Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

   

Strojový překlad

Kalendář událostí

pá srp 06
Vrchlabí výstava: Opevněná krajina

Nejnovější komentáře

  • 04.08.2021 15:01
    Dobrý den. Přečetla jsem z nabízených titulů snad všechno.

    Read more...

     
  • 04.08.2021 14:47
    Nacističtí zločinci začali být souzeni půl roku po ...

    Read more...

     
  • 03.08.2021 10:19
    Hezký den, Chtěli jsme vás informovat, že náš tým zkontroloval ...

    Read more...

     
  • 02.08.2021 18:38
    Vážení, jen občas plaše připomínám, že celý viroregulační ...

    Read more...

     
  • 02.08.2021 09:30
    Dobrý den. Předně Vám děkuji za zveřejnění mého příběhu. A ...

    Read more...

     
  • 02.08.2021 08:27
    Dobrý den pane Mrzílku, dovoluji si opravit malou chybičku v ...

    Read more...


Portál sinagl.cz byl vybrán do projektu WebArchiv

logo2
Ctění čtenáři, rádi bychom vám oznámili, že váš oblíbený portál byl vyhodnocen jako kvalitní zdroj informací a stránky byly zařazeny Národní knihovnou ČR do archivu webových stránek v rámci projektu WebArchiv.

Citát dne

„Komunismus znamená v pravém a úplném smyslu bludné učení, že nikdo nemá míti žádné jmění, nýbrž aby všechno bylo společné, a každý dostával jenom část zaslouženou a potřebnou k jeho výživě. – Bez všelijakých důkazů a výkladů vidí tedy hned na první pohled každý, že takové učení jest nanejvýš bláznovské, a že se mohlo jen vyrojiti z hlav několika pomatených lidí, kteří by vždy z člověka chtěli učiniti něco buď lepšího neb horšího, ale vždy něco jiného než je člověk.“

Karel Havlíček Borovský ve svém časopise „SLOVAN“ 26.7.1850


SVOBODA  NENÍ  ZADARMO

„Lepší je být zbytečně vyzbrojen než beze zbraní bezmocný.“

Díky za dosavadní finanční podporu mé činnosti.

Po založení SODALES SOLONIS o.s., uvítáme podporu na číslo konta:
Raiffeisen Bank - 68689/5500
IBAN CZ 6555 0000000000000 68689
SWIFT: RZBCCZPP
Jan Šinágl,
předseda SODALES SOLONIS o.s.

Login Form

Clovek a strachZak Jiri 23.7.2021Koronavirus je lakmusovým papírkem stavu i skalpelem západní civilizace. Doba covidová je katalyzátorem, který v absurditách, protikladech a střetech zrcadlí a urychluje rozpad éry oddělenosti. Je to bolestný, ale léčivý proces, který vystavuje stará zranění světlu uvědomění. Píše Jan Piňos ve čtvrté části článku na pět pokračování.

Je to skluzavka,“ říká učitel Vladimír. „Dokud nezabrzdíme, dokud se nepostavíme na odpor, pojedeme po šikmé ploše přizpůsobování dál. Nejdřív roušky, pak testy – a pak očkování. Děti ve škole mají mít zároveň roušky i testy, nestačí negativní test. Kam to povede?“ Nejdřív ve školách povinná rouška, pak respirátor a navíc test. Přibude k tomu povinné očkování? Přepíšeme Listinu práv a svobod a vytvoříme dvojí společnost – plnoprávných očkovaných občanů a druhořadých neočkovaných? Nesmysl?

Strach a touha žít „normálně“ žene lidi k bláznivému chování, neboť test o jejich zdraví nic nevypovídá. „Všeliké testování zdravých lidí toliko pro hovada dobré jest,“ říká doktor Jan Hnízdil. Čemu všemu se lidé proti svému přesvědčení přizpůsobí, aby mohli žít bez každodenní šikany? Nejvíc se to týká očkování. Ačkoli mají lidé proti němu přirozenou a oprávněnou nedůvěru, přistoupí na ně nakonec kvůli cestování nebo dětem.

