ČT odvysílala tento vynikající běloruský dokument dne 9.března 2021 od 21:40 hod. Dobré je, že se odvysílal, méně dobré, že takový kvalitní dokument nejsme schopni natočit sami. Je o našem morálním selhávání a naší zbabělosti. Nemůže být lepšího vojáka, který by si nezasloužil Řád Bílého lva nejvyšší třídy. Generál Vojcechovský obdržel III. třídu?! Dodnes mu nebyla hodnost generála vrácena! Doufejme, že dokument zůstane v vysílání ČT trvale. Doporučuji shlédnout 50 min. o odvaze, vojenské cti - a zbabělosti. Níže podstatné z dokumentu.
Jak v nejsložitějších podmínkách občanské války, meziválečného období a začátku druhé světové války generál Vojcechovský dokázal zachránit čest ruského důstojníka a byl prospěšný Rusku i Československu.
Legionáři: „Pustíte nás domů, nebo během 12 hodin bolševická vláda skončí“.
V Rusku ani v Moskvě nebyl nikdo schopen se legionářům postavit na odpor. Česká rota rozehnala celý rudoarmějský pluk. Kdo by získal legionáře, mohl zvrátit chod ruských dějin. Porazili by bolševiky i bílou gardu. Bylo jim jedno, na které straně jsou, hlavně dostat se domů.
Velení legionářů vydalo adm. Kolčaka rudým, tomu nechtěl gen. Vojcechovskij uvěřit.
Bolševici: „Vydáte nám Kolčaka, nebo vyhodíme do povětří tunely a nepojedete domů“. Vydali, kdy adm. Kolčak před popravčí četou vykřikl: „Češskije sabakí“. Vojcechovský chtěl Kolčaka osvobodit a zachránit zbytky Bílé armády, bohužel bolševici ještě včas admirála popravili.
Ledový pochod: 150.000 účastníků, došlo 30.000.
72.000 legionářů se vrátilo domů, 4000 jich zahynulo v Rusku.
Vojcechovský sloužil stejně věrně Rusku i ČSR.
Vedení armády ho nosilo na rukou. Jako politik by mohl stát i ve vedení státu. Syrový ho doporučil jako svého nástupce, odmítl s tím, že veřejnost by ho mohla vnímat negativně jako cizince na tomto postu. Byl přesvědčen, že zemi může ochránit jen armáda, nikoliv smlouvy a dohody. Pracoval od rána do večera, žil pro ideje a své přesvědčení. Pro svou novou vlast pracoval na hranici fyzických možností. Onemocněl těžkým žaludečním vředem.
Po mobilizace mělo ČSR 2 miliony vojáků a 45 divizí.
Vojcechovský byl přesvědčen, že tato síla by dokázala odolat jakémukoli nepříteli. Armáda měla před II. světovou válkou nejlepší zbraně v Evropě, protože český zbrojní průmysl vyráběl levné a velmi kvalitní zbraně. Útok měla zadržet I. čs. armáda – velitel gen. Sergej Vojcechovský.
Rok 1938 a kapitulace ČSR ho zlomila.
Byla ohrožena vojenská čest a všechno co bylo učiněno pro vznik samostatného ČSR, bylo marné. Nehodlal se vzdát. Na jednání vlády požadoval, aby bylo přijato rozhodnutí, že se bude proti agresorovi bojovat. Výpočty dokazoval, že čs. armáda je schopna Wehrmachtu vzdorovat. Vojcechovskij: „O hranicích státu není možné vyjednávat, lze o ně jen bojovat“. Ze vzpomínek vedoucího přes. kanceláře Smutného: „Pak přišel gen. Vojcechovský a jako jediný prohlásil, že není možné se vzdát bez boje. Ostatní důstojníci však jeho názor nesdíleli. Styděl jsem se, že vzdáváme tisícileté hranice bez odporu a že nikdo nechce alespoň trochu riskovat.“ Rudá armáda chtěla pomoci, Polsko ji nepustilo. Prezident Beneš: „Nepoženu národ na jatka.“
Vojcechovský se dopustil kázeňského přestupku, kdy odmítl vydat Němcům pohraniční opevnění.
