Platon: „Kdykoli demokratická obec v záchvatu žízně po svobodě má právě v čele špatné číšníky a přes míru se opije jejím silným vínem, trestá své správce, jeystliže nejsou zcela povolní a neposkytují-li jí plné svobody, obviňujíc je jako ohavy a duše olygarchické. Ty pak, kteří jsou správců poslušní, tupí jako dobrovolné otroky a jako lidi za nic nestojící.“
***
Kde končí občanská poslušnost? Co donutí lid povstat? Jaké šance má vzpoura v demokracii? (FOKUS Václava Moravce 16.2.2021) . Vypsal jsem podstané myšlenky a názory z dvouhodinového pořadu, které jistě zaumou ty, co se ještě dokáží řídit zdravým rozumem:
Do 30 min.: Kdy končí občanská poslušnost
Radek Ptáček, klinický psycholog:
Nastartovat sociální nákazu. V mase se rozpouští strachy i hodnoty. Důvěra = empatie + odbornost + otevřenost a upřímnost + závazek. Ani jeden z těchto faktorů nevidím. Strach nelze potlačovat dalšími nepopulárními opatřeními. Není zde jediná osoba, které bych jako prostý občan mohl věřit. Vyjadřuji velký údiv, že nejsme v ulicích, kdy se rozbíjejí výlohy. Co by nám pomohlo semknout se na jedné idei a dostat důvěru od vlády. Základem krizové komunikace je legitimizace pocitů, která tady chybí. To odpor logicky ještě zvýší. V současné době neexistuje jakákoliv úroveň profesionální komunikace. Ta je ve XXI. století max. etablovaná. Každý západní politik je na ni připravován. Politici neumí krizově komunikovat, ale ani prakticky.
Bára Hrzánová, herečka:
Ráda poslouchám, pokud mám koho. Rusáci a komunisti jsou svině, řekla na půdě ND, kdy se to říkalo v totalitě tajně a jen doma. Máme svobodu slova. Kostatování společenské situace a normální přijetí demokratických principů. Rebelem je člověk, který svobodně přemýšlí a udržuje si osobní svobodu, svobodně dýchá, neposlouchá všechny názory a nepřijímá je za své. Když chci předat část své svobody druhému, musím mít k němu důvěru. Můj otec konal, proto musel opustit Činoiherní klub. Morálně etické hodnoty jsou na takovém dně, že se mi o tom ani nesnilo. Pokud se hodnoty důvěry jen předstírají, je to ještě horší. Kdybych nebyla vnitřně občansky neposlušná, tak už jsem dávno na příslušném oddělení v Bohnicích, protože bych to neunesla. Je to pro mne naprostou nutností a součástí duševní hygieny.
30-60 min.: Dějiny neposlušnosti
Eva Doležalová, historička:
Hnacím motorem revolucí byla daná práva, jejich postupné omezování a popření. Pokud má revoluce uspět, musí mít program, jasný srozumitelný, který sjednotí. Jedině tak se se systémem pohne. Důležitá je podpora elit a nedat prostor radikálům. Má-li někdo za něco bojovat, musí něco nejprve ztratit. Např. ztráta lidských a občanských práv.
Michael Romancov, politický geograf:
V demokratické společnosti je třeba vyjádřit názor ve veřejném prostoru. V Rusku se ve veřejném prostoru vyjadřuje loajalita k vládnoucímu režimu. To je základní rozdíl. Nejsme revoltující národ. Jen když dojde na „poslední kapku“, tak se dokážeme postavit svým vládcům. Husitské hnutí je dokladem. O občanské společnosti můžeme hovořit, pokud máme občany. Pokud vládnou skupiny a klany, nemůžeme hovořit o občanské společnosti a o rovnosti práv. Není-li hlas vyslyšen, dochází k revoltě, nebo revoluci. Veřejnost osloví příklady zdola, vyslovených na místech, která jsou pro společnost důležitá a musí být rychle podpořena širokou veřejností.
60-90 min.: Neposlušnost a demokracie
Radka Denemarková, spisovatelka:
Čína je brutální politický stát. Společnost, která nemá jméno. Ta totalita má novou podobu. Má to nejhorší z komunismu a kapitalismu, ekonomicky to funguje. Ekonomický pragmatismus zaslepuje všechny. Zeman se řídí čínským vzorem. To může být jednou i naše společnost. Chybí morálka. Lidé se nepoučí z historie, reagují na traumata. Všude na světě pandémie odhaluje problémy společnosti. Chybí nám státníci, politici i úředníci. Je to mentalita mocenské skupiny, která je jenom přes kontakty, která nedává prostor schopným, zdatným lidem, ale jenom loajálním. Kde nejsou informace, bují fámy. Nefunguje to základní, které funguje v zemích, kde pandémii zvládají, lidé věří vládě a vláda věří lidem. Např. premiérka Nového Zělandu snížila plat vládě o 20% a vyslala signál důvěry. Premiérka Tchajwanu řekla: „Když někdo zemře na covid, tak je to oběť vlády, která nezvládla prevenci“. Měli prvního mrtvého a byl to pomalu státní smutek a omlouvali se rodině, že to nezvládli. Studetka medicíny kritizovala prezidenta a byla popravena – to je občanská statečnost, v davu jí není. Svoboda projevu je pro mne naprosto zásadní. Boj o svobodu slova je boj o moc. Musíme sledovat politiky co dělají, ne co říkají. Populisté selhali, šlo jim jen o osobní zájmy. Existuje nový styl politického myšlení a jednání – viz Nový Zéland a Tchajwan, existují politici, kteří jsou autentičtí a reagují na tu krizi, která se jich týká, reagují lidským momentem. Když byl na katedře před rokem 1989 někdo neschopný, našel si ještě hloupější asistenty.