Jaké nesmysly si nechají vnutit a co vzápětí dobrovolně přijmou lidé nemocní strachovírem?Bude-li příští vládní opaření znít: „Nadechnout a nedýchat!“, poslechnou, je-li zastavení dechu v boji s virem nejúčinnější? Nejspíš nás čeká psychologicky nejmocnější utahování a povolování šroubů, orwellovským newspeakem „opatření a rozvolňování“, kdy lidé zdeptaní tlakem jsou utlačovateli vděčni za i jen malé a krátké nadechnutí (Bidermanova tabulka).

Bez dechu a bez ducha

Jak se nebát a neztrácet sebevědomí, když drtivá většina lidí už víc než rok nemůže zdravě dýchat? Jak mohou mít sílu k nadhledu, kritickému myšlení, natož k občanskému odporu psychosomaticky potlačení lidé? Bez zdravého dechu neexistuje zdravý život. Přitom jen obyčejná rouška působí závažné dechové potíže, natož respirátor. „Déletrvající nošení roušky ztěžuje dýchání, může způsobit hypoventilaci, snížení saturace kyslíkem a zvýšení tepové frekvence, zatěžovat kardiovaskulární a termoregulační systém a vést k psychickému stresu, únavě a potížím se soustředěním atd.“

Příkladů zbytečného používání roušek a respirátorů je mnoho, stejně jako dokladů o škodlivosti jejich nošení. Dýchací či jiné potíže přitom cítí velká většina lidí, ale neprotestují. Lékaři, terapeuti i duchovní učitelé znají esenciální význam dechu pro fyzické i duševní zdraví. I ostatní lidé vědí, že bez jídla vydrží týdny, bez pití dny, bez dechu sotva pár minut. Dech je duch, prazáklad života. Dech – duch života, nás propojuje se sítí všeho živého.

Odepřít lidem zdravý dech je nejúčinnější cestou k jejich zmrzačení. Pro stav západní civilizace je symptomatické, že pro povinnost nošení náhubků se najde dost předpisů a lidí ochotných je vytvářet, ale k obhajobě práva na zdravý dech, natolik přirozeného a bytostného, že ho žádné zákony neobsahují, se nenajde téměř nikdo.

Nestojí za nimi opět nic jiného než strach a pohodlnost, iluzorní snaha vytěsnit riziko a bolest, neřkuli smrt daleko za horizont. Kořeny tohoto přístupu leží v oddělenosti instrumentální karteziánské civilizace od podstaty života, který přináší neustálé změny, vývoj, učení a růst. Ty přirozeně obsahují nejistotu, rizika a nepohodlné i bolestivé stránky existence, jimiž se často učíme nejvíc. Chování vyplývající z oddělenosti od života a ze strachu nemůže vést zesilující pozitivní zpětnou vazbou k ničemu jinému než k růstu ničivé oddělenosti.

Mánie ubezpečování, zabezpečování a pojišťování úzce souvisí s dalším destruktivním fenoménem instrumentální technologické civilizace – s rostoucí kontrolou. Život však nejde pojistit proti rizikům, kontrolovat, spoutat, vtěsnat do bezpečné škatulky. Zvyšující se touha po jistotě a kontrole všech rizik svědčí o tom, že západní civilizace odpadnutím od zdroje a sítě života ztratila důvěru v jeho přirozenost.

Čím víc budeme bojovat s koronavirem, kůrovcem nebo suchem, čím víc budeme izolovanější od přírody i od sebe navzájem, závislejší na substituční medicíně, umělém sterilním prostředí a technologiích, tím víc budeme oddělenější a nezdravější. Závislost na syntetickém a virtuálním světě, lenost, prokrastinace, obezita, únava, ztráta smyslu, deprese, touha po ustavičné zábavě, psychosomatická onemocnění, to vše jsou reakce na nezdravou oddělenost a drobné vzpoury proti karteziánskému systému, který přestal sloužit, a jemuž naše podvědomí říká ne.

Jako ryby ve vlečné síti

„Stále víc lidí na Západě přestává věřit, že civilizace je v zásadě na správné cestě. Ztratili jsme vizi budoucnosti, většina lidí dnes o ní nemá vůbec žádnou představu,“ říká americký sociální filozof Charles Eisenstein v knize Krásnější svět je možný, naše srdce to ví. Stratégové globálního ekonomického rozvoje však mají o své vizi jasno – všeprostupující digitalizace, umělá inteligence, pokrytí Země internetovou sítí 5G, digitální identita – a vakcinace, jak uvádí Světové ekonomické fórum ve strategii Great Reset Transformation Plan.

Koronavirus je lakmusovým papírkem stavu i skalpelem západní civilizace. Rozřízl ránu a vytéká hodně hnisu. Doba covidová je katalyzátorem, který v mnoha absurditách, protikladech a střetech názorně zrcadlí, posiluje a urychluje rozpad éry oddělenosti. Je to bolestný, ale léčivý proces, který vystavuje stará zranění světlu uvědomění. Jsme očišťováni od iluzí, aby zbyla naděje na to, co má smysl.

„Kdo mohl ještě sotva před dvěma generacemi, v době, kdy příběh pokroku byl ještě silný, předvídat, že 21. století bude dobrou školních masakrů, rozmáhající se obezity, rostoucí zadluženosti, všudypřítomné nejistoty, stupňující se koncentrace bohatství, nekončícího napětí a válek, nepolevujícího hladu ve světě a degradace přírody a životního prostředí, které ohrožují civilizaci? Podle našich prognóz se měl svět zlepšovat a měli jsme se stát bohatšími a šťastnějšími…

Když se příběh oddělenosti blíží ke konci, prochází smrtelným zápasem, přehnaným zdáním života. Takže dnes pozorujeme, jak nadvláda, dobývání, násilí a oddělenost nabývají absurdních krajností. Katastrofy a konflikty nyní přicházejí tak rychle, že starý příběh nemá dost času na to, aby se zotavil a znovu ujal vlády tak silně jako dosud,“ píše Eisenstein. Honba za zabezpečováním života před všemožnými riziky a kontrolou vede k exponenciálnímu růstu paralyzující a všeprostupující složitosti života v průmyslové civilizaci.

Vnucuje ji stále hustší soustava stále absurdnějších, zdravému životu odporujících předpisů, v nichž jsme lapeni jako ryby ve vlečné síti. Koronavirová opaření skokově zahustila tyto zlovolné úřední křoviny, jimiž rychle zarůstají zbytky prostoru pro svobodný a tvořivý život. Přepjatá a bezúčelná složitost existence je typickým důsledkem života v oddělenosti, proto žádné, ani dobře míněné snahy zmenšit ji (například digitalizací úředních postupů) bez změny paradigmatu nevedou k cíli, ale složitost, chaos a zátěž lidí exponenciálně zvětšují.

Utahování oprátky

Přitom smyslem života je mimo jiné jednoduchost a z ní vyplývající minimalizace veškerého harampádí – zbytečných věcí, nařízení, stresu, překonaných duševních programů, všeho, co každodenně vlečeme, co nás vysává jako paraziti, co nám bere energii a svobodu, co nás stahuje ke dnu.Řešit každodenně bezduchou nekrofilní složitost je mimořádně vyčerpávající. Je to přímá cesta k pozbytí vitality, nadhledu a vzdálení smyslu života. Nikoli náhodou je to proto jedna z mocných cest k ovládání lidí.

Gravitace strachovíru vzdaluje od smyslu života i tím, jak hluboce váže duševní kapacitu lidstva ke zcela pomíjivé skutečnosti. Uhranuti rychlostí a klipovitostí technologického věku jsme obsesivně připoutaní ke každodenním údajům a statistikám, jejichž význam je sám o sobě nicotný, protože už za hodinu, za minutu budou jiné.

Covid-19 každopádně pomine. Možná tu budou stovky jeho mutací – možná žádná. Ale kvůli strachovíru nám uniká přítomná pozornost, to nejcennější, co máme, pro to, co má skutečně smysl – vnitřní vývoj, rozvíjení vztahů s lidmi i veškerým životem, podstatné nadčasové otázky, neřkuli otázky věčnosti. A přitom právě ty jsou pro kvalitu života rozhodující.

Strachovír také posiluje antropocentrismus. Ustavičně a stále víc se zabýváme svým umělým světem, jako by nás neobklopoval jiný, neskonale širší život. Nyní se lidstvo ještě víc uzavřelo samo do sebe, jako by už neexistovaly ani závažné problémy, které jsme na Zemi vyvolali. Touto sebestřednou smyčkou si dál utahujeme oprátku. A strachovír na oplátku hned vystavuje účet – ve svém přepjatém antropocentrismu jsme se odcizili nejen přírodě, ale vzdalujeme se nyní i sobě navzájem. Koronavirus nás zatlačil do ještě hlubší izolace.

Propadání do izolace

Vzdálenost a cizota, která nás staletí dělí od ptáků či stromů, má stejný vnitřní původ jako vzdálenost, kterou jsme si nedávno chtěli udržet od uprchlíků kvůli svému pohodlí a nyní i od svých spoluobyvatel a bližních v obavách o své zdraví.Propadáním do stále větší izolace platíme za to, jak silně jsme po staletí pohlíželi na Zemi jako na mrtvý zdroj surovin a zábavy či předmět analytického zkoumání namísto pěstování zdravých vztahů, synergie a respektu ke všemu, co nás obklopuje.

Americký myslitel Thomas Berry (1914–2009), který prožil celé 20. století jako jeho svědek, výstižně nazval tento postoj autismem: „Moje generace neprojevovala žádnou vnímavost vůči přírodnímu světu, nepociťovala žádnou hloubku úcty, která by mohla krotit naše agresivní napadání přírody.“ Dokud budeme vnímat Zemi jen jako pasivní kulisu, „životní prostředí“ pro lidstvo a jeho projekty odděleně od veškerého přírodního světa, budeme se dál uzavírat nejmocnější zdravé výživě, na níž jsme závislí.

Snad jsme ve vzájemném strachu z jiných lidí dospěli do krajního, nadále nesnesitelného stupně oddělenosti. Snad už motýl vylétne z kukly, do níž se natolik silně zamotal. Snad se blížíme dnu, od nějž se odrazíme. Příliš dlouho jsme byli žábami ohřívajícími se ve sklenici vody. Strachovír zvýšil šanci, že kvantovým skokem z přehřáté sklenice vyskočíme.

Zdroj: https://ceskapozice.lidovky.cz/tema/rok-s-koronavirem-strachem-jsme-se-zdravi-a-zivotu-vzdalili-4-cast.A210710_234515_pozice-tema_lube?

Rok s koronavirem: Strachem jsme se zdraví a životu vzdálili (1. část)

Rok s koronavirem: Strachem jsme se zdraví a životu vzdálili (2. část)

Rok s koronavirem: Strachem jsme se zdraví a životu vzdálili (3. část)

Nadační fond Svědomí národa: Příběh vědkyně MUDr. Soni Pekové, PhD.

Dr. Reiner Fuellmich: Bombshell - ohromující důkaz, že pandemie je zločin se všemi důkazy

Co to je entropie?

***

„Už před desítkami let byla ze vzdělávání vytěsněna v podstatě celá antická tradice, o judeo-křesťansk ých základech naší civilizace ani nemluvě. Neblahé následky v podobě naší neukotvenosti v kulturních, mravních a duchovních hodnotách, společenské tzv. špičky nijak nevyjímaje, jsou stále více patrné. Pokud nyní budeme snižovat také vzdělávací úroveň v oblasti matematiky a přírodních věd, tedy v porozumění alespoň základním principům fungování hmotného světa, a podrývat tak samé základy kritického myšlení, odstraníme u populace základní obrannou linii racionality proti nesmyslům všeho druhu, jež nás postihují na internetu i jinde. V souhrnu takovým krokem fakticky – výhledově za dvě až tři generace – necháme zaniknout myšlenkové fundamenty naší civilizace.“

Karel Oliva, LN, 1.7.2021, Poslední slovo, Délka školní docházky

***

J.Š. 18.7.2021

 

1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 Rating 1.57 (14 Votes)
Share

Komentáře   

-11 #1 Jan Šinagl 2021-07-18 16:50
Dobrý den,

děkuji za skvělé články, je příjemné číst texty, které ukazují, že ještě někteří lidé stále vnímají svět jako místo, kde musíme přírodu a její zákonitosti respektovat a nikoliv se je snažit (z)měnit.

S úctou a pozdravem


prof. MUDr. Vladimír Černý, Ph.D., FCCM

Česká společnost anesteziologie, resuscitace
a intenzivní medicíny ČLS JEP

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v levém sloupci zcela dole)