Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

   

Citát dne

„Komunismus znamená v pravém a úplném smyslu bludné učení, že nikdo nemá míti žádné jmění, nýbrž aby všechno bylo společné, a každý dostával jenom část zaslouženou a potřebnou k jeho výživě. – Bez všelijakých důkazů a výkladů vidí tedy hned na první pohled každý, že takové učení jest nanejvýš bláznovské, a že se mohlo jen vyrojiti z hlav několika pomatených lidí, kteří by vždy z člověka chtěli učiniti něco buď lepšího neb horšího, ale vždy něco jiného než je člověk.“

Karel Havlíček Borovský ve svém časopise „SLOVAN“ 26.7.1850


SVOBODA  NENÍ  ZADARMO

„Lepší je být zbytečně vyzbrojen než beze zbraní bezmocný.“

Díky za dosavadní finanční podporu mé činnosti.

Po založení SODALES SOLONIS o.s., uvítáme podporu na číslo konta:
Raiffeisen Bank - 68689/5500
IBAN CZ 6555 0000000000000 68689
SWIFT: RZBCCZPP
Jan Šinágl,
předseda SODALES SOLONIS o.s.

Nejnovější komentáře

  • 23.05.2018 02:10
    Ι've been exploring foг a bit for any hіgh-quality articles or ...

    Read more...

     
  • 22.05.2018 22:38
    Ι thіnk other web-site proprietors should take thiѕ site as an ...

    Read more...

     
  • 22.05.2018 17:54
    #1 Ing Jiří Dusil 2018-05-22 17:48 Právě jsem prohrál po více ...

    Read more...

     
  • 22.05.2018 17:48
    Právě jsem prohrál po více než šesti létech soudní spor s ...

    Read more...

     
  • 21.05.2018 16:14
    POSTRÁDÁM MINUSY HODNOCENÍ NAPŘ. -4 při ZMÍNCE O VLASOVCÍCH ...

    Read more...

     
  • 18.05.2018 16:15
    Další poznatek je, že muži vychovaní v rodinách podpapučových ...

    Read more...

Strojový překlad


Portál sinagl.cz byl vybrán do projektu WebArchiv

logo2
Ctění čtenáři, rádi bychom vám oznámili, že váš oblíbený portál byl vyhodnocen jako kvalitní zdroj informací a stránky byly zařazeny Národní knihovnou ČR do archivu webových stránek v rámci projektu WebArchiv.

Postřehy a komentáře

Zadeh a PCRPostavu Shahrama Abdullaha Zadeha jsme ponejprv poznali v souvislosti s jeho propuštěním z vazby v únoru 2016, anticipujíce zločincovo brzké zmizení z radaru českých trestních orgánů, v doprovodu částek, které si onen na úkor státního rozpočtu této k organisovanému zločinu tohoto druhu obzvláště pohostinné země opatřil. Nestalo se, a protože Zadeh učinil něco, co správný z vazby propuštěný obviněný nikdy udělat nesmí, totiž hájil se, ocitl se v péči vězeňské služby znovu, a tentokrát, jak se podle všeho jeví, na dobu neurčitou, případně i na doživotí. Že to trestní řád nedovoluje? Nedovoluje, a co má být?

Pavel PetrKvěten 2018: Jasně vysvětlený způsob jednání Ruska vůči EvropěNocni vlci

Arm. gen. Petr Pavel pro ČTK: „Rusko nerozlišuje mezi mírovým stavem, krizí a válkou. Ruská doktrína hovoří v podstatě o nepřetržitém konfliktu, který se mění pouze intenzitou a použitými nástroji.“

Jinak řečeno: Nynější stav Rusko vnímá jako permanentní konflikt s využitím kybernetických prostředků, sociálních sítí, propagandy, zavádějících informací a nejrůznějších pokusů  o  ovlivňování politické scény. Zkráceně: Permanentní nepřátelství.