Jan Kysela, ústavní právník:
Ve jménu čeho mám poslouchat politickou moc když mi neslouží. Ve chvíli kdy ztratíte víru, že oni jsou my a my jsme oni a začnete uvažovat v kategorii odcizené politické třídy, která je přisátá na veřejné rozpočty a po vás chce, abyste plnili nějaké rozpočty, které ona sama sobě odjímá, tak to je zkázonosné.
P.S.
Škoda, že na zásadní, poslední otázku o vlivu znalosti historie na dnešní chování společnosti oba protagonisti odpověděli poněkud povrchně. Je-li společnost dlouhodobě odstřižena od své minulosti o to snadněji se s ní manipuluje. Život jen pro sebe, bez empatie pro situaci druhých činí manipulaci snadnou.
90.120: min.: Budoucnost neposlušnosti - závěřečná debata všech účastníků
Studenti:
„Vláda asi nechce, abychom měli dobrou imunitu, tak nás drží doma.“ – „Problém společnosti je hlubší, proto je třeba proti tomu bojovat.“ – „Ve společnosti je důležité se ozvat, když se mi něco nelíbí, protože každý názor je důležitý a je důležité najít kompromis.“
Bára Hrzánová:
„Já bych přála, aby studenty někdo poslouchal. Absolutně se neposloucháme. Kdo určí, kdo bude ten arbitr, toto je dezinformace? Mám strach když někdo určí, že to bude takhle. Kdo to bude, kdo ho k tomu povolá, jakým právem?“
Eva Doležalová:
„Bouřit se je správné, ale je důležité zachovat respekt, aby se to nezvrhlo v násilí. Lidstvo se vracelo k lidství po dvou světových válkách ke kterému se přes ně dostáváme. Po válce se akcent obrací na základní etické hodnoty, které je třeba dodržovat.“
Radek Ptáček:
„Uvědomíme si, že jsme žili ve snu a že tomu tak nemusí být a že luxus není samozřejmý. Co prožijeme bude vytržení z našeho snu a po nejistotě přijde něco, co nám naloží to, co vůbec nečekáme. To co nás drží jsou hodnoty, které nějakým způsobem společně sdílíme. Hodnoty ve společnosti a v každém z nás jsou velmi těžce vybojované. Vidíme to v historii a dostávání se k hodnotám. Sopolečnost usíná ve své vlastní rovině hodnot, kdy se orientuje na svůj vlastní prospěch a problémy. Co nás probudí je válka, nebo nějaká katastrofa. Říkame si co všechno špatného situace přinese, ale já se domnívám i dobrého, že si plně uvědomíme ty základní hodnoty a svobody, které jsou důležitější ten luxus, ten vláček, na kterém jsme žili doposud.“
Michael Romancov:
„Dlouhodobě politicky selháváme. Za posledních 30 let si nepamatuji jakékoliv téma, které by jakákoliv vláda dokázala uchopit správně a srozumitelně. Dlouhodobě neumějí vlády ČR komunikovat s občany. Nejde o peníze, jde o životy. Přímá demokracie v rozdělené společnosti je cestou do pekel.“
Jan Kysela:
„Ztráta základního pocitu jistoty. Svět který se zdál daný a předvídatelný vůbec není daný a předvídatelný. Nevidíme nepřítele, je neviditelný. Není to povodeň, proti které umíme sami bojovat. Žijeme v rozdělené společnosti. Ve společnosti, kde se vzájemně strany považují za zločince hledat shodu je hodně složité. Důležité je nejen sdílení hodnot, ale i zkušeností z lidského obzoru. V rozdělené společnosti je podstaná míra empatie. Mnozí žili pohodlné životy, ale mnozí také ne, např. oběti globalizace. Součástí boje za obnovu společnosti je nevnímat sebe jako reprezentanty dobra a té nutně správné cesty, sdílení.“
Radka Denemarková:
„Potřebujeme silné osobnosti ve vedení. Na Tchajvanu denně 1 hod. byly sdělovány potřebné, věcné informace a my nejsme schopni udělat registrační sytém pro důchodce, kteří to bez vnoučat nezvládnou, tak je tady obrovský problém. Pandémie odhalila problém. Na stát se nemůžete vůbec spolehnout. Ve volbách hrají roli peníze a zájmové skupiny. Demokracie znamená dodržování pravidel bez rozhodčího. Po pandemii se změní všechno. Je to zásadní zlom. Opravdu se něco změní. Je to otázka celého světa. Chybí nám poltika společného lidství. Najednou se ukázalo, že jsme součástí přírody, jak jsme zranitelní, že nemáme vše pod kontrolou, klimatické změny. Něco je ve vzduchu. Jsou důležitá nezávislá média. Ztrácíme to zásadní, svobodu slova.“
