Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

   

Strojový překlad

Nejnovější komentáře

  • 24.01.2021 22:23
    Velmi trefný komentář Martina Hály na téma politiky EU k Číně ...

    Read more...

     
  • 24.01.2021 20:45
    Sehr geehrter Herr Ulrich, Ich danke Ihnen für Ihr Email. Sie ...

    Read more...

     
  • 24.01.2021 13:25
    Ten agent kai aus Hannover /Kai Orac/ hlásá od 17/1 vše o ...

    Read more...

     
  • 24.01.2021 12:57
    Jestli dostal a přežil opravdu organofosfáty, bude se ...

    Read more...

     
  • 22.01.2021 20:47
    Grüezi Herr Ulrich, Gerne schliesse ich mich den Worten ...

    Read more...

     
  • 20.01.2021 12:04
    Líbila se Vaše vzpomínka na Česťu Hofhanzla. Byl členem mého ...

    Read more...


Portál sinagl.cz byl vybrán do projektu WebArchiv

logo2
Ctění čtenáři, rádi bychom vám oznámili, že váš oblíbený portál byl vyhodnocen jako kvalitní zdroj informací a stránky byly zařazeny Národní knihovnou ČR do archivu webových stránek v rámci projektu WebArchiv.

Citát dne

„Komunismus znamená v pravém a úplném smyslu bludné učení, že nikdo nemá míti žádné jmění, nýbrž aby všechno bylo společné, a každý dostával jenom část zaslouženou a potřebnou k jeho výživě. – Bez všelijakých důkazů a výkladů vidí tedy hned na první pohled každý, že takové učení jest nanejvýš bláznovské, a že se mohlo jen vyrojiti z hlav několika pomatených lidí, kteří by vždy z člověka chtěli učiniti něco buď lepšího neb horšího, ale vždy něco jiného než je člověk.“

Karel Havlíček Borovský ve svém časopise „SLOVAN“ 26.7.1850


SVOBODA  NENÍ  ZADARMO

„Lepší je být zbytečně vyzbrojen než beze zbraní bezmocný.“

Díky za dosavadní finanční podporu mé činnosti.

Po založení SODALES SOLONIS o.s., uvítáme podporu na číslo konta:
Raiffeisen Bank - 68689/5500
IBAN CZ 6555 0000000000000 68689
SWIFT: RZBCCZPP
Jan Šinágl,
předseda SODALES SOLONIS o.s.

Login Form

s každého dne může sílu brát, jistotu živé lásky znát, potom všem postříbří život vezdejší. Cílem je poznat svět, přesto svítit do tmy, slzy otřít umět, poznat kdo trápí se, nezradíc svým slovem trpící. Podstata bytí lidského je vlastně pořád stejná. Cokoliv se kamkoliv posuje, nitra lidská jsou pořád stejná.

 Co jitří, křísí v každém cit vřelý, s ním již nemít kříž. Duše Ježíše Krista má být uzdravena. Boží duše se potřebuje uzdravit, aby mohla lidem dát to pravé štěstí. Boží lásky se dožije ten, kdo žije. Proč je tady to utrpení, kterého je víc než dost, když ho člověk vnímá? Dary chceme jen přijímat. Nejsme zvyklí přijímat. Až když se uskrovníme a změníme, můžeme očekávat druhý příchod Ježíše Krista. Vše co se stane ve hmotě, se nejprve uděje v duchovním světě. Duše Boží je zraněná. I slzy ctí, které jsou prožité ve stínu Božím, jsou pro Pána Krista živící rosou, ze které si cit snímat chce, než se sám přemůže zlo. Duše Boží, kterou si vybere, se posiluje. Z každého dne může sílu brát. Duši vyvolenou sám Pán Bůh bez Kříže ji pohostí otcem milostí. Ví sám, že život ctící se loučí se svým příkořím. Šťastný život přijímá s duší milou, kdy  cit mu smývá křivdy.

