Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

   

Strojový překlad

Nejnovější komentáře

  • 21.06.2021 16:26
    Dva měsíce poté, co Česko vypovědělo ruské diplomaty ...

    Read more...

     
  • 21.06.2021 15:58
    Dobrý den a děkuji za váš článek o bolševicích !!! Sleduji ...

    Read more...

     
  • 21.06.2021 11:11
    Vážený pán Šinágl, PhDr. Hýbl nám preposlal link na dokument ...

    Read more...

     
  • 21.06.2021 11:00
    Petr Kellner jako přítěž V našem denním monitoringu českého tisku ...

    Read more...

     
  • 21.06.2021 08:18
    Pane Šinagle, děkujeme za video, přestože o tomto neuvěřitelném ...

    Read more...

     
  • 20.06.2021 20:22
    Pietní akt v Ležákách proběhl bez účasti veřejnosti Bez ...

    Read more...


Portál sinagl.cz byl vybrán do projektu WebArchiv

logo2
Ctění čtenáři, rádi bychom vám oznámili, že váš oblíbený portál byl vyhodnocen jako kvalitní zdroj informací a stránky byly zařazeny Národní knihovnou ČR do archivu webových stránek v rámci projektu WebArchiv.

Citát dne

„Komunismus znamená v pravém a úplném smyslu bludné učení, že nikdo nemá míti žádné jmění, nýbrž aby všechno bylo společné, a každý dostával jenom část zaslouženou a potřebnou k jeho výživě. – Bez všelijakých důkazů a výkladů vidí tedy hned na první pohled každý, že takové učení jest nanejvýš bláznovské, a že se mohlo jen vyrojiti z hlav několika pomatených lidí, kteří by vždy z člověka chtěli učiniti něco buď lepšího neb horšího, ale vždy něco jiného než je člověk.“

Karel Havlíček Borovský ve svém časopise „SLOVAN“ 26.7.1850


SVOBODA  NENÍ  ZADARMO

„Lepší je být zbytečně vyzbrojen než beze zbraní bezmocný.“

Díky za dosavadní finanční podporu mé činnosti.

Po založení SODALES SOLONIS o.s., uvítáme podporu na číslo konta:
Raiffeisen Bank - 68689/5500
IBAN CZ 6555 0000000000000 68689
SWIFT: RZBCCZPP
Jan Šinágl,
předseda SODALES SOLONIS o.s.

Login Form

Postřehy a komentáře

Článek  paní Khadijy Mohsen-Finan (politoložka, pedagožka na Pařížské univerzitě 1, spolupracovnice výzkumného týmu v laboratoři Sirice (identita, mezinárodní vztahy a civilizace v Evropě) a marockého novináře Aboubakr Jamai (ředitel programu mezinárodních vztahů na American University Institute (IAU College) v Aix-en-Provence, založil a řídil marocké týdeníky Le Journal Le Semaineaire a Assahifa Al Ousbouiya) nazvaný Marocká diplomatická ofenzíva proti Německu.

Otevřením krize s Německem se marocká diplomacie zaměřuje na jednu z hlavních zemi Evropské unie, SRN -  důležitého ekonomického partnera, který však má svou vizi týkající se konfliktu v Západní Sahaře. Mezinárodní vztahy> Khadija Mohsen-Finan> Aboubakr Jamai> 24. března 2021

Dne 2.března zaslal marocký ministr zahraničních věcí Nasser Bourita prohlášení předsedovi vlády, ve kterém uvedl, že kvůli „hlubokým nedorozuměním se Spolkovou republikou Německo musí ministerská oddělení a orgány pozastavit veškeré kontakty, interakce nebo kooperativní akce“. Tato neobvyklá pozice odráží rozsah sporů, které se v průběhu let mezi oběma zeměmi vyvinuly, a to především ohledně otázky Západní Sahary.

Nechat Putina stavět Dukovany je totéž, jako nechat Hitlera budovat pohraniční opevnění

***

Havlicek a DukovanyDoporučují Události ČT ze dne 29.3.2021: Jaroslav Míl (3:00 – 15:23), Radim Fiala versus Tomáš Petříček (15:40-27:30). Na tuto diskusi navazuje pořad ČRoPlus SPECIÁL ze dne 30.3.2021 (od 8:08 hod,) s vystoupením ministra Karla Havlíčka, senátora Pavla Fišera a novináře Martina Fendrycha.

Po poslechu má každý rozumný i méně inteligentní občan jasno. Argumentaci pana Míla a ministra Havlíčka nelze vůbec srovnávat. Na jedné straně vědecká, věcná, logická argumentace, na druhé straně čiré tlachání až lhaní, kterému nepomůže ani spousta titulů.

