Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

   

Strojový překlad

Nejnovější komentáře

  • 14.07.2024 17:09
    Karma vzkazuje poškozeným: Není třeba se mstít. Jen se posaďte ...

    Read more...

     
  • 14.07.2024 09:31
    Honzo, k Tvému článku "Všesokolské slety......" nesouhlasím s ...

    Read more...

     
  • 14.07.2024 09:26
    Bravo Barboře - presentovala naši zemi lépe, než všichni ...

    Read more...

     
  • 01.07.2024 10:19
    Chirurgický nůž na Sudety Na našem severu, v Sudetech, ale ...

    Read more...

     
  • 29.06.2024 13:14
    ČLK Seminář info: Moje vystoupení se obešlo s prezentací sotva ...

    Read more...

     
  • 26.06.2024 08:18
    Tragikomedie justice, kdy oceněné reportérky u soudu letos ...

    Read more...


Portál sinagl.cz byl vybrán do projektu WebArchiv

logo2
Ctění čtenáři, rádi bychom vám oznámili, že váš oblíbený portál byl vyhodnocen jako kvalitní zdroj informací a stránky byly zařazeny Národní knihovnou ČR do archivu webových stránek v rámci projektu WebArchiv.

Citát dne

Karel Havlíček Borovský
26. června r. 1850

KOMUNISMUS znamená v pravém a úplném smyslu bludné učení, že nikdo nemá míti žádné jmění, nýbrž, aby všechno bylo společné, a každý dostával jenom část zaslouženou a potřebnou k jeho výživě. Bez všelikých důkazů a výkladů vidí tedy hned na první pohled každý, že takové učení jest nanejvýš bláznovské, a že se mohlo jen vyrojiti z hlav několika pomatených lidí, kteří by vždy z člověka chtěli učiniti něco buď lepšího neb horšího, ale vždy něco jiného než je člověk.

 


SVOBODA  NENÍ  ZADARMO

„Lepší je být zbytečně vyzbrojen než beze zbraní bezmocný.“

Díky za dosavadní finanční podporu mé činnosti.

Po založení SODALES SOLONIS o.s., uvítáme podporu na číslo konta:
Raiffeisen Bank - 68689/5500
IBAN CZ 6555 0000000000000 68689
SWIFT: RZBCCZPP
Jan Šinágl,
předseda SODALES SOLONIS o.s.

Login Form

Vackova Trestankyne Strafeldova avers„Tento národ, který neoplývá talenty, hospodaří s nimi hanebně. Už nikdy nepochopí, jak ublížil této velké ženě.“ Josef Zvěřina, římskokatolický kněz, teolog, historik umění, filozof a vysokoškolský pedagog.

***

Nepřistoupila na kompromis a i v nelidských podmínkách si uchovala lidskou důstojnost, vnitřní svobodu a víru. Její otec MUDr. Bohumil Vacek, lékař-humanista, patřil k zakladatelům Čsl. Červeného kříže a k širšímu okruhu pátečníků kolem Karla Čapka a T. G. Masaryka. 

V roce 1944 jsou po dlouhodobém žalářování v Drážďanech popraveni mladší bratr Růženy Vackové – primář táborské nemocnice MUDr. Vladimír Vacek, a její švagr doc. Dr. Alexander Gjurič. V důsledku toho jí umírá matka. Růžena Vacková se podílí na ilegálním odboji české inteligence a dne 2. února 1945 je zatčena, obviněna z přípravy velezrady a uvězněna v pankrácké cele, kde očekávala trest smrti. A bylo to právě 5. května 1945, kdy za zdmi pankrácké věznice vypuklo povstání, toho dne se otevřely cely smrti a Růžena Vacková, Josef Hutter, Václav Černý a mnoho dalších vězňů se dostalo na svobodu…

V roce 1947 byla Růžena Vacková jmenována mimořádnou profesorkou klasické archeologie na FF UK a po dr. Miladě Paulové se tak stala druhou ženou, jíž byla na akademické půdě udělena tato hodnost. Po únorovém převratu se  jako jediná z profesorského sboru připojila ke studentům, kteří se vydali na Hrad, aby manifestovali podporu prezidentu Edvardu Benešovi. Na seznamu přednášejících v podzimním semestru 1950–51 již její jméno samozřejmě chybělo.

Dne 22. února 1952 byla profesorka Růžena Vacková zatčena a v červnu téhož roku v procesu vedeném s P. Ottou Mádrem a dalšími odsouzena Státním soudem v Brně „pro špionáž ve prospěch Vatikánu a USA“ na dvaadvacet let žaláře. Prošla věznicemi v Pardubicích, v Praze, Novém Jičíně, Opavě, Ostrově nad Ohří, Ilavě. Ve vězení strávila patnáct let, během nichž aktivně působila svými mravními hodnotami i vzděláním na své spoluvězeňkyně. Nikdy se nesmířila s tím, že by měla trpně snášet svůj trest, naopak vždy byla mezi těmi, kteří dávali otevřeně najevo své postoje a názory. Patřila mezi 64 žen, které v květnu 1954 na protest proti poměrům a podmínkám, v nichž v pardubické věznici žily, zahájily hromadnou hladovku. Byla také jednou z dvanácti žen, které koncem června 1956 napsaly osobní dopisy generálnímu tajemníkovi OSN DaguHammarskjöldovi v době jeho návštěvy v ČSR. V dopisech líčily důvody svého zatčení a zacházení s nimi ve vězení a dovolávaly se práv politických vězňů. Jejich odvážná akce vyvolala vlnu dalších represivních opatření. Růžena Vacková několikrát odmítla požádat o amnestii, ačkoliv jí to bylo nabízeno, a prohlásila, že neodejde z vězení dřív, než budou propuštěni všichni nevinně věznění kněží. A tak 27. dubna 1967 byla,  po více než patnácti letech z vězení propuštěna. Na poslední chvíli ji ještě podstrčili k podpisu prohlášení, že „zachová naprostou mlčenlivost o všem, o čem se ve výkonu trestu dozvěděla“. Vrátila se až mezi posledními – takřka v předvečer Pražského jara.

V roce 1968 se stává členkou výboru Spolku politických vězňů K 231. V roce 1969 je plně rehabilitována, ovšem za nástupu „normalizace“ roku 1971 je její rehabilitace zrušena. Jako jedna z prvních podepisuje Chartu 77.

Po léta se v jejím bytě scházelo množství lidí, zejména mladých, kterým přednášela o umění i o křesťanské víře a podstatným způsobem ovlivnila jejich morální postoje. Mnoho jiných lidí se ocitlo v podobné situaci, ale k víře se nepřiklonili. Ona v ní našla sílu pro sebe i pro ostatní. Po posledním záchvatu  mrtvice ztratila řeč. I to přijala a naučila se mlčet. Blahoslavení tiší… Profesorka Růžena Vacková zemřela 14. prosince 1982.

Její mravní statečnost a celoživotní vědecké a pedagogické dílo došlo svého ocenění v roce 1992, kdy jí byl prezidentem Václavem Havlem udělen Řád T. G. Masaryka in memoriam.

http://cesky-dialog.net/clanek/7745-ruzena-vackova-univerzitni-profesorka-vezenkyne-svedomi/

***

Vzpomínky politické vězenkyně z 50. let Dagmar Šimkové nepřestávají mrazit

J.Š. 23.4.2021

1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 Rating 2.60 (5 Votes)
Share

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v levém sloupci zcela dole)