…Ještě podstatnějším než výsledek je však samotná délka řízení o žalobě (ano, zásahové žaloby mají být podle § 56 odst. 3 SŘS projednávány přednostně, takže na běžný nápad se dostane někdy po r. 2030), která signalisuje podstatnou míru dysfunkce správního soudnictví. Ta se promítá i do odlišného pohledu na postavení toho, kdo je s nezákonným postupem policie konfrontován: jde tu o svého druhu částečnou invokaci čl. 23 Listiny základních práv a svobod. Soudy jsou, arci nikoli vinou jakéhosi usurpátora, nýbrž leností vlastních, k práci nemotivovaných, soudců, prakticky paralysovány a každý, kdo se policii postaví s použitím násilí, může následně argumentovat, že jinak činit nemohl, protože účinné soudní ochrany, jež by měla dle dikce zákona přijít za několik málo měsíců, nikoli za pět let, by se od státu stejně nedomohl.
***
Albertov aneb Hlavně nikam nespěchat
V červenci 2018 jsme napsali a margo albertovského incidentu z r. 2015: Nyní bude ve věci znovu rozhodovat osmý senát Městského soudu v Praze a není vyloučeno, že odpověď na otázku, zda policie postupovala správně, obdržíme ještě do konce desetiletí. Náš optimismus byl arci nepřiměřený: rozhodl až letos v únoru, a to tak, že policie pochybila.
Rozsudek, za který nelze s ohledem na to, že mezi reparovaným zásahem a jeho vydáním uplynulo více než pět let, senát ve složení Slavomír Novák, Jana Jurečková a Andrea Veselá pochválit, označil za nezákonnou nadměrnou policejní horlivost, jež na metání vajec po úřadujícím gubernátorovi (aka presidentu republiky) Miloši Zemanovi o rok dříve reagovala monstrosní akcí, jejímž účelem bylo pustit do Zemanovy blízkosti co nejméně demonstrantů – vyjma arci presidentových přátel a obdivovatelů – a ve svém nezákonném úsilí pokračovala dokonce ještě poté, co Zeman prostor opustil, dle zásady, že čím méně demonstrantů kdekoli, tím pochválenější policejní šéfové.
Je to podobný rozsudek jako ten, o který – byť v náhradovém řízení a nikoli v řízení o zásahové žalobě – již srovnatelně dlouhou dobu usilujeme v případě osob zamýšlejících protestovat proti pochodu Prague Pride 2014: tam nebyl protest vůbec umožněn, protože potenciálním demonstrantům bylo zčásti zakázáno k pochodu se přiblížit, zčásti byli preventivně umístěni do policejních cel.
Ještě podstatnějším než výsledek je však samotná délka řízení o žalobě (ano, zásahové žaloby mají být podle § 56 odst. 3 SŘS projednávány přednostně, takže na běžný nápad se dostane někdy po r. 2030), která signalisuje podstatnou míru dysfunkce správního soudnictví. Ta se promítá i do odlišného pohledu na postavení toho, kdo je s nezákonným postupem policie konfrontován: jde tu o svého druhu částečnou invokaci čl. 23 Listiny základních práv a svobod. Soudy jsou, arci nikoli vinou jakéhosi usurpátora, nýbrž leností vlastních, k práci nemotivovaných, soudců, prakticky paralysovány a každý, kdo se policii postaví s použitím násilí, může následně argumentovat, že jinak činit nemohl, protože účinné soudní ochrany, jež by měla dle dikce zákona přijít za několik málo měsíců, nikoli za pět let, by se od státu stejně nedomohl.
Kdo zvedne tuto ústavněprávní rukavici?
Read more...