Ministr průmyslu a obchodu na občany vykukuje, mluví a píše pomalu 24 hod. denně ze všech možných médií. Poslouchat jeho vodopády slov vydrží málokdo, ale nic rozumného se na konci divák, posluchač či čtenář nedozví. Není divu, že pro samá mediální vystoupení nemá čas na své ministerstvo, kde se roky rozkrádají stamiliony korun určených na obnovu krajiny po těžbě nerostných surovin.

***

„Mediální ministr“ Havlíček podporuje Rosatom. Ve vlastním ministerstvu nechává rozkrádat stamiliony korun!

Kellner PetrO smrti a podnikání tragicky zahynulého Petra Kellnera se napsalo a bude psát ještě hodně. Připomeňme si některé věci a souvislosti, o kterých se moc nepíše, pokud vůbec, nebo jen okrajově.

Kellner v dané době plně využil svůj mnohostranný potenciál. „Stvořila“ ho Klausova polistopadová doba. Naopak Kellner později, jako nejmocnější muž v zemi, zařídil zvolení Klause a Zemana prezidentem. Minulost Kellnera dobře připomenul i Jindřich Šídlo Jak se Kellner zbavil Železného a stal se symbolem doby. Výstižně Kellnera popsal i Erik Best.

Málo se připomíná, že firma PPF má sídlo v Holandsku, kde tento nejbohatší Čech také platí daně (podle jména je Bohemian s německými předky) a že stál za vybudováním lukrativního exekučního byznysu v ČR. Stejně tak dosadil svého zaměstance Petra Dvořáka jako gen. ředitele TV NOVA a později i jako gen. řed. veřejnoprávní ČT, kdy v pozadí byl i zájem o její lukrativní pozemky. V knize Moc a nemoc televize NOVA to Jan Vávra popisuje výstižně. Součástí článku je i výpověď svědka ing. Petra Dvořáka.

Neškodí také připomenout, jak se Kellnerův HOME CREDIT chová v Číně, ze které se president Zeman nechá nestoudně dopravit zpět Kellnerovým tryskáčem. Veřejnosti tak bylo sděleno kdo je skutečným pánem v zemi. Kam až dosahovala moc a vliv Kellnera svědčí i to, že Rychard Benýšek, krizový manažer „muž na špinavou práci“ PPF, je od roku 2020 členem vedení ODS v Olomouckém kraji.

Studena Jitka

S pohrobky postkomunistické justice se účinně vypořádává Polsko. EU ho za to kritizuje (i ústy eurokomisařky Věry Jourové), ale ke katastrofálnímu stavu české justice mlčí, přestože ESLP ve Štrasburku ve svém rozsudku konstatoval, že česká justice je disfunkční a porušuje vnitrostátní právo na „ostří nože“. Bravo Poláci: "Pryč s kastou nedotknutelných!“

***

Včera o rozsudku informovaly Události ČT (jako 18-tou zprávou v délce pouhých  19 vteřin?)Exekucni koncentracni tabor

Bývalá přerovská soudní exekutorka byla odsouzena za zpronevěru a zneužití pravomoci. 10 let nesmí profesi vykonávat. Způsobila bankám a skupině pivovarů 26 milionů korun. Verdikt není pravomocný. Spravedlnost čekala 8 let. Přerovský Deník sděluje další podrobnosti.

Další ukázka, jací zločinci mohou  v České republice dostat do rukou neuvěřitelnou moc a pravomoci, které nemá ani PČR. Odpovědnost za způsobené škody nesou i ti, kteří je do funkcí soudních exekutorů jmenovali – ti se zabavení svého majetku soudním exekutorem nemusejí obávat.  Je výsměchem spravedlnosti a zdravému rozumu, že po 10 letech by se odsouzená mohla opět stát soudní exekutorkou. Bohužel to není apríl…

O jejím charakteru lecos napovídá i její visáž. Nebudu to rozvádět, protože bych byl asi velmi rychle obviněn z rasismu…

Připomínám příběh z roku 2019 dalšího výtečníčka z Přerova, soudního exekutora Tomáše Vrány a největšího exekutorského úřadu v Česku. I po flagrantním pochybení a odchodu z funkce, tato exekuční továrna nadále vzkvétá. Spadá pod ní až čtvrtina trhu. Tento zločinný systém pomáhal vybudovat Petr Kellner.

Exekuce vytvořily z České republiky, členské země EU, novodobý koncentrační tábor!

