z maličké příčiny stala velká mela: Ruský národ neměl boha, církev ovdověla. Nám by byla lehká pomoc, to ť je stará vesta, teď již umí každý kaplan dělat bohy z těsta. Ale Rusi o těch kumštech ještě nevěděli: když si boha utopili, žádného neměli. Počali se všichni báti strašlivých následků, neb žádný nic takového neslyšel od předků! Ale svět je pořád stejný, lidé ho nezmění: plivni si stokrát do moře, ono se nezpění. Tak i v Rusku bez Peruna ve starém pořádku běžela světská mašina jak na kolovrátku. Staří lidé umírali, děti se rodily, hodní lidé pracovali a ochlasti pili. Žito se muselo síti, tráva rostla sama, šlechta pracovala hubou, sedláci rukama. Kdo měl málo, tomu braly velké pijavice: Moudrých lidí bylo málo, ale hloupých více. Kdo byl taškář za Peruna, taškařil zas dále; a kdo byl poctivá duše, dřen byl neustále. Neboť svět je pořád stejný, lidé ho nezmění, plivni si stokrát do moře, ono se nezpění. Tak i v Rusku bez Peruna ve starém pořádku, běžela světská mašina jak na kolovrátku.

ZPĚV ŠESTÝ AUDIENCE

Seděl Vladimír na trůnu ve své residenci, dával podle obyčeje velkou audienci. Houf ministrů, tajných radů, dvorních kavalírů, stáli „Richt euch! ― kolem něho jak hrušky v špalíru. Před nimi s ohnutým hřbetem, s poníženou tváří, klečeli v slušném respektu páni sekretáři. Péro v ruce, na knoflíku inkoust ve flaštičce, a na zádech přivázaný pytel na petice. A v zadu si žandarmové, carští výplatníci, přistrojili pro příhodu dubovou lavici. A na rovině před trůnem zkroušeně a tiše petenti, věrní poddaní, leželi na břiše.

ZPĚV SEDMÝ MINISTERSKÁ RADA

V hlavní věci byli všichni stejného mínění: bez boha se sprostým lidem není k vydržení. Ale v dalších podrobnostech tu mezi dvořany byly, jako skoro všude, dvě rozličné strany. Nová škola chce jen vždycky licitaci s pachtem, stará škola zase chválí služby s deputátem.

Pan ministr vnitřních věcí pravil: „Páni bratří! Ohlašme konkurs v novinách tak, jak se to patří. Ať se náležitou cestou hlásí kandidáti, pak si dle klasifikace může car vybrati.― Zahraniční ministr přál, že by dobře bylo, kdyby se to v cizích listech taky ohlásilo. Neboť bez toho, že není při tom obsazení na žádného domácího ani pomyšlení. „Jenom žádného nováčka! Vždyť je starších dosti, dobře renomírovaných, zvláště v praktičnosti. Též se nesmí pro čest země na pár rublů hledět, když už jednou o tom budou cizozemci vědět. ― Ale finanční ministři špinavá jsou nace, ten chtěl, aby se veřejná svedla licitace. A kdo bude ze všech nejmíň za svou práci žádat, tomu se má bez ohledu tato služba zadat. Vymínil si však, že z chrámů všechno stříbro, zlato bude vždy v pádu potřeby do mincovny vzato. Pak ať drţí kurs papírů vždy aspoň al pari, to je hlavní a ostatek všechno láry fáry.

Staveb ministr připomněl, by si pospíšili a zatím něco klášterů v kasárny změnili. Než se místo zas obsadí, aby takto caru aspoň něco zas přirostlo v tom interkaláru. Pan ministr práv doložil : „Moje jest výminka, by se veřejně v novinách o tom stala zmínka, že se nový bůh kontraktně zavazuje k tomu, každou falešnou přísahu trestat porcí hromu: neb se teď již každý v…ák řídit chce dle cara, lhát, přísahat a dělat si ze soudů kašpara!― Ministr osvěty divný plán měl pohotově, aby se ta božská živnost ponechala vdově. Že si může na svou ruku přibrat tovaryše, šikovného jezovitu,  anebo derviše. Že to bude lacinější a v dobrém pořádku, neb on sám že jim přispěje radou na počátku.  Při tom však byl potutelné církevní plemeno, myslil, že to sám povede na vdovino jméno. Ministr vojenský pravil: „Co dovede bůže, každý starý generál to taky zastat může. Zvyklý na subordinaci, bude cara ctíti, eráru se může při tom pense ušetřit. Ze všech nejlíp by to trefil maršál Komispetr, pouštět hrůzu na sedláky, na to on je metr.