JANUV ZAKONUplynulo 200 let od narození Karla Marxe. Je duchovním otcem komunistické ideologie a jejích zločinů, mnohdy horších než byly nacistické, byť snad jednal v dobré víře. Není divu, že Čína sponzorovala obrovitou, nadživotní  sochu Marxe pro jeho rodiště, připomínající doby Stalinových soch. Marx inspiroval vrahy a diktátory. Že se v rodiště Marxe k jeho dílu obdivně vyjadřuje i sám šéf EK Juncker je jen smutnou ukázkou pokleslých mravů dnešní doby. Připomeňme si slavný esej Karla Čapka z doby před 94 lety PROČ NEJSEM KOMUNISTOU.

…Chudí lidé nejsou třída, nýbrž právě vytřídění, vyřazení a neorganizovaní; ti nebudou nikdy na stupních trůnu, ať na něm sedí kdokoliv. Hladoví nechtějí vládnout, nýbrž jíst; vzhledem k bídě je lhostejno, kdo vládne; záleží jen na tom, jak my lidé cítíme. Bída není instituce nebo třída, nýbrž neštěstí; ohlížeje se po výzvě k bezprostřední lidské pomoci, nalézám studenou doktrínu třídní vlády. Nemohu býti komunistou, protože jeho morálka není morálka pomoci. Protože káže odstranění společenského řádu a nikoli odstranění společenského zlořádu, jímž je bída. Protože, chce-li vůbec pomoci chudým, činí to podmínečně: nejprve musíme vládnout, a pak (snad) na vás dojde. Pohříchu ani tato podmínečná spása není textově zaručena.

Prazske povstaniDomnívat se, že pět tisíc zmařených životů v pražské revoluci, které nemusely být, že Rusy dojmou je snad pro neznalé hrozné. Z historie šlo Rusům vždy jen o moc, o zábor, o okupaci, ať se tomu říká třeba osvobození, to je jedno. Důležité pro Rusy je, aby tam byla jejich vojska a tanky. Jak se to bude nazývat to je už věc poslušné ruské propagandy. Jednotky gen. Pattona  měly do Prahy dorazit i přes zákaz gen. Eisenhowera a jeho domluvě s ruským gen. Antonovem. Džugašvili by skákal sice vzteky, gen. Patton by byl potrestán, ale čas a historie by se postaraly o vysvětlení, kdy se smlouva má podřídit nutnosti jde-li o zachraňování životů.

Dne 14. března 1953 byla sobota. Den jako každý jiný. Na naší Průmyslové škole chemické v Praze se střídali profesoři jednotlivých předmětů jako svatí na orloji Staroměstské radnice. Jen profesorka dějepisu pro náhlou nevolnost absentovala. Hodinu jsme zůstali bez pedagogického dozoru.

V té době nás nenapadlo nic „moudřejšího“ než Jardovi Malému, známému cholerikovi schovat černé tenistky, které jsme nosili jako přezůvky na tělocvik. Protože to byl žert po několikáté opakovaný a všechny úkryty již znal, vytáhli jsme je na vlajkovou žerď umístěnou na čelní stěně budovy, pod oknem naší třídy. Tam je už nenašel. Vyučování pokračovalo po polední přestávce ještě dvěma hodinami. O té druhé hodině se rozletěly dveře a do třídy vstoupili, spolu s ředitelem školy, tři muži v kožených kabátech. Následoval výslech všech přítomných studentů. Jejich posláním bylo zjistit, kdo na vlajkovou žerď pověsil černé tenistky zrovna v den kdy zemřel prezident Klement Gottwald. Bylo to ale vůbec poprvé, kdy jsme se všichni dozvěděli, že není mezi živými. V té době to věděl jen omezený okruh stranických a státních funkcionářů, včetně příslušníků státní bezpečnosti. Oficiální oznámení v rozhlase totiž následovalo s určitým zpožděním teprve v pozdních odpoledních hodinách.

V padesátých letech byla pro výběr vedoucích pracovníků stanovena kriteria a požadavky ze zcela jiného světa, než by mnohdy zdravý rozum předpokládal. Od takového člověka pak nešly očekávat převratné technologické změny ve výrobě, ani nové přístupy k organizaci práce, ale zase s nima byla někdy legrace, pokud zrovna nerozhodovali o osudu jiných.