 * * *

Před 350 lety zemřel učitel národů Jan Ámos Komenský

* * *

Odpustí bolest, všem sám otevře přijatý, cítící v nitru svém úctu, květ štěstí. S tím vyléčí stín mysl tížící. Křivdy žal sám chce tišit, v milované duši cit rozdávat,  dožít se lásky, v níž pocit mučení zmizí. Sám Bůh se dožije takové lásky, s níž mu zmizí pocit mučení. Láska vnímá slzy prolité, strázně Boží má v soucitu. Jeho vždy chce potěšit, s ním chce ve štěstí žít, do výše se vznášet smí vše stále přející, dobro přináší z živého Boha přijaté. Slzy cti ve stínu Božím prolité, jsou živící rosou z ní si cit snímat chce, než sám přemůže zlo a zjeví svou tvář, ukonejší strádání, ztiší bolestí a lesk přijetí svého všem dá uzřít. Živí v němé tváři úsměv štěstí, než se v ní zář objeví. Dobro čisté se vidět dá, závětří lásky se ctí má, soucit mu pomáhá milost dát s níž se pocit štěstí posvětí, s každého dne může sílu brát, jistotu živé lásky znát, potom všem postříbří život vezdejší.

Lidé budou žít bez Kříže a budou trpět jen soucitem něžným co hřeje v duši. Mít soucit se zvířaty a rostlinami. Soucit bude střežen světlem svatým a křik nicoty vyslyší. Cit po strádání těžkém dostane, svíce požehnání zas bude plát. Plamenem svým však spálí zlo křivé. Světit má život čistý, hříchy nepřipomínat, nesoudit, vžívat se do duší, které krvácí, snímat jim Kříž, s jasnou svou tváří spěchat přidat každému, svit jež má hřát Králi svému ve službě, čest všem dát. Sám Boží cestu podstoupit, prožít křik své duše plné nicoty. Potupení zažité, štěstí činí plným, pláčem smývá bolest duše čisté.

Vzhled člověka odpovídá na všechny otázky.

Vadí jí, že jdou lidé za tím, kdo něco dokázal, ale nectí se mezi sebou. Člověk, který něco dokázal, nemá větší cenu než život, ve kterém nebylo něco výrazného. Zkoušejí dokázat, že člověk, který něco dokázal má větší cenu, že je třeba bohatý. Tak to absolutně neberu. Uctívat schopné bychom měli za jejich života, ne „svíčkami“, když zemřou. Chybí nám úcta jeden k druhému. Nelíbí se mně, že v běžném životě má jeden druhého za hadr. Lidi si dělají neštěstí mezi sebou, doufám, že to tady bude vymýcené. Nedělat si příkoří a být si více naroveň.

Vzhled světský odpovídá na otázky, které dostávám. Strast udělá na krásné tváři vřed, který sprostě obšťastní zlé. Znám povahu, která stále vyhledává zlo, chtíc znát viny, čekat ve smíru a zlem zaskočit. Vedle cti doutná zlomyslnost, prospěch má sestru zradu.

Cílem je poznat svět, přesto svítit do tmy, slzy otřít umět, poznat kdo trápí se, nezradíc svým slovem trpící. Podstata bytí lidského je vlastně pořád stejná. Cokoliv se kamkoliv posuje, nitra lidská jsou pořád stejná.

Život je hořkost cesty ve strasti, soudy lidské strach, ze smrtí, po ní šťítivost s těžkým odporem smutek převýší a stesk vypudí, pokusí se přepnutím pout se vším, co smrt činí přítomnou. Smrt bez lítosti uchopí život a s ním vychází ze stínů přítomnosti. Spěchá dát Otcovi napít z vláhy Otcovy lásky. Za milou Boží tváří spatří duši soudící. Vše se zahojí spravedlivým. Po smrti nic nekončí a za to bych dala život. Nikdo není čistý, těch lidských soudů by nemělo být tolik.

* * *

Tolik výtah hlavních myšlenek z rozhovoru s paní Irenou, která dokáže číst Vojnichův rukopis.

P.S.

Doporučuji od 17 minuty a od 1:07:10 hod. Úcta k paní Ireně a jí vysloveným hodnotám, mi brání vyjádřit se ke způsobům moderátora, byť konal nepochybně v dobré víře. Oceňuji, že našel kdysi odvahu pozvat mne do již zaniklé 24CZ na rozhovor.

Odkaz učitelé národů je právě dnes o to více aktuální. Má muzeum v holandském Nardenu. V Praze existuje Pedagogické muzeum J. A. Komenského, věnované pedagogice a dějinám českého školství, ne samotnému Komenskému. Rozsah jeho díla by si to nepochybně zasloužil. O jeho myšlenkách se moc nemluví, pokud vůbec. Žáci a studenti znají většinou nazpaměť jenom jeho životopis a díla. Máme co dohánět – Komenský je stále daleko před námi!