***
Platon
„Kdykoli demokratická obec v záchvatu žízně po svobodě má právě v čele špatné číšníky a přes míru se opije jejím silným vínem, trestá své správce, jeystliže nejsou zcela povolní a neposkytují-li jí plné svobody, obviňujíc je jako ohavy a duše olygarchické. Ty pak, kteří jsou správců poslušní, tupí jako dobrovolné otroky a jako lidi za nic nestojící.“
Aristoteles
„Vsude totiž povstání vzniká pro nerovnost, kde mezi nerovnými bývá nepoměr – doživotní království, totiž jest nerovností, je-li mezi rovnými; neboť touha po rovnosti vždy pudí k odboji.“
Machiaveli
„Touha lidí po pohodlí a smyslovém požitku vede lidi k poslušnosti obecné moci, protože těmito touhami se člověk vzdává ochrany v niž může doufat na základě své vlastní přičinlivosti a práce. Strach ze smrti a zranění vede k témuž a to ze stejného důvodu.“
John Locke
„Dokud se zlo nestane všeobecné a špatné záměry vládců se nestanou viditelné, nebo jejich pokusy citelné většině, není lid, který je spíše nakloněn trpět, než si zjednat právo vzepřením, ochotem se pozdvihnout. Příklady tohoto, nebo onoho nešťastného člověka jím nehnou.“
***
Jistě hodnotný pořad, ale pro většinu nestravitelná délkou, obsahem a formou dialogů. Chybé skutečný střet názorů, který naznačila pouze Bára Hrzánová. V závěrečné devatě chtěla říci něco o LN, ale nedostala se ke slovu. Věřím, že pozitivně. LN patří k těm lepším novinám, kde zaznívají různé názory, včetně kritiky premiéra. Spisovatelka Denemarková měla také skvělé postřehy, jen bylo na škodu, že emotivně, opakovaně kritizovala premiéra, na úkor věcnosti.
Atraktivnost a sledovanost by byla mnohem vyšší, kdyby tato společensky potřebná témata byla vysílána pravidelně, každý týden, max. za účasti čtyřech osob se skutečným střetem názorů. Debaty, kdy si účastníci jen vzájemně přizvukují nejsou skutečnou diskuzí. Občané, studenti a aktivisté mají být jejími přímými účastníky, ne klást pouze otázky ze záznamu bez možnosti reagovat. Nedostatek empatie je základním problémem od kterého se odvíjí vše. Budeme-li schopni nezištně pomáhat druhým, pomáháme i sobě a celé zemi. Potom se už nebudeme divit proč mi nikdo nepomůže, když jsem sám nikomu nepomohl. I o tom to bude v příštích volbách.
Dříve jsme žili ve vězení ohraničeném dráty na hranicích. Dnes nás jiné, neviditelné dráty opět ovládají a stále více. Společnost životně nutně potřebuje „táborové řečníky“ - na veřejnosti i v médiích – kteří ji nabudí a zaktivují!
Jan Šinágl, 12.4.2021
***
ČT2: 7. 6. 2015: Utajená data (Nedej se plus) o důsledcích očkování!
Prof. Cyril Höschl (končí jako ředitel NÚDZ): „To je kauzalita jako s chlebem. Chléb může za smrt statisíců lidí. Ukázalo se, že prakticky všichni vrazi někdy před činem jedli chleba... Žaloby už hrozí stovkám pekařů...“
***
Nenápadná kontrola: Hlavní riziko demokratické organizace společnosti
Komentáře
Víte že,
od roku 1948 vládnou na Hradě českých králů zrádci českého národa? S krátkou mezihrou presidenta Havla, celých 73 let! Dva protektoráty dokázaly českou společnost tak ohnout, že jsme se po převratu dokázali postavit, ale narovnat se? Ne.
Od Klause po Zemana je to opět přítelíčkování s ruským establishmentem . Když je třeba v poslanecké sněmovně se hlasuje anonymně a zbavování se lidí na vlivných místech, kteří mají ještě rovnou páteř je už opět v kurzu.
Máme třetí šanci! Že Rusové s českými posluhy opět s českou společností zametou.
K.Mrzílek
Rudolf Hrušínský
RSS informační kanál komentářů k tomuto článku.