Novela Exekučního řádu - návrhy na její doplnění

Nova logoTuším 16, či 17.3.2021 mne u stanice Metra Anděl oslovil tým TN NOVA, zda bych něco řekl k chystanému sčítání lidu. Rád jsem vyhověl s tím, že to zřejmě neodvysílají, pokud bude uvedeno mé jméno.

Nedávno mi kamarád sdělil, že „to bylo všude“, což mne potěšilo. Ne kvůli mé osobě, ale co jsem mohl sdělit statisícům diváků TN NOVA. Co jsem v krátkosti řekl? V principu mne jako občana uráží, když při stavu dnešní techniky se stát potřebuje podrobně ptát občana na informace, které má z velké části k dispozici a kdy ho v podstatě obtěžuje. Připomněl jsem i ocenění stupně digitalizace státní správy v Estonsku, kterou dává za příklad premiér Babiš. K tématu se výstižně vyjádřil i Tomáš Baldýnský (LN 31.3.2021) v článku výše s názvem „Sečten a podtržen“.

Fortyn Karel geniove v suplikuV zájmu vlastním, v zájmu svého zdraví a života, v zájmu svých blízkých, i celého národa a světa:

Opište níže připojený  psaný text (tučně) a pošlete na uvedené tam adresy. Kdokoliv z lidí může onemocnět. Nepropadejte panice. Pro devitalizaci je rakovina jen lehké onemocnění a každý i dnes má ústavní právo žádat léčení devitalizací bez chemoterapie či radioterapie. Je jen třeba, aby lékaři neměli obavy.

K tomu musí být, i když je právně neplatný, formálně zrušen zákaz devitalizace. To je vše. Ale je tu sveřepý odpor farmaceutické lobby a ze známých důvodů i ministerstva. Dá se ještě někdy tento národ do boje za svá práva? Zde má šanci zvítězit i bez příslovečné defenestrace. Bez každého z nás to ovšem možné není. Jednejme každý sám za sebe; spoléhání na jiné u sklenice piva, to je osvědčený způsob prohry. Sklidíme jen posměch a smrt. Je velká oběť dát desetikorunu za poštovní známku?

Tyto, jednotlivé i hromadné, souhlasy odešlete písemně na tyto adresy poštou, faxem, nebo e-mailem:

Albertov a vajicka…Ještě podstatnějším než výsledek je však samotná délka řízení o žalobě (ano, zásahové žaloby mají být podle § 56 odst. 3 SŘS projednávány přednostně, takže na běžný nápad se dostane někdy po r. 2030), která signalisuje podstatnou míru dysfunkce správního soudnictví. Ta se promítá i do odlišného pohledu na postavení toho, kdo je s nezákonným postupem policie konfrontován: jde tu o svého druhu částečnou invokaci čl. 23 Listiny základních práv a svobod. Soudy jsou, arci nikoli vinou jakéhosi usurpátora, nýbrž leností vlastních, k práci nemotivovaných, soudců, prakticky paralysovány a každý, kdo se policii postaví s použitím násilí, může následně argumentovat, že jinak činit nemohl, protože účinné soudní ochrany, jež by měla dle dikce zákona přijít za několik málo měsíců, nikoli za pět let, by se od státu stejně nedomohl.

Vládnou nám a ovládají nás tisíce nesmyslných zákonů, předpisů, nařízení, vyhlášek a společná, organizovaná, hromadná nezodpovědnost odpovědných. Svoji neschopnost a odpovědnost na ně delegují. „Papírový rozum“ je nejvyšším pánem. Za jeho zločiny ho zavřít nemůžeme, zato on nás. Zdravý  rozum už nemá prostor.

Probíhá ztráta veřejné kontroly nad společesnkým děním, postupná likvidace demokracie, svobody a základů společnosti. Stále méně lidí tvoří skutečné hodnoty. Přibývá těch, kteří na práci druhých parazitují a navíc je ohrožují, včetně sebe sama. Stav sociálně, finančně a společensky nadále neudržitelný. Někdo také musí vyrábět „chleba“. Netvořící nemohou žít věčně lépe na účet tvořících. Budou vše řešit opět neměnné zákony přírody, nebo se s její pomocí prosadí konečně zdravý rozum?! J.Š.