Dnešní děti a mládež jsou připravovány stále více o svobodné hry v přírodě, rozvíjející přirozenost, přirozené myšlení, komunikaci a tvořivost. Jsou-li samy a bez „moderních“ her, nudí se, ztrácejí schopnost se bavit samy, jako to uměly předchozí generace. Počítače už dokonce píší pohádky pro děti, které vysílá veřejnoprávní rozhlas?! Auta budou řízena počítači, mluví na nás ledničky, hlasem ovládáme pomalu celou domácnost. Přestáváme být stále méně svobodnými lidmi. Stále více se podobáme robotům. Poslušně vykonáváme co se očekává a stáváme se závislými, ovladatelnými a manipulovatelnými, aniž tušíme. Kde zůstal člověk?

Asi bude třeba vypnout na čas elektřinu, aby se člověk konečně probudil, stejně jako se probouzí při koronaviru a začíná uvědomovat své skutečné potřeby a hodnotu skutečného života. Je třeba začít žít přirozeně, žít své životy a nenechat si brát čas masivním díváním se na různé „krabičky“ jak hrají jiní své životy, kdy i jejich životy jsou podobny našim.

Základem je omezení nesmyslného blahobytu, konzum nepotřebného a obnovení přirozené lidské komunikace. Jinak se staneme postupně závislými roboty, budeme to považovat za „přirozené“ a jako civilizace se budeme blížit ke svému konci. Člověk byl stvořen pro lidskou, přirozenou komunikaci, ne digitální, která ho o skutečně, plně žitý život cíleně a postupně připravuje.

Moderní technologie jdou proti přirozenosti člověka, je na nich závislý a vedou k jeho stupidisaci. Neslouží nám, ale my jim a strukturám za nimi skrytými.

Nemám nic proti rozvoji techniky, který nelze zastavit. Svět na její rozvoj vždy doplatil, když nastal úpadek mravů. Jsou-li mravy a mravní hodnoty ve zpoždění za technickým vývojem, vždy to dají dříve či později najevo. Dnes jde o to, aby se zabránilo ještě větším škodám. Čím to asi bude, že „primitivní“ kmeny v Austrálii či Africe žijí poměrně spokojený život, bez stresu a s úsměvem ve tváři? Máme se i od nich co učit.

Stále více lidí se od moderních technologií odklání. To je jen dobře - návrat k přirozené lidské komunikaci je začátkem uzdravování nemocné mysli a společnosti – a návratem k normálnímu, plnohodnotnému  životu.

 

Jan Šinágl, 25.12.2020

* * *

V čem je hlavní problém člověka, jeho hlavní neřest?

Komenský tomu říká „samosvornost“: „Sám sobě patřiti, sobě nadmíru hověti, jen sobě samému se líbiti, svým bůžkem se dělati“. Jedním slovem: sebestřednost. Dobro podle něj zabíjíme tehdy, když dáváme systematicky přednost vlastnímu blahu nad blahem ostatních, celku. Když si řekneme „já bez ohledu na tebe, jiný člověče, jdu za svým „dobrem“, přispíváme tím k záhubě lidstva. Naše lidskost není docela v pořádku, říká Komenský, ale hned dodává, že není úplně ztracena. Naděje trvá.

Děti jsou tedy ve vašem projektu vedeny k nesobeckému jednání?

Mají se rozhlédnout ve svém světě a vybrat si něco, co mohou pro nápravu věcí samy udělat. V rodině, ve škole, v sousedství, ve své obci… A ptát se: dokážu najít nějakou věc, kterou je v mé moci změnit? To je ta hlavní otázka. Když tu věc najdou, třeba i po poradě se spolužáky a s paní učitelkou, tak půjdou a udělají to.

Lidskost není ztracena (LN 22.12.2020) – rozhovor s pedagogem, komeniologem a bratrským farářem Janem Háblem o nadčasových myšlenkách J.A. Komenského a hodnotovém vzdělávání

* * *

Jan Amos Komenský POSELSTVÍ, aneb kdy se probudí člověk?!

Ke dnešnímu 425. výročí narození největšího Čecha, Moravského Bratra, rektora, exulanta, filosofa a myslitele, mistra Jana Amose Komenského

Sudetský Kříž a všichni dobří rodáci…

Facebook a Demokracie, aneb o zneužívání uživatelů!

1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 Rating 1.00 (1 Vote)
Share

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v levém sloupci zcela dole)