Poté co se velení armády rozhodlo vpustit německá vojska na území státu, Vojcechovský poslal telegrafickou odpověď, které čs. velení vyděsila: „Rozkaz pustit sem Němce jsem dostal, ale rozkaz opustit a předat jim opevnění jsem nedostal. Budu je všemožně bránit.“ Vojcechovského okamžitě odvolali a 1.4.1939 ho poslali do důchodu. Armádnímu generálovi bylo 56 let. Nemohli s ním udělat nic jiného, zavřít, zastřelit nešlo. Měl obrovskou popularitu mezi lidmi a legionáři, kteří tvořili páteř armády. Poslední záznam v jeho pracovní knize zní: „Generál velí vojskům dobře, je pracovitý, ale v kritických situacích jedná svévolně, proto se na vyšší stupeň velení nehodí“.
V září 1939 na Varšavu táhly i stroje, vyrobené ve Škodovce.
Ruští důstojníci sloužící v české armádě těžce nesli, že musí odevzdat své zbraně. Nemohli se s tím smířit. Prožívali to silněji. Vojcechovský nemohl být nečinný. Stal se jedním ze zakladatelů Obrany národa. První setkání členů ON se konaly v jeho pražském bytě. Po nedisciplinovanosti jejích členů vystoupil. Nepracovali profesionálně a německé tajné služby je rychle odhalily. Mučení gestapa se přesto nevyhnul z preventivních důvodů. Po dvou týdnech byl propuštěn. Po napadení SSSR byl opět zatčen a do konce války byl pod stálým dohledem gestapa.
Měl být velitelem ROA, odpověděl:
„SSSR neuznávám, komunistické zřízení nenávidím, ale proti dětem, ruským vojákům a vnukům těch, kteří v Rusku provedli převrat, bojovat nebudu“. Rodinu poslal na západ. Sám zůstal. To vypovídá o jeho zásadovosti, přestože předem věděl, co ho může potkat.
Už 70 hod. po skončení II. sv. války v Evropěbyl Vojcechovský zajat Smeržem.
Nikdo v ČSR nevěděl co se s ním stalo. Jeho přátelé se za něho přimlouvali. Oficiální úřady se od něho distancovaly. MZV odpovídalo: „V současné poltické situaci nelze nic dělat.“ Vojcechovský se vrátil na Sibiř kde kdysi bojoval, do pracovního tábora, kruh se uzavřel. I v táboře se choval výjimečně, nereagoval na žádné provokace, přísný, zdrženlivý, když bylo možné, každému pomohl.
Zemřel 7.4.1951 v 7 hod. 30 min. bylo mu 68 let.
Lékař uvedl jako příčinu smrti „tuberkulózu a sešlost věkem“ (často uváděné, jak zemřel není jisté). 5.6.1996 byl Sergej Nikolajevič Vojcechovskij usnesením hlavní vojenské prokuratury RF posmrtně rehabilitován. O rok později mu byl dekretem presidenta Václava Havla posmrtně udělen Řád Bílého lva III. třídy za vynikající zásluhy o obranu a bezpečnost státu, ale hodnost generála, kterou mu vzali v roce 1939, mu vrátit zapomněli…
***
Velení čs. armády bylo zbabělé i díky tomu, že bývalí čeští důstojníci rakousko-uherské armády, kteří dodrželi přísahu a nedezertovali, byli po roce 1918 šikanováni, nepovyšováni apod. To se postupně negativně projevovalo na kvalitě vedení a velení armády. S císařskými důstojníky by jistě měla armáda mnohem vyšší morální a mravní úroveň a gen. Vojcechovský by se dost možná zapsal do našich i světových válečných dějin ještě mnohem výrazněji.
Někteří nositelé Řádu Bíleho lva:
plukovník v.v. Pravomil Raichl – vojenská skupina, V. třída
generálmajor George Smith Patton IV – vojenská skupina, IV. třída
plk. Emil Boček – vojenská skupina, III. třída[
generálporučík v.v. Ing. František Fajtl – vojenská skupina, III. třída
plukovník v.v. Josef Bryks, in memoriam – vojenská skupina, II. třída
***
Alexander Dubček, in memoriam, slovenský politik – občanská skupina, I. třída
prof. Ing. Václav Klaus, CSc., dr. h. c. mult., ekonom a politik − občanská skupina, I. třída
***
Jako každý rok na 10.března zavlála na mém domě v Žebráku Tibetská vlajka, v rámci celosvětové podpory Tibeťanů v jejich boji za svobodu a nezávislost své země. Svoboda není nikdy zadarmo. Její cenu si plně uvědomoval i gen. Sergej Vojtěchovský. Vlaje po celý den i na jeho počest!
Jan Šinágl, 10.3.2021
***
S plk. v.v. Josefem Musilem se rozloučila jen jeho rodina
Sergej Vojcechovský, generál bez vlasti a naše „černé svědomí“
Read more...