Tigrid PavelMFD 23.11.2001 - Společnost dnes - Autor: KAREL STEIGERWALD str. 8

Uplynulých dvanáct let očima spisovatele, novináře a publicisty Pavla Tigrida. Pavel Tigrid dvakrát emigroval - v roce 1939 a 1948. Do republiky se vrátil až po listopadové revoluci. Vývojem posledních let není překvapen ani znechucen. „Těch dvanáct let nebylo zdaleka promarněných“ říká a věří, že všechno může dobře dopadnout. "Ale znám jedno nebezpečí, že to pokazíme sami," dodává.

Uplynulo dvanáct let - po tom všem, pane Tigride, jsme už normální?

Ano. Filozof by ovšem řekl: Co je to normální? Nic velikého jsem nečekal, spíše právě toto, co dnes máme. Někde mě to zaskočilo. Nejsme normální v tom, že jsme nejednou příliš závistiví, že jsme rovnostáři, ale to všechno je známo. Právě proto jsem do budoucnosti dosti velký optimista. Věřím na šťastné náhody. Člověk i společnost musí mít trochu štěstí. Já ho měl. Dvakrát jsem utekl hrobníkovi z lopaty. Jednou před nacisty coby člověk židovského původu a podruhé před komunisty coby jeden z demokratů, kteří všechno podstatné spolu s panem prezidentem Benešem prohráli. Dvaačtyřicet let jsem tu nežil, ale když jsem se na pozvání Václava Havla před dvanácti lety vracel, tak jsem o té zemi dost věděl, sledoval jsem ji. Časopis Svědectví jsem dělal sice na koleně, ale třicet pět let. Takže jsem domácí situaci znal. A samozřejmě, jako mnozí, jsem psal o tom, jací my Češi jsme. Nedělal jsem si velké iluze. Ale protože jsem žil jak v USA, tak v Německu a ve Francii, tak jsem neměl přehnané iluze ani o těch druhých. Všude je to prosté nějaké. A mně se zdá dosud, že Češi mají ohromnou šanci z toho vylézt vcelku dobře. Za jednoho předpokladu, že nebudou vyskakovat, nebudou říkat: My jsme pupek světa, jsme lepší. Ale bohužel se tak často dělo, moc jsme vyskakovali, a to se nám nevyplácí.

Polansky PaulOtevřel téma našeho podílu na holocaustu českých Romů a Židů. Na tento válečný holocaust navázal poválečný - vyhnání a genocidum českých Němců. Paul Polansky nepsal historii, psal o dějinách,Paul Polansky Nis 29 03 2021 které se děly.

O knize BOUŘE (15.4.2011) - Knihu jsem si přečetl, šokován jejím neuvěřitelným obsahem. K textu níže jen dodávám, že obsah knihy je ještě mnohem drsnější, mnohdy překonávající sadismus nacistů! Odhaluje nemilosrdně pravdu o naší zamlčované minulosti, povaze našeho národa, naší povahy. Současně dokazuje, jak naše myšlení a názory byly a jsou značně deformovány totalitním výkladem naší nedávné minulosti, kdy v zamlčování pravdy bylo pokračováno i po listopadu 89. V zamlčování je pokračováno dodnes.

Válečný zločinec Štefan Miština 10.2.2013), otec Livie Klausové:

Troufnou se ozvat alespoň židovské organizace, vždy v podobných záležitostech velmi aktivní? Představa, že manželka prezidenta České republiky je dcerou válečného zločince, který podporoval prokazatelně zločinný fašistický režim na Slovensku, pomáhal likvidovat Židy, tedy podporoval holocaust, následně vstoupil do stejně zločinecké KSČ, které stejně věrně sloužil, naplňuje slušného člověka děsem a hrůzou a ještě větším mlčení odpovědných a všech organizací, zabývajícími se lidskými právy, které najednou jakoby zázrakem, ztichly…

Václav Klaus ml. Radiožurnál 17.1.2013: „Je poměrně známým faktem, že otec budoucí první dámy Johann Hardegg byl poměrně aktivní nacista, dokonce účastník puče nacistického, kdy byl zavražděn rakouský kancléř Dolfuss. A já to samozřejmě chápu, že lidé za svoje tchány nemohou, nebo rodiče případně, ale na druhou stranu prostě, myslím si, že by to mělo být prostě téma v této zemi.“ Má-li být v této zemi tématem minulost tchána prezidentského kandidáta, pak jím logicky musí být i minulost tchána úřadujícího prezidenta. Přestože o tom možná Václav Klaus mladší nic netušil, jeho dědeček Štefan Miština, má minulost podobně temnou jako Johann Hardegg. S tím rozdílem, že Hardeggerova minulost je „poměrně známým faktem“, kdežto o Mištinově minulosti doposud nikdo nic nevěděl.