Ani v nejmenším nechci zpochybňovat kvalitní a potřebnou práci polské režisérky, jež právě obdržela cenu Českého lva za nejlepší režii (Šarlatán).
LN: Byla jste zavřená i v Polsku?
„Osobně ne, ovšem téměř všichni mí kamarádi ano, například publicista Adam Michnik, takže jsme srovnávali zkušenosti. Na Ruzyni jsem zažila někdy až zbytečnou krutost. Vězeňský gynekolog znásilňoval uvězněné, moji spoluvězeňkyni, sedmnáctiletou Slovenku, hned třikrát. I na mě se tehdy vrhnul, ale já jsem začala řvát polsky, takže se vylekal. Bachaři mě vysvlékli, drželi nohou u zdi a vyhrožovali, že jestli se mi to nelíbí, vytáhnou pistole. I jedna bachařka mne dlouho držela pod studenou sprchou, vysmívala se mi a pak mi dala schválně tepláky o tři čísla větší, takže jsem chodila jako v pytli. Jednoduše nesmyslná necitlivost.“
***
Ve věci jsem podal trestní oznámení (obratem po otištění jejího celostránkového rozhovoru v LN) na gynekologa a bachaře Ruzyňské věznice. Podrobnosti v mém článku ze dne 8.5.2012 - Trestní oznámení: Kdo se pokusil znásilnit slavnou polskou režisérku Agnieszku Holland na Ruzyni v roce 1970…?!. Samozřejmě nic se nevyšetřovalo. Po čase jsem se s paní režisérkou setkal na předpremiéře filmu „Hořící keř“ o Janu Palachovi v Praze. Oslovil jsem ji, zda ji PČR kontaktovala. Odpověděla, že ne a více se k tématu nechtěla vracet…
Vysvětloval jsem si její reakci tak, že zřejmě nechce nikoho popudit a riskovat i možné ohrožení své práce. V tom by nebyla mezi tvůrci kritických dokumentů doby zdaleka sama. Možná se také nechtěla vracet k nepříjemnému tématu, který se jí týkal osobně a omezila se pouze na připomenutí zločinného chování a jednání v Ruzyňské věznici. Je to škoda, protože pachatelé možná dodnes žijí mezi námi nepotrestáni a s vysokými důchody. Nazvat takové jednání vůči své osobě pouhou „necitlivostí“ je také „necitlivé“.
„Minulost buď zlehčujete, nebo vytěsňujete“, řekla Agniezska Holland. V mládí se ničeho nebála, teď už je mnohem zbabělejší, přiznává. To dokáže o sobě říci málokdo a slouží ke cti. Pokračuje: „To tragické je potlačováno, protože je to určitým způsobem nesnesitelné. Ale to potlačování, zamlčování, je svého druhu lež. Tímhle způsobem se nemůže národ ani jednotlivec smířit s minulostí, s komunistickou zkušeností, která zasáhla do života několika generací. Je to na filmu a na literatuře, aby se s tím určitým způsobem smiřovaly.“
Českou povahu vystihla přesně: „Češi jsou výborní na takový ten obyčejný život, ale nejsou nejlepší pro těžkou dobu“.
Českého lva obdržela „lvice“, které se statečnosti té skutečné ne zcela dostává. Opatrnost je matka moudrosti. Člověk se musí sám umět rozhodnout, kdy je opatrnost na místě či není - v zájmu pravdy.
Čím více za ni bojují známé osobnosti veřejného života, tím více se pravdě a spravedlnosti pomáhá. Jsou vidět a slyšet, na rozdíl od běžných a statečných občanů.
Jan Šinágl, 9.3.2021
***
S plk. v.v. Josefem Musilem se rozloučila jen jeho rodina
František Lízna, Přemysl Coufal, Marcel Samuhel - a Milada Horáková?
52.výročí upálení Jana Palacha - země mlčí, jeho skutečný odkaz a stále aktuální výzvu zapomínáme!
Sergej Vojcechovský, generál bez vlasti a naše „černé svědomí“
8.3.1932: Blahopřejeme Josefu Mašínovi k 89. narozeninám
Read more...