Moravský zákazník přicházel s přáním odlít složitý výrobek podle předloženého výkresu. Ten jako vždy obsahoval nárys, půdorys a bokorys, toho stejného výrobku. Vedoucí vzal výkres do svých rukou, dlouze se do něho zahleděl a nebylo pochyb o tom, že intenzivně přemýšlí. Po delší odmlce položí výkres na stůl a prstem ukazuje, že dva odlitky by dokázal vyrobit, ten třetí bohužel nikoliv. Zástupce moravské firmy po tomto sdělení nevyšel z údivu.

Cesta z Washingtonu do Arlingtonu po silnici dálničního typu uplyne velice rychle. Skoro se zdá, že Arlington je okrajovou čtvrtí hlavního města Spojených států amerických. Ve skutečnosti tomu tak není. Arlington už patří do Virginie.

Co znamená pro každého Čecha vyšehradský Slavín, to pro Američana představuje Národní hřbitov Arlington. Je tu však podstatný rozdíl. Zatím co na Vyšehradě jsou pochováni spisovatelé, básníci, hudební skladatelé, divadelní umělci, vědci a přední průmyslníci, prostě řečeno česká inteligence, na Arlingtonském hřbitově jsou pochováni stateční vojáci, kteří obětovali své životy za americkou svobodu a demokracii od doby občanské války Severu proti Jihu, až po válku v Perském zálivu v posledním desetiletí a jistě zde budou pochováni i někteří vojáci, kteří zahynuli v letošním roce v Iráku a Afganistánu.. Přesvědčí vás o tom před vstupem na hřbitov sousoší čety vojáků, kteří na symbolicky dobytém území či ostrově vztyčují žerď s americkou vlajkou.

Po letu do Kanady jsem neobdržel kufr, který spolu se mnou měl cestovat v zavazadlovém prostoru letadla. Nestalo se mě to poprvé. Při služebních cestách do Ruska jsem raději sebou vozil jen to nejnutnější, abych mohl mít zavazadlo u sebe, neboť několikrát skončilo kde nemělo. Po ohlášení ztráty na letišti v Montrealu jsem byl ujištěn, že po ztraceném kufru bude zahájeno okamžitě pátrání.

Vondrackova Helena 2018„Z oblasti zábavného umění se svými podpisy připojili Waldemar Matuška, Olga Blechová a Helena Vondráčková se skupinou.“ (Rudé právo 11.2.1977). Dnešního soudního jednání jsem se zúčastnil jako jediný za veřejnost a média – byloOSP5 KL HV prg 230418 velmi rychlé…

J.Š. 23.4.2018

* * *

Na iDnes se můžeme dočíst, že soud prý rozhodl, že nikoli. Majíce zvukový záznam, dozvíme se nejen výši relutární satisfakce, kterou příkladmo Česká televise smlčela, ale i to, že soud nic takového nenaznal, toliko schválil soudní smír uzavřený mezi žalobkyní a vydavatelkou Krajských listů. Na straně Marka Nespaly jde tedy o klasický – a arci nepříliš povedený – spin doctoring, snahu vykreslit klientku v příznivém světle, a věcně: o vědomou nepravdu, tedy o lež.

Buber Martin“Jakmile je svoboda vynesena na piedestal nejvyšší hodnoty, ztrácí smysl: její absolutizací zmizelo kriterium, jímž bychom byli schopni odlišit pravou volbu od falešné.” Martin Buber

Tvorba a sounáležitost

V první z nich, „Řeči o vychovávání", pronesené roku 1925, napadá Buber libe­rální tezi, že hlavním cílem výchovy má být rozvoj tvůrčích sil v dítěti. Připomí­ná, že adjektivum „tvůrčí“ (schopferisch) se až do 18. století používalo vý­hradně pro popis schopností Boha, niko­liv člověka. Jistě, člověk je obdařen ně­čím, co můžeme nazvat „tvůrčím pu­dem". Jeho posláním však nemůže být tvořit něco z ničeho, ale jen přetvářet a dotvářet stvořené. Podle Bubera je reali­zace tvůrčího pudu nutnou podmínkou uskutečnění člověka, nikoliv však pod­mínkou dostatečnou. Tvorbou člověk od­povídá na svět, vytvořené dílo mu však nemůže odpovědět zpět. Z tohoto hledis­ka zůstává i ten největší tvůrčí génius osa­mělý a nenaplněný.