ZPĚV OSM Ý KAMARILLA

Jako u všech potentátů, tak i v Rusku byla mocnější než ministerstvo dvorní kamarilla. Zachovej nám, pane Bože! Frantu Šumavského, že je každá kamarilla pohlaví ženského. Vladimír byl ještě k tomu punkto sexu štvanec, jako lev kraloval mužům a ženským co k …c. Jednu ženu měl Normanku a jednu Řekyni, dvě měl Češky, že jsou hezký, jednu Bulharyni. A maitresek jako pecek: tři sta v Bělehradě, dvě stě ve Berestově, tři sta v Vyšehradě. Ještě kromě těch kasáren leckdes filiálku; Kacik v Hessen -Kasslu nemá tolik kafešálků! A teď ještě tetky, matky 35 k nim přiřadírovat, pak to s jejich zpovědníky multiplicírovat: Ó, to byla kamarilla jako Čimborasso! Senát vždycky pohotově jak u rasa maso. Ó! To bylo kandidátů, to bylo protekcí! Tu car, co jest topit bohy, dostal teprv lekci. Všechny na něj dorážely, každá jinak mlela, málem by už byla caru hlava sšedivěla. — Večír, když mu starý Mates přišel zouvat boty, začal si car stěžovati na ty své trampoty. Starý Mates, ten byl ve všem carův hlavní rádce, ministry i kamarillu vodil na oprátce. „Ach! Matýsku, Matýsečku! Hleď mne toho zbavit, já, chudák s těmi ženskými nic nemohu spravit.― Mates, jak jen car byl svlečen a v posteli ležel, do redakce vládních novin s botma v ruce běžel. Tam jim cosi diktíroval s botama pod paží: „Nebude-li to tam zejtra, car vám vousy zpraží!― Druhý den pak celý Kyjev divil se nemálo, když v úřední části novin velkým písmem stálo: „V jménu Jeho Veličenstva Cara Vladimíra, na prázdnou prebendu božskou konkurs se otvírá.

Výminky a bližší zprávy to kandidátovi ministerstvo policejní na doptávku poví.― Rozběhla se ta novina v elektrickém letu na drátěných telegrafech jako rtuť po světu. Druhý den již v celém světě jak na lípě včely telegrafické depeše v novinách bzučely. V Římě páni kardináli k Červenému Raku přede mší se scházívají na sklenku araku. Pan kardinál Šamšulini mrsknul jen po oku do Augsburských Všeobecných, už se dal do skoku! Dal nalejt Lacrymae Christi, a to hned do džbánu, vylousknul džbán a již letěl přímo k Vatikánu. Tam hned vrazil do pokoje a bez zaklepání vyburcoval tou novinou papeže ze spaní. Svatý Otec jak vyskočil, ještě byl v košili, velel, by se Jezovité do Rus hned strojili. Dal je všechny k této cestě na ostro kovati a marš zvláštní pro ně kázal skomponýrovati.

ZPĚV DEVÁTÝ JEZOVITSKÝ MARŠ

A porta inferi — aby lidé nevěděli. Mea culpa, mea maxima culpa — kdo neumí dělat zázraky, ten je ťulpa! Kyrie elejson — když peníze nejsou. Et ne nos inducas in tentationem — když ti dávají, ber honem. Sicut erat in principio et nunc et semper — nedávej nikomu nic, ale všem ber. Et in saecula saeculorum. Amen. Nejvíc nám nese ten pekelný plamen. Konec marše.

ZPĚV DESÁTÝ KONKURS

Věje vítr černomořský, travou v stepi klátí: sbíhají se do Kyjeva páni kandidáti. Věje vítr od západu, v Kyjevě se práší; každá firma haní jiné, sama se vynáší. — Poslal papež dekret z Říma, pečeť jako talíř: „Co je po té řecké víře, nedám za ni halíř! Není církev jako církev, care nejmilejší, římská církev mezi všemi nejcírkvovatější!― A carhradský patriarcha, pečeť jako miska: „Nevěř tomu, Vladimíre, co antikrist píská. Není církev jako církev, care nejmilejší, řecká církev mezi všemi nejcírkvovatější!— A rabínské synedrium 42 „šulem, šulem― píše: „nevěř Římu, nevěř Řekům, drţ se jen Mojžíše. Není církev jako církev, care nejmilejší, židovská je mezi všemi nejcírkvovatější!―Také Mufti mohamedský překřičet se nedá: „Potluč ty psy nevěřící, drž se Muhameda! Není církev jako církev, care nejmilejší, musulmanská mezi všemi nejcírkvovatější!― V carském dvoru na Podolu psi se o kost hryzli: také ty ostatní sekty konkurovat přišly. Čert zná všechna jejich jména! ale jak se ctily, z toho se ruské hokyně mnoho naučily: Tenkrát byly zlaté časy pro dohazovače: rosolku pili z krajáčů, jedli jen koláče. Proto jim v tom konkursu obchody tak kvetly, jmenují se od té doby také „boží metly.

Výběr z originálu. JŠ

1 1 1 1 1 1 1 1 